Úvod
Draslík, s chemickou značkou K, je nezbytný prvek pro všechny živé organismy, kde hraje klíčovou roli ve funkci buněk, nervů a svalů. Jedná se o velmi reaktivní, měkký a lehký kov stříbřitě bílé barvy. Na čerstvém řezu se rychle pokrývá vrstvou oxidu, proto se uchovává pod petrolejem. Jeho protonové číslo je 19 a v periodické tabulce ho najdeme v 1. skupině alkalických kovů. V přírodě se kvůli reaktivitě nevyskytuje volný, ale ve sloučeninách. Získáváme ho těžbou minerálů jako sylvín či karnalit a následnou elektrolýzou tavenin.
Vlastnosti
Draslík, s chemickou značkou K a protonovým číslem 19, je esenciální alkalický kov první skupiny periodické tabulky. Tento stříbrolesklý prvek je natolik měkký, že ho lze snadno krájet nožem, přičemž na čerstvém řezu rychle matní. Má velmi nízkou hustotu, nižší než voda, na které plave a zároveň bouřlivě reaguje. Jeho nejvýraznější vlastností je extrémní chemická reaktivita, působí jako silné redukční činidlo. S vodou reaguje explozivně za vzniku hydroxidu draselného a plynného vodíku, který se vznítí. Jeho přítomnost ve sloučeninách prozradí intenzivní fialové zbarvení plamene.
Vznik názvu
Český název „draslík“ je odvozen od historického termínu „draslo“, což je starší označení pro potaš (uhličitan draselný). Tato látka, klíčová pro výrobu mýdla a skla, se tradičně získávala vyluhováním dřevěného popela vodou. Název tak přímo odkazuje na popel jako jeden z prvních zdrojů sloučenin draslíku.
Objev
Ačkoliv byly sloučeniny draslíku, především potaš (uhličitan draselný), známy a využívány od starověku k výrobě mýdla a skla, samotný kovový prvek zůstával dlouho neobjeven. Průlom nastal až v roce 1807, kdy britský chemik Sir Humphry Davy provedl přelomový experiment. Jako první na světě úspěšně izoloval čistý draslík pomocí elektrolýzy roztaveného hydroxidu draselného (KOH). Pozoroval vznik malých stříbřitých kuliček na katodě, které na vzduchu rychle reagovaly. Davy pojmenoval nový prvek potassium, odvozeně od slova potaš. Název kalium, ze kterého pochází značka K, byl odvozen z arabského slova pro alkálii.
Výskyt v přírodě
Vzhledem ke své vysoké reaktivitě se draslík v přírodě nevyskytuje v elementární formě, ale výhradně ve sloučeninách. Je sedmým nejhojnějším prvkem v zemské kůře, kde tvoří rozsáhlá ložiska minerálů, jako je sylvín (KCl) a karnalit. Významná množství jsou rozpuštěna také v mořské vodě a slaných jezerech. Jako esenciální biogenní prvek je nezbytný pro všechny živé organismy, včetně rostlin a živočichů. Průmyslově se čistý draslík získává především elektrolýzou taveniny jeho solí, nejčastěji chloridu draselného (KCl), což je energeticky velmi náročný proces.
Využití
Draslík je v zemědělství naprosto nepostradatelný, neboť tvoří klíčovou složku NPK hnojiv, která zásadně zvyšují úrodnost půdy a podporují zdravý růst plodin. Jeho sloučeniny nacházejí široké uplatnění v průmyslu; například hydroxid draselný je základem pro výrobu tekutých mýdel a čisticích prostředků. Historicky významný dusičnan draselný byl součástí střelného prachu, dnes se používá v pyrotechnice a jako potravinářský konzervant. V přírodě je draslík esenciální pro veškerý život. Rostliny jej potřebují pro hospodaření s vodou, zatímco v živočišné říši je klíčový pro správnou funkci nervů, svalů a udržování srdečního rytmu.
Sloučeniny
V přírodě se draslík vyskytuje výhradně ve formě sloučenin, nikdy ne jako čistý kov. Je hojně zastoupen v minerálech, jako je sylvín (chlorid draselný) a karnalit, které tvoří rozsáhlá ložiska. Tvoří také podstatnou složku živců, jedněch z nejběžnějších horninotvorných minerálů v zemské kůře. Člověk průmyslově vyrábí řadu důležitých draselných sloučenin. Elektrolýzou se z chloridu draselného získává hydroxid draselný, silná zásada. Uhličitan draselný, historicky známý jako potaš, je klíčový pro výrobu skla. Významný je také manganistan draselný, fialová látka se silnými dezinfekčními účinky.
Zajímavosti
Draslík je jako alkalický kov extrémně reaktivní. S vodou reaguje tak bouřlivě, že se uvolněný vodík často samovolně vznítí. Tento plamen má charakteristickou, světle fialovou až šeříkovou barvu, která se využívá v analytické chemii k jeho identifikaci. Zajímavostí je jeho přirozená mírná radioaktivita, způsobená přítomností izotopu draslík-40. Díky tomu jsou běžné potraviny bohaté na draslík, například banány, a dokonce i lidské tělo, nepatrně radioaktivní. Tento kov je zároveň velmi měkký, lze ho krájet nožem, a má nízkou hustotu, díky níž plave na vodě.
