📖 Úvod
Kalidiopsis wagenitzii* je kriticky ohrožený sukulentní polokeř a endemit, který se vyskytuje výhradně v centrálním Turecku, v hypersalinním prostředí okolo solného jezera Tuz Gölü. Tato vytrvalá rostlina je dokonale adaptována na extrémní podmínky díky svým dužnatým, článkovaným lodyhám a redukovaným šupinovitým listům, které minimalizují ztrátu vody. Jako typický halofyt snáší vysokou koncentraci solí v půdě. Jeho populace je velmi zranitelná vůči změnám vodního režimu a dalším antropogenním vlivům v tomto unikátním ekosystému.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keříček či vytrvalá bylina, trvalka, výšky 5-20 cm, tvořící husté, polštářovité porosty s poléhavými až vystoupavými větvemi; celkový vzhled je dužnatý, článkovaný, sivě zelený a připomínající slanorožec.
Kořeny: Hlavní kořen, silně vyvinutý, dřevnatějící a hluboko sahající pro ukotvení v zasolených půdách.
Stonek: Stonek na bázi dřevnatějící, jinak bylinný, dužnatý, článkovaný, válcovitý, lysý a často sivě ojíněný, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy vstřícné, přisedlé, silně redukované na drobné, dužnaté, šupinovité, vejčitě trojúhelníkovité útvary, které jsou na bázi srostlé a objímají stonek, okraj je celokrajný, barva sivě zelená, žilnatina není kvůli dužnatosti patrná, rostlina je zcela lysá bez trichomů.
Květy: Květy nenápadné, zelenavé, velmi drobné, oboupohlavné, uspořádané jednotlivě či po dvou až třech v paždí dužnatých listenů, tvořící husté, válcovité, koncové klasovité květenství; kvetení probíhá od srpna do října.
Plody: Plodem je nažka obalená vytrvalým blanitým okvětím, barva zralého plodu je hnědavá, tvar vejčitý až čočkovitý, zploštělý; dozrává na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu je velmi omezený a nachází se v jihozápadní Asii, konkrétně jde o endemický nebo subendemický druh Turecka, kde roste především ve stepních oblastech centrální Anatolie v okolí hypersalinního jezera Tuz Gölü, s možným přesahem do přilehlých oblastí Íránu; v České republice se nevyskytuje, není zde tedy ani původní, ani zavlečená jako neofyt, a její rozšíření je celosvětově vázáno pouze na specifické vnitrozemské slané biotopy.
Stanovištní nároky: Jedná se o vysoce specializovanou slanomilnou rostlinu (halofyt), která preferuje extrémní stanoviště na okrajích slaných jezer a na vnitrozemských slaniskách (solončacích), kde je půda silně prosycena solí a má zásaditou reakci; je to výrazně světlomilný druh vyžadující plné oslunění a je přizpůsoben periodickému zaplavování slanou vodou i následnému letnímu vysychání substrátu, což svědčí o její extrémní toleranci k suchu i vysoké salinitě.
🌺 Využití
Vzhledem k její vzácnosti, specifickému výskytu a pravděpodobně vysokému obsahu solí nemá žádné zdokumentované využití v léčitelství ani v gastronomii a její jedlost je neznámá a nepravděpodobná; neexistuje ani žádné technické, průmyslové či okrasné využití, protože pěstování mimo její přirozené prostředí je prakticky nemožné. Její ekologický význam spočívá v tom, že je primárním producentem a stabilizátorem půdy v unikátním a pro většinu jiných druhů nehostinném ekosystému, kde může poskytovat potravu a úkryt pro úzce specializované druhy bezobratlých; včelařský význam nemá.
🔬 Obsahové látky
Jako typický halofyt akumuluje ve svých pletivech vysoké koncentrace anorganických iontů, především sodíku, draslíku a chloridů, které jí umožňují hospodařit s vodou v přesoleném prostředí; k vyrovnání osmotického tlaku syntetizuje a hromadí v buňkách organické látky, takzvané kompatibilní soluty, jako je například aminokyselina prolin a glycin betain, které chrání buněčné struktury před poškozením.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Přímé údaje o toxicitě pro lidi či zvířata nejsou k dispozici, avšak jako zástupce čeledi laskavcovitých může teoreticky kumulovat v pletivech dusičnany a oxaláty, což by při konzumaci většího množství mohlo představovat riziko, zejména pro pasoucí se zvířata; ve svém areálu ji lze zaměnit s jinými sukulentními halofyty podobného vzhledu, například z rodů slanorožec (Salicornia) nebo slanobýl (Sarcocornia), od nichž se liší detailními morfologickými znaky na květech a v květenství, které jsou rozlišitelné pouze odborníky. Vzhledem k absenci výskytu v ČR zde riziko záměny neexistuje.
Zákonný status/ochrana: V České republice se na ni žádný ochranný status nevztahuje, protože zde neroste; na mezinárodní úrovni je však zařazena na Červený seznam ohrožených druhů IUCN v kategorii Ohrožený (Endangered – EN), a to z důvodu velmi malého areálu rozšíření, závislosti na specifickém a zranitelném biotopu, který je ohrožen změnami vodního režimu, zemědělstvím a dalšími lidskými aktivitami.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Kalidiopsis je odvozeno z názvu příbuzného rodu lebeda (Kalidium) a řecké přípony „-opsis“ znamenající „vzhled“, tedy „podobná lebedě„; druhové jméno wagenitzii je poctou významnému německému botanikovi Gerhardu Wagenitzovi, který se zasloužil o výzkum flóry Turecka a Blízkého východu. Její největší zajímavostí je dokonalá fyziologická a morfologická adaptace na život v extrémně slaném prostředí, což se projevuje sukulentním, článkovaným stonkem a silně redukovanými, šupinovitými listy, minimalizujícími ztráty vody odparem.
