📖 Úvod
Hymenostemma pseudanthemis je vytrvalá, trsnatá bylina pocházející z Pyrenejského poloostrova, kde roste na suchých a slunných stanovištích. Vzhledem silně připomíná kopretinu. Dorůstá výšky 10 až 40 cm a tvoří typická květenství – úbory. Ty mají vnější bílé jazykovité květy a vnitřní žlutý terč trubkovitých květů. Kvete od jara do začátku léta. Její listy jsou charakteristicky jemně dělené a peřenosečné. Je dobře přizpůsobena skalnatým půdám a pastvinám.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 10-50 cm, s bohatě větveným, polštářovitým až vzpřímeným habitem, celkově působí jako drobná, aromatická, heřmánkovitá rostlina.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen s četnými postranními vláknitými kořínky.
Stonek: Lodyha je vzpřímená nebo vystoupavá, od báze větvená, podélně rýhovaná, zelená až načervenalá, krátce pýřitá (pokrytá přitisklými chlupy), bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, přisedlé až krátce řapíkaté, v obrysu podlouhlé, dvakrát až třikrát peřenosečné s velmi úzkými, čárkovitými koncovými úkrojky, šedozelené barvy, oboustranně pýřité, se zpeřenou žilnatinou a krycími, jednoduchými, mnohobuněčnými trichomy.
Květy: Květenstvím je úbor na konci lodyhy; okrajové květy jsou jazykovité, bílé a samičí, středové květy v terči jsou trubkovité, žluté a oboupohlavné; kvete od března do června.
Plody: Plodem je obkónická až klínovitá, světle hnědá nažka, která je mírně žebernatá a na vrcholu nese krátkou, blanitou korunku (pappus); dozrává od května do července.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se rozkládá v jižní a jihovýchodní Evropě a v Malé Asii, zahrnuje především Středomoří od Itálie přes Balkánský poloostrov až po Turecko a oblast Kavkazu. V České republice se jedná o nepůvodní druh, konkrétně o neofyt, který je sem jen vzácně a přechodně zavlékán, nejčastěji s transportem zboží, například vlny nebo obilí. Jeho výskyt v ČR je proto omezen na teplé, člověkem ovlivněné lokality jako jsou nádraží, překladiště, přístavy a rumiště v nížinných oblastech, a netvoří zde stabilní populace.
Stanovištní nároky: Preferuje plně osluněná, teplá a suchá stanoviště, jako jsou skalnaté svahy, stepní trávníky, pastviny, okraje cest a polí, a také člověkem vytvořená ruderální místa, například železniční náspy či rumiště. Z hlediska půdních nároků je to druh vápnomilný (bazifilní), vyžadující dobře propustné, mělké až skeletovité půdy, které mohou být chudé na živiny. Jedná se o výrazně světlomilnou a suchomilnou (xerofilní) rostlinu, která nesnáší zastínění a přemokření.
🌺 Využití
Praktické využití této rostliny je velmi omezené. V lidovém léčitelství ani v moderní fytoterapii nemá žádný význam a nejsou známy její léčivé účinky. Není považována za jedlou a v gastronomii se nevyužívá. Rovněž technické či průmyslové uplatnění chybí. Jako okrasná rostlina se pěstuje jen zřídka, ačkoliv by pro svou nenáročnost a odolnost vůči suchu mohla najít uplatnění v suchých záhonech, skalkách či přírodních zahradách ve středomořském stylu, specifické kultivary však neexistují. Z ekologického hlediska poskytují její květy potravu (nektar a pyl) pro různorodý hmyz, především pro včely samotářky, pestřenky a některé druhy motýlů, čímž podporuje místní biodiverzitu, nejedná se však o včelařsky významný druh.
🔬 Obsahové látky
Detailní fytochemické analýzy jsou pro tento druh omezené, ale jako zástupce čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) se předpokládá, že obsahuje skupinu sekundárních metabolitů typických pro tuto čeleď, jako jsou seskviterpenové laktony, které často způsobují hořkou chuť a mohou mít biologickou aktivitu, dále flavonoidy s antioxidačními vlastnostmi a polyacetyleny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za silně jedovatou, avšak u citlivých jedinců může, podobně jako jiné hvězdnicovité rostliny obsahující seskviterpenové laktony, vyvolat při kontaktu s pokožkou alergickou reakci (kontaktní dermatitidu). Požití se nedoporučuje. Možnost záměny existuje s řadou jiných, podobně kvetoucích zástupců čeledi hvězdnicovitých. Lze ji splést například s některými druhy rmenů (rod Anthemis), od nichž se liší především morfologickými detaily na plodech (nažkách), které mají specificky utvářený blanitý lem. Laik si ji může splést i s kopretinou bílou, která je však robustnější a má odlišně tvarované listy, nebo s heřmánkovcem nevonným, který má listy jemněji dělené.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o chráněný druh, neboť je zde nepůvodní a vyskytuje se jen přechodně. Není proto zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR ani chráněn zákonem. Na mezinárodní úrovni také nepožívá žádné zvláštní ochrany, není uveden v seznamu CITES a v rámci globálního Červeného seznamu IUCN nebyl hodnocen, avšak v oblasti svého původního výskytu je považován za běžný druh bez přímého ohrožení.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno je odvozeno z řeckých slov „hymen“ (blána) a „stemma“ (koruna), což přesně popisuje charakteristický znak rostliny – blanitý lem ve tvaru korunky na vrcholu plodu (nažky). Druhové jméno „pseudanthemis“ znamená „nepravý rmen“ (z řeckého „pseudo“ – nepravý a „Anthemis“ – rmen), což odkazuje na její velkou vnější podobnost s rostlinami z rodu rmen. Zajímavostí je její schopnost osidlovat extrémně suchá a teplá stanoviště, což je adaptace na původní středomořské prostředí. Její výskyt v cizích zemích je typickým příkladem neúmyslného šíření rostlin lidskou činností, zejména dopravou.
