Úvod
Jod (I) je chemický prvek s protonovým číslem 53, patřící do skupiny halogenů. Za běžných podmínek má podobu tmavě fialové až šedé krystalické pevné látky s kovovým leskem. Jeho typickou vlastností je sublimace – při mírném zahřátí se mění přímo na fialové, dráždivé páry. V přírodě se nevyskytuje volně, získává se především ze solanek, které doprovázejí ropná ložiska, nebo z chilského ledku. Najdeme ho také v mořské vodě a hromadí se v mořských řasách. Pro lidské tělo je nezbytný pro správnou funkci štítné žlázy.
Vlastnosti
Jod, s chemickou značkou I a protonovým číslem 53, je prvek patřící do skupiny halogenů. Za normálních podmínek se jedná o pevnou, tmavě fialovou až černou krystalickou látku s výrazným kovovým leskem. Jeho nejcharakterističtější vlastností je sublimace; při zahřívání přechází přímo do plynného stavu, tvoříce husté, fialové a dráždivé páry. Ve vodě je jen málo rozpustný, jeho rozpustnost stoupá v přítomnosti jodidů. Velmi dobře se rozpouští v organických rozpouštědlech. Jako halogen je reaktivní, i když méně než chlor nebo brom, a působí jako oxidační činidlo. Tvoří sloučeniny v různých oxidačních stavech, nejčastěji jako jodid (-1). V přírodě se vyskytuje pouze jediný stabilní izotop, ¹²⁷I, avšak jeho radioaktivní izotopy, například ¹³¹I, nacházejí významné uplatnění v medicíně, zejména při diagnostice a léčbě onemocnění štítné žlázy. Je to esenciální stopový prvek pro živé organismy.
Vznik názvu
Název jodu pochází z řeckého slova „iodes“ (ἰοειδής), což v překladu znamená „fialový“. Odkazuje na charakteristickou barvu jeho par, které vznikají při zahřívání této pevné látky. Prvek objevil Bernard Courtois v roce 1811 a právě kvůli fialovým výparům navrhl jeho jméno chemik Gay-Lussac.
Objev
Objevení jodu je spojeno s francouzským chemikem Bernardem Courtoisem v roce 1811. Během napoleonských válek pracoval v továrně na výrobu ledku, klíčové složky střelného prachu. Hlavní surovinou byl popel z mořských řas. Courtois si všiml, že měděné kádě, ve kterých zpracovával popel, rychle korodují. Jednoho dne při čištění přidal k popelu příliš koncentrovanou kyselinu sírovou. K jeho překvapení se okamžitě začaly uvolňovat husté fialové páry, které po ochlazení zkondenzovaly na tmavé lesklé krystaly. Uvědomil si, že se jedná o dosud neznámou látku. Název „jod“ pochází z řeckého slova „iodes“ znamenajícího fialový, který navrhl Joseph Louis Gay-Lussac právě kvůli barvě jeho par.
Výskyt v přírodě
Jod je v zemské kůře poměrně vzácný prvek. Není koncentrován ve velkých ložiscích, ale je rozptýlen v malých množstvích. Jeho nejvýznamnějším zdrojem jsou ložiska chilského ledku (caliche), kde se vyskytuje ve formě jodičnanu sodného. Dalším klíčovým zdrojem jsou podzemní solanky, které doprovázejí ložiska ropy a zemního plynu, zejména v Japonsku a USA, kde je přítomen jako jodid. V menší míře se nachází také v mořské vodě a je akumulován některými mořskými organismy, především řasami. Průmyslově se získává buď redukcí jodičnanů ze chilského ledku, například pomocí siřičitanů, nebo oxidací jodidů ze solanek, k čemuž se nejčastěji používá plynný chlor. Následně se surový jod čistí, obvykle sublimací.
Využití
Jod je nezbytný pro lidské zdraví i průmysl. Jeho nejznámější využití je jako antiseptikum a dezinfekce, například ve formě jodové tinktury pro ošetření ran nebo tablet pro čištění vody. V medicíně je klíčový pro správnou funkci štítné žlázy, proto se preventivně přidává do kuchyňské soli, aby se předešlo onemocněním jako je struma. Dále se využívá jako kontrastní látka při rentgenových vyšetřeních a v chemickém průmyslu. V přírodě se hromadí v mořských řasách, které jsou jeho významným zdrojem, a je nepostradatelný pro metabolismus mnoha mořských i suchozemských organismů.
Sloučeniny
Jod tvoří širokou škálu sloučenin. Mezi nejznámější anorganické patří jodid draselný (KI), který se přidává do soli a slouží jako ochrana před radioaktivním jodem, a jodid sodný (NaI), využívaný v detektorech záření. Pro dezinfekci se často používá povidon-jod, komplex jodu s polymerem. V přírodě jsou klíčové organické sloučeniny, především hormony štítné žlázy jako tyroxin a trijodtyronin, které řídí metabolismus obratlovců. V mořské vodě se vyskytuje převážně jako jodidový anion a v zemské kůře ho lze nalézt v minerálech v chilském ledku.
Zajímavosti
Jod je za normálních podmínek tmavě šedá pevná látka s kovovým leskem, která jako jediný stabilní halogen v pevném skupenství snadno sublimuje. Při zahřátí se nemění na kapalinu, ale přímo na fialový, dráždivý plyn. Tato barva je velmi charakteristická. Dalším typickým projevem je jeho reakce se škrobem, se kterým tvoří intenzivně modročerný komplex, což se využívá v analytické chemii. Existují i jeho radioaktivní izotopy; například jod-131 je produktem jaderného štěpení, ale zároveň se využívá k léčbě onemocnění štítné žlázy.
