📖 Úvod
Tato okouzlující cibulnatá trvalka kvete brzy na jaře. Má nápadné, často mramorované listy, které se objevují jako první. Následují elegantní, převislé, zvonkovité květy v odstínech růžové, fialové nebo bílé. Okvětní lístky se často výrazně ohýbají dozadu, odhalujíce nápadné tyčinky. Preferuje polostín a dobře propustnou, humózní půdu. Daří se jí v lesních podrostových podmínkách a krásně naturalizuje. Je vysoce ceněna pro svůj jemný půvab ve skalkách nebo pod listnatými stromy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá geofyt; výška 10-20 cm; netvoří korunu, habitus je tvořen dvojicí přízemních listů a jedním květním stvolem; celkový vzhled je nízká, elegantní jarní rostlina s výrazně mramorovanými listy a nícím květem.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen podzemní podlouhlou hlízou, která je bílá, na konci zašpičatělá a svým tvarem připomíná psí špičák, odtud název; z hlízy vyrůstají adventivní kořeny.
Stonek: Stonek je přímá, nevětvená, oblá, lysá, často purpurově nebo hnědavě naběhlá lodyha (stvol) nesoucí jeden květ; bez trnů a bez borky.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně v přízemní růžici, jsou řapíkaté; čepel je široce eliptická až vejčitá, na bázi klínovitá, na vrcholu špičatá; okraj je celokrajný; barva je sytě zelená s výraznými hnědofialovými až purpurovými skvrnami tvořícími mramorování; venace je souběžná; listy jsou zcela lysé, bez krycích či jiných trichomů.
Květy: Květy jsou růžové až růžovofialové, vzácně bílé, na bázi okvětních lístků se žlutou a hnědofialovou kresbou; tvar je široce zvonkovitý, nící, se šesti okvětními lístky silně nazpět ohnutými; uspořádány jsou jednotlivě na konci stvolu, netvoří květenství; doba kvetení je od března do května.
Plody: Plod je vzpřímená, trojpouzdrá, pouzdrosečná tobolka; barva je nejprve zelená, ve zralosti hnědá; tvar je široce vejcovitý až téměř kulovitý s krátkým zobánkem na vrcholu; doba zrání je květen až červen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jižní a střední Evropu, od Pyrenejského poloostrova přes Apeniny a Balkán až po Kavkaz a Malou Asii. V České republice je původním druhem, nejedná se o neofyt, ale je extrémně vzácný a jeho výskyt je omezen na několik málo izolovaných lokalit, především v teplých oblastech, jako jsou České středohoří, Český kras a Podyjí na jižní Moravě, kde roste na severní hranici svého přirozeného rozšíření.
Stanovištní nároky: Preferuje světlé a teplé listnaté lesy, zejména dubohabřiny, suťové lesy a lesní lemy, případně křovinaté stráně. Jedná se o rostlinu polostinnou, která kvete brzy na jaře ještě před plným olistěním stromů, aby využila dostatek světla. Vyžaduje hluboké, humózní, kypřené a na živiny bohaté půdy, které jsou neutrální až mírně zásadité, často na vápencovém nebo jiném bazickém podloží, na kyselých půdách se nevyskytuje. Půda by měla být na jaře během vegetace přiměřeně vlhká, ale v létě, během dormantního období, rostlina dobře snáší i přísušky.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti používaly cibule pro své údajné změkčující a protizánětlivé účinky, avšak dnes se již nevyužívá. Gastronomicky jsou škrobnaté cibule po tepelné úpravě (vaření, pečení) jedlé a v některých kulturách se v dobách nouze konzumovaly podobně jako brambory; syrové jsou však mírně jedovaté a mohou způsobit zažívací potíže. Technické využití nemá. Jeho hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněnou jarní cibulovinou pro skalky, podrosty listnatých stromů a do přírodních zahrad; existují četné kultivary s různými odstíny květů, například ‚Rose Queen‘ (růžový), ‚Lilac Wonder‘ (fialový) nebo ‚White Splendour‘ (bílý). Z ekologického hlediska je jako jedna z prvních jarních rostlin velmi významným zdrojem nektaru a pylu pro včely, čmeláky a další hmyz. Semena mají masitý přívěsek (elaiosom), který láká mravence, ti je roznášejí a zajišťují tak šíření druhu, což se nazývá myrmekochorie.
🔬 Obsahové látky
Cibule obsahují především velké množství škrobu, který slouží jako zásobní látka. Dále jsou v rostlině přítomny glykosidy, jako je erythronosid, a v malém množství také laktony tuliposid A a tulipalin A, které jsou zodpovědné za mírnou toxicitu při požití syrových částí a u citlivých jedinců mohou při kontaktu s rostlinnou šťávou vyvolat podráždění kůže nebo kontaktní dermatitidu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je za syrova mírně jedovatá, zejména její cibule, a to pro lidi i pro domácí zvířata, jako jsou psi a kočky. Požití může způsobit gastrointestinální potíže jako nevolnost, zvracení, slinění a bolesti břicha. K vážnějším otravám však dochází jen zřídka. Možnost záměny existuje zejména v nekvetoucím stavu, kdy lze její listy splést s listy prudce jedovaté konvalinky vonné nebo s jedlým česnekem medvědím. Od konvalinky se spolehlivě odliší svými charakteristickými hnědočerveně skvrnitými (mramorovanými) listy, které vyrůstají obvykle jen dva proti sobě; konvalinka má listy sytě zelené, bez skvrn a vyrůstající z jednoho místa svinuté do sebe. Česnek medvědí se po rozemnutí listů prozradí typickou česnekovou vůní, která u kandíku zcela chybí.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin v kategorii kriticky ohrožený druh (§1) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., což znamená, že je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat a rušit v jeho přirozeném vývoji. Je rovněž zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v nejvyšší kategorii ohrožení C1t (kriticky ohrožený druh). Mezinárodní ochraně, například v rámci úmluvy CITES, nepodléhá a na globálním Červeném seznamu IUCN je vzhledem ke svému rozsáhlému areálu rozšíření veden jako druh málo dotčený (Least Concern, LC).
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno „Erythronium“ je odvozeno z řeckého slova „erythros“ (červený), což odkazuje na barvu květů některých zástupců tohoto rodu. Druhové jméno „dens-canis“ je latinský překlad pro „psí zub“, což přesně popisuje tvar a bílou barvu jeho podlouhlé, špičaté cibule. České jméno „kandík psí zub“ je tedy přímým překladem latinského názvu. Jedná se o typického představitele jarních geofytů (efemérů), jehož nadzemní část po odkvětu a dozrání semen rychle zatahuje a přečkává nepříznivé letní a zimní období jako podzemní cibule. Jeho charakteristické mramorované listy pravděpodobně slouží jako forma kamufláže na strakatém podkladu lesní hrabanky prosvícené jarním sluncem.
