📖 Úvod
Je to tropický keř, původem z Ameriky, který se vyznačuje chlupatými stonky a vejčitými listy s výraznou žilnatinou. Dosahuje výšky 0,5 až 2 metry. Květy jsou drobné, bílé až narůžovělé, seskupené v malých chomáčích. Plody jsou malé, kulaté bobule, které po dozrání zčernají. Rychle se šíří a snadno kolonizuje narušená území, často tvoří husté porosty a vytlačuje původní vegetaci, což z ní činí invazivní druh v mnoha oblastech světa.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Trvalý, hustě větvený keř dosahující výšky 0,5–3 m, s nepravidelným až zaobleným tvarem a celkovým hustým, výrazně chlupatým vzhledem.
Kořeny: Mělký, ale hustý a rozsáhlý svazčitý kořenový systém, který efektivně využívá povrchovou vlhkost a umožňuje rychlé šíření.
Stonek: Vzpřímený, silně větvený, u báze dřevnatějící stonek, celý hustě pokrytý nápadnými, dlouhými, tuhými, červenohnědými, odstávajícími chlupy (hirsutní), bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání vstřícné; řapíkaté; čepel vejčitá až podlouhle vejčitá s mírně srdčitou bází a zašpičatělým vrcholem; okraj jemně vroubkovaný až pilovitý; barva tmavě zelená, na povrchu často svraštělá; typ venace je velmi charakteristický s 3-7 hlavními obloukovitými žilkami vedoucími od báze ke špičce (akrodromní); přítomny jsou husté, mnohobuněčné, jednoduché, krycí trichomy po celé ploše.
Květy: Barva bílá až světle růžová; tvar pravidelný, pětičetný, s nápadnými tyčinkami; uspořádání v krátkých, hustých koncových nebo úžlabních květenstvích typu lata nebo vrcholík; doba kvetení je v příznivých tropických podmínkách prakticky celoroční.
Plody: Typ plodu je dužnatá bobule; barva v plné zralosti tmavě fialová až modročerná; tvar kulovitý, o průměru 4-6 mm, na povrchu chlupatý; doba zrání je průběžná po odkvětu, plody obsahují stovky velmi drobných semen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje neotropickou oblast, konkrétně Střední a Jižní Ameriku a Karibské ostrovy; v České republice není původní a ve volné přírodě se nevyskytuje, jedná se o nepůvodní druh, který by zde nepřežil klimatické podmínky, avšak jako invazivní neofyt se agresivně rozšířil v tropech a subtropech celého světa, včetně Havajských ostrovů, Fidži, Austrálie, jihovýchodní Asie a částí Afriky a Oceánie, kde vytváří husté, neproniknutelné porosty.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké, narušené lokality, jako jsou okraje lesů, paseky, opuštěná pole, pastviny a okolí cest; je to pionýrský druh schopný rychle kolonizovat otevřenou půdu a roste na široké škále půdních typů, od kyselých po neutrální, často i na půdách chudých na živiny; je světlomilná, ale zároveň velmi tolerantní k zastínění, což jí umožňuje přežívat pod korunami stromů a rychle využít světliny v porostu, přičemž vyžaduje vysokou vzdušnou i půdní vlhkost a nesnáší sucho.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství se rozmačkané listy používají jako obklad na rány, vředy a kožní infekce pro své svíravé a hemostatické účinky, zatímco odvar z listů nebo kořenů slouží proti průjmu a úplavici; zralé, tmavě fialové až černé plody jsou jedlé, mají nasládlou, mírně mdlou chuť a konzumují se syrové; technické nebo průmyslové využití není známo; jako okrasná rostlina se kvůli svému invazivnímu potenciálu nepěstuje a je považována za nebezpečný plevel; z ekologického hlediska je v nepůvodních oblastech devastující pro místní biodiverzitu, avšak její květy poskytují nektar pro opylovače včetně včel a plody slouží jako potrava pro ptáky, kteří tak nechtěně šíří její semena.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou třísloviny (taniny), které jsou zodpovědné za svíravé vlastnosti, dále flavonoidy jako kvercetin a kempferol s antioxidačními a protizánětlivými účinky, saponiny a triterpenoidy, které přispívají k jejím tradičním léčivým využitím a také k její obraně proti býložravcům.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za silně jedovatou pro člověka a plody jsou jedlé, avšak při konzumaci velkého množství vegetativních částí by vysoký obsah taninů mohl způsobit zažívací potíže; pro hospodářská zvířata je málo chutná a většinou se jí vyhýbají; možnost záměny existuje s jinými druhy z čeledi Melastomataceae, které mají podobné listy s charakteristickými obloukovitými žilkami, lze ji však spolehlivě odlišit podle hustého pokrytí dlouhými, štětinatými, načervenalými chlupy (trichomy) na stoncích, řapících i listech.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna, jelikož se zde nevyskytuje; mezinárodně má zcela opačný status – není chráněna, ale naopak je považována za jednu z nejhorších invazivních rostlin světa a je zařazena na seznamu „100 nejhorších invazních druhů světa“, který vydává IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody); její globální status ohrožení podle Červeného seznamu IUCN je „Málo dotčený“ (Least Concern) díky jejímu masivnímu rozšíření a hojnosti.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Clidemia“ bylo dáno na počest starořeckého lékaře Klidema, zatímco druhové jméno „hirta“ pochází z latiny a znamená „štětinatá“ nebo „chlupatá“, což přesně popisuje její povrch; v angličtině je známá jako „Koster’s Curse“ (Kosterova kletba), údajně po Kosterovi, který ji neúmyslně zavlekl na Fidži koncem 19. století; její obrovský invazivní úspěch je dán produkcí tisíců semen z jediné rostliny a jejich dlouhou životností v půdní bance a v některých oblastech se proti ní bojuje pomocí biologické kontroly, například nasazením třásněnky „Liothrips urichi“.
