📖 Úvod
Tento vzácný jehličnan je kriticky ohroženým endemitem Sicílie. Dorůstá střední výšky, obvykle 10–15 metrů. Jehlice jsou ploché, tmavě zelené, často se dvěma bílými pruhy na spodní straně, uspořádané spirálovitě. Vzpřímené, válcovité šišky jsou zprvu zelené, později purpurově hnědé, dozrávají na podzim. Roste na vápencových půdách v horských oblastech. Přežití této dřeviny je velmi nejisté, s pouhou nepatrnou divokou populací, což vyžaduje intenzivní ochranu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalá dřevina, výška 15-25 m, koruna v mládí pravidelně kuželovitá, ve stáří široká, nepravidelná a na vrcholu zploštělá, celkový vzhled je robustní a kompaktní stálezelený jehličnan.
Kořeny: Kořenový systém je zpočátku kůlový, později se vyvíjí v silně zakotvující srdčitý systém s mohutnými, hluboko sahajícími postranními kořeny, adaptovaný na skalnaté půdy.
Stonek: Kmen je přímý a silný, borka na mladých stromech hladká, bělavě šedá s pryskyřičnými puchýři, u starších jedinců tlustá, hluboce podélně brázditá a rozpraskaná do nepravidelných šupinovitých desek šedohnědé až načervenalé barvy, trny se nevyskytují.
Listy: Listy (jehlice) jsou uspořádány šroubovitě a hustě nahloučeny, přisedlé, tuhé, čárkovitého tvaru (1,5-2,5 cm dlouhé), na špičce tupé až mírně vykrojené, s celokrajným okrajem, barva je na svrchní straně tmavě zelená a lesklá, na spodní straně se dvěma výraznými stříbřitě bílými proužky průduchů, žilnatina je tvořena jednou nevýraznou střední žilkou, trichomy chybí.
Květy: Květy jsou jednodomé v oddělených šišticích; samčí šištice jsou malé (cca 2 cm), žluté s načervenalým nádechem, vejčitého tvaru, uspořádané v hustých shlucích na spodní straně loňských letorostů; samičí šištice jsou větší, vzpřímené, válcovité, zelené až fialové, vyrůstají jednotlivě na vrchní straně větví v horní části koruny; doba kvetení je duben až květen.
Plody: Plodem je vzpřímená, válcovitá, na vrcholu zaoblená a rozpadavá šiška o velikosti 8-12 cm, v mládí zelená až purpurová, za zralosti světle hnědá až žlutohnědá, s vyčnívajícími a zpět ohnutými podpůrnými šupinami; dozrává v září až říjnu prvního roku a následně se rozpadá přímo na stromě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o kriticky ohrožený endemit, jehož původní a jediný přirozený areál na světě je extrémně malý a omezený na pohoří Madonie (dříve Nebrodi) na severu Sicílie v Evropě. V minulosti byl rozšířen více, ale dnes přežívá pouze malá reliktní populace čítající zhruba 30 dospělých, plodných jedinců na ploše asi 1,5 km². V České republice není původním druhem a ani zde nezplaňuje; je pěstována pouze vzácně jako sbírková dřevina v některých arboretech a botanických zahradách.
Stanovištní nároky: Preferuje horské, slunné a skalnaté svahy v nadmořských výškách od 1400 do 1600 m n. m., kde roste na mělkých, skeletovitých půdách typu rendzin, které se vyvinuly na vápencovém podloží. Je tedy vápnomilná (kalcifilní). Jedná se o světlomilnou dřevinu, která nesnáší zastínění a vyžaduje plné slunce pro úspěšný růst, což je dáno i jejím přirozeným výskytem v rozvolněných porostech. Přestože je adaptována na suchá středomořská léta, vyžaduje dostatek zimní vláhy, často ve formě sněhové pokrývky.
🌺 Využití
Vzhledem k extrémní vzácnosti dnes nemá žádné praktické využití, ať už v léčitelství, gastronomii (není jedlá) či průmyslu. Historicky bylo její dřevo pravděpodobně využíváno místními obyvateli na stavby a jako palivo, což přispělo k jejímu ústupu. Dnes je její hlavní význam v okrasném pěstování, kde je ceněna jako vzácná sbírková dřevina pro arboreta a specializované zahrady pro svůj pomalý růst a atraktivní, krátké, na konci zaoblené jehlice; neexistují žádné známé kultivary. Její ekologický význam spočívá především v tom, že je součástí unikátního reliktního ekosystému a představuje důležitý genetický zdroj.
🔬 Obsahové látky
Podobně jako jiné druhy jedlí obsahuje v jehlicích a pryskyřici komplexní směs látek, především vonné silice (esenciální oleje), jejichž hlavními složkami jsou monoterpeny jako alfa-pinen, beta-pinen, limonen a bornylacetát, které jsou zodpovědné za charakteristickou vůni. Dále jsou přítomny pryskyřičné kyseliny, třísloviny a v mladých výhoncích také vitamín C a flavonoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata, i když konzumace většího množství jehličí může vyvolat zažívací potíže a silice mohou u citlivých jedinců způsobit podráždění kůže. Možnost záměny existuje s jinými druhy jedlí, především s jedlí bělokorou (*Abies alba*), od které se liší výrazně kratšími (1-1,5 cm), tuhými, na konci zaoblenými jehlicemi, které jsou na větvičce uspořádány kartáčovitě do všech stran. Šišky jsou menší a před dozráním žlutozelené. Pro svůj specifický vzhled a extrémní vzácnost je záměna v kultuře nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: Jedná se o jednu z nejvzácnějších a nejohroženějších dřevin na světě. Na Červeném seznamu IUCN je zařazena v kategorii ‚kriticky ohrožený‘ (Critically Endangered – CR) z důvodu extrémně malé a fragmentované populace s velmi omezenou schopností přirozené obnovy. Je předmětem mezinárodních záchranných programů. V České republice zákonem chráněna není, protože se nejedná o původní druh, nicméně její pěstování a ochrana v botanických sbírkách podléhá přísným pravidlům.
✨ Zajímavosti
Druhové jméno „nebrodensis“ odkazuje na pohoří Nebrodi (dnes Madonie) na Sicílii, kde byla poprvé nalezena. Tento strom je považován za „živoucí fosilii“ a relikt z doby ledové. Po svém objevení v 19. století byl po desetiletí považován za vyhynulý v přírodě, dokud nebyla v roce 1957 znovuobjevena malá přežívající populace, což z něj činí tzv. Lazarův taxon. Celá divoká populace čítá jen kolem 30 dospělých jedinců, kteří jsou geneticky velmi uniformní, což je činí zranitelnými. Je symbolem ochrany přírody na Sicílii a předmětem intenzivních záchranných programů, včetně pěstování ex-situ v botanických zahradách po celém světě.
