📖 Úvod
Hruštička prostřední (Arabis nemorensis) je dvouletá až vytrvalá bylina s přímou, v dolní části chlupatou lodyhou a přízemní růžicí listů. Její lodyžní listy jsou přisedlé a objímavé. Drobné bílé květy tvoří bohatý hrozen a plodem je úzká, mírně prohnutá šešule. Roste na vlhkých, živinami bohatých půdách, typicky v lužních lesích a na březích vodních toků. V České republice patří mezi kriticky ohrožené a zákonem chráněné druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, vysoká 10 až 30 cm, tvoří přízemní růžici stálezelených listů, z níž vyrůstá jediný, přímý květonosný stvol, celkově působí jemným a elegantním dojmem.
Kořeny: Plazivý, tenký, větvený oddenek s adventivními kořeny, kterým se rostlina vegetativně rozšiřuje.
Stonek: Přímá, jednoduchá, obvykle nevětvená lodyha, která je zřetelně hranatá až rýhovaná, často načervenale nebo nahnědle naběhlá, lysá a nese několik drobných, šupinovitých listenů.
Listy: Listy uspořádané v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté, s čepelí tvaru okrouhlého až široce eliptického, na okraji jemně vroubkovaně pilovité, tmavě zelené barvy, kožovité a na líci lesklé, se zpeřenou žilnatinou a jsou zcela lysé, bez trichomů.
Květy: Květy jsou bělavé až narůžovělé či nazelenalé, široce otevřeně zvonkovitého až polokulovitého tvaru, uspořádané v konečném, všestranném a poměrně hustém hroznu obsahujícím 5-15 nicích květů, kvetou od června do srpna.
Plody: Plodem je pětihranná, převislá, kulovitá a mírně zploštělá tobolka, která je v době zralosti hnědé barvy a obsahuje velké množství velmi drobných, prachových semen; dozrává na konci léta.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jejím původním areálem je Evropa a západní Asie, konkrétně od Velké Británie a Skandinávie přes střední Evropu až po Ural a západní Sibiř. V České republice je původním druhem, avšak v současnosti je extrémně vzácná a její výskyt je omezen na několik málo lokalit, především v pahorkatinách a podhorských oblastech; historicky byla rozšířena roztroušeně po celém území, dnes čelí dramatickému ústupu.
Stanovištní nároky: Preferuje světlé, kyselé až slabě kyselé lesy, zejména acidofilní doubravy, bory a borové doubravy, stejně jako vřesoviště a lesní okraje. Vyžaduje chudé, humózní, písčité až hlinité půdy a je kalcifugní, tedy nesnáší vápnité podloží. Jedná se o polostinnou rostlinu, která prosperuje v rozptýleném světle, ale nesnáší plné slunce ani hluboký stín, a má ráda mírně vlhké, ale dobře propustné podmínky.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívala její nať nebo listy, které se sbíraly pro své diuretické, dezinfekční (zejména močových cest) a adstringentní účinky k hojení ran; moderní využití je však z důvodu ohrožení a možných rizik nedoporučované. Gastronomicky je považována za nejedlou a nevyužívá se. Nemá žádné známé technické či průmyslové uplatnění. Pro okrasné účely se téměř nepěstuje, protože její závislost na specifických mykorhizních houbách činí kultivaci a přesazování extrémně obtížným. Ekologicky je součástí podrostu původních lesních ekosystémů a její květy poskytují nektar hmyzu, avšak není považována za významnou včelařskou rostlinu.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové obsažené chemické sloučeniny patří fenolické glykosidy, především arbutin a metylarbutin, které se v těle štěpí na dezinfekčně působící hydrochinon, dále obsahuje vysoké množství tříslovin, flavonoidy (například hyperosid a kvercetin), hořčiny a malé množství silice, jež společně podmiňují její farmakologické vlastnosti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není klasifikována jako silně jedovatá, avšak kvůli obsahu arbutinu může při požití většího množství způsobit gastrointestinální potíže jako nevolnost a zvracení, a při dlouhodobém užívání potenciálně poškodit játra a ledviny. Záměna je možná především s jinými druhy z téhož rodu, například s hrotnosemenkou okrouhlolistou, která má delší a silněji zahnutou čnělku, nebo s hrotnosemenkou menší, jejíž čnělka je krátká a přímá. Odlišuje se tedy především délkou a tvarem čnělky, která je u ní středně dlouhá a jen mírně prohnutá.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zákonem chráněné druhy, konkrétně je zařazena do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t). Mezinárodně není chráněna úmluvou CITES a IUCN ji globálně nehodnotí, avšak v mnoha evropských zemích je na národních červených seznamech.
✨ Zajímavosti
Český název „hrotnosemenka“ odkazuje na charakteristickou vytrvávající čnělku na tobolce, která připomíná hrot, druhové jméno „hnědá“ může souviset s barvou lodyhy. Latinské rodové jméno „Pyrola“ je zdrobnělinou od slova „Pyrus“ (hrušeň) kvůli údajné podobnosti listů a druhové „media“ znamená „střední“, což vystihuje její morfologické znaky stojící mezi dvěma jinými druhy rodu. Biologickou zajímavostí je její částečná mykoheterotrofie, kdy získává živiny nejen fotosyntézou, ale i prostřednictvím symbiózy s houbovými vlákny napojenými na kořeny okolních dřevin, což ji činí velmi citlivou na narušení lesního prostředí.
