📖 Úvod
Hrachor hrachovitý je vzácná a ohrožená vytrvalá bylina, typická pro teplé a suché lokality, jako jsou stepní trávníky a slunné stráně. Jeho přímá nebo vystoupavá lodyha je zřetelně hranatá. Složené listy jsou tvořeny jedním až třemi páry lístků a zakončeny jednoduchým úponkem. Květy, uspořádané v řídkém hroznu, mají krémově bílou až nažloutlou barvu. Kvete od května do července. Plodem je podlouhlý lusk. Patří mezi zákonem chráněné druhy naší květeny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 100-200 cm, netvoří korunu, celkovým vzhledem se jedná o mohutnou, poléhavou až popínavou bylinu s hranatými lodyhami, vytvářející husté porosty.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, plazivým a větveným oddenkem, ze kterého vyrůstají adventivní kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá až vystoupavá, čtyřhranná a výrazně široce křídlatá, nevětvená nebo v horní části chudě větvená, lysá, bez trnů, popínavá pomocí listových úponek.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou krátce řapíkaté, sudozpeřené se 3-5 jařmy lístků a zakončené větvenou úponkou; lístky jsou eliptické až vejčité, na okraji celokrajné, barvy sivozelené, se zpeřenou žilnatinou; palisty jsou velké, polostřelovité; rostlina je roztroušeně porostlá jednoduchými jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou purpurově fialové až modrofialové, později modrající, typického motýlovitého tvaru (s pavézou, křídly a člunkem), uspořádané v hustém, jednostranném, dlouze stopkatém hroznu obsahujícím 8-20 květů; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je podlouhlý, zploštělý, lysý lusk, který je v době zralosti hnědý až černohnědý a obsahuje 8-14 kulovitých, hladkých semen; plody dozrávají od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o euroasijský kontinentální druh s původním areálem sahajícím od střední a východní Evropy přes Sibiř až po Dálný východ a Japonsko. V České republice je původní, ale velice vzácný, představuje zde pozůstatek teplejších poledových dob, tzv. glaciální relikt. Jeho rozšíření v ČR je omezeno pouze na nejteplejší oblasti termofytika, konkrétně na izolované lokality ve středním a dolním Polabí, dolním Poohří a na jižní Moravě v okolí Pálavy a v Bílých Karpatech.
Stanovištní nároky: Preferuje teplé, slunné až polostinné lokality, jako jsou světlé listnaté lesy, zejména teplomilné doubravy a jejich pláště, lesostepi, křovinaté stráně a také sušší, výše položená místa v lužních lesích. Vyžaduje hluboké, výživné, humózní a zásadité až neutrální půdy, často na vápnitých, sprašových nebo čedičových podkladech. Je to rostlina světlomilná až polostinná a teplomilná, která snáší přísušky lépe než trvalé zamokření, což je v rozporu s jejím českým druhovým jménem.
🌺 Využití
V současnosti nemá prakticky žádné využití v léčitelství, gastronomii ani průmyslu, hlavně kvůli své vzácnosti a toxicitě; v minulosti mohla být semena v dobách nouze konzumována, což vedlo k otravám. Jako okrasná rostlina se nepěstuje a nejsou známy žádné kultivary. Jeho ekologický význam je značný, neboť jako bobovitá rostlina obohacuje půdu o dusík díky symbiotickým bakteriím na kořenech. Květy jsou opylovány hmyzem, především čmeláky a včelami, a rostlina slouží jako potrava pro larvy některých druhů hmyzu, čímž přispívá k lokální biodiverzitě.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou neproteinové aminokyseliny, především neurotoxické lathyrogeny jako je kyselina β-N-oxalyl-L-α,β-diaminopropionová (ODAP) a β-aminopropionitril (BAPN). Dále obsahuje, podobně jako jiné bobovité rostliny, lektiny, saponiny a flavonoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, ale především zralá semena, je pro lidi i hospodářská zvířata (zejména koně) jedovatá. Dlouhodobá konzumace semen způsobuje vážné neurotoxické onemocnění zvané lathyrismus, které se projevuje svalovou ztuhlostí, křečemi a může vést až k nevratnému ochrnutí dolních končetin. Záměna je možná s jinými druhy hrachorů, například s běžnějším hrachorem jarním (Lathyrus vernus), který má ale méně lístků (2-4 páry) a kvete dříve na jaře, nebo s hrachorem lesním (Lathyrus sylvestris) s výrazně křídlatou lodyhou a jen jedním párem úzkých lístků. Odlišuje se především vyšším počtem (3-6 párů) vejčitých až eliptických lístků a kulovitými semeny připomínajícími hrách.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazen do kategorie kriticky ohrožený (§1) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž veden jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1b). V mezinárodních úmluvách jako CITES není uveden a v globálním Červeném seznamu IUCN není hodnocen z důvodu širokého areálu v Asii, avšak jeho evropské populace jsou považovány za velmi zranitelné a ustupující.
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „pisiformis“ je složeninou slov „pisum“ (hrách) a „forma“ (tvar), což přesně odkazuje na jeho kulatá semena podobná hrachu. České jméno „hrachor“ je odvozeno od slova „hrách“ a přívlastek „bahenní“ je zavádějící, pravděpodobně vznikl z pozorování jeho výskytu na vlhčích, ale nezaplavovaných okrajích lužních lesů. Jedná se o botanicky významný glaciální relikt, který v naší krajině přežil z teplejších období po ústupu ledovců. Jeho adaptací je popínavá lodyha, která pomocí úponků, přeměněných koncových lístků, šplhá po okolní vegetaci za světlem.
