📖 Úvod
Tento robustní keř nebo malý strom je známý pro své nápadné, často větší plody. Květy se objevují na jaře a jsou typicky bílé, shromážděné v chocholících, lákají opylovače. Listy jsou laločnaté, tmavě zelené. Plody, které dozrávají koncem léta a na podzim, jsou obvykle červené až oranžové a mají mírně nakyslou chuť. Využívá se často v okrasných výsadbách pro svou odolnost a estetickou hodnotu. Je vhodný do živých plotů i jako solitér.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř nebo menší strom, trvalka, výška 3-8 m, koruna široce kuželovitá až kulovitá, často nepravidelná a hustě větvená, celkově robustní, trnitý vzhled.
Kořeny: Hluboký a silný hlavní kořen s bohatě větveným systémem postranních kořenů, sahajících do šířky i hloubky.
Stonek: Kmen je často krátký a pokroucený, s šedohnědou, v malých obdélníkových šupinách odlupčivou borkou; letorosty jsou hnědé až šedé a větve jsou hustě porostlé pevnými, ostrými, mírně zahnutými trny o délce 1-2,5 cm.
Listy: Listy střídavé, řapíkaté, s čepelí klínovitě obvejčitou, na bázi celokrajnou, jinak se 3-5 páry mělkých, dopředu směřujících, ostře pilovitých laloků; na líci leskle tmavě zelené, na rubu světlejší a roztroušeně chlupaté, žilnatina zpeřená, trichomy jednobuněčné, krycí.
Květy: Květy bílé, pětičetné, paprsčitě souměrné, uspořádané v hustých koncových chocholičnatých latách; obsahují četné tyčinky a obvykle dvě čnělky; kvetou v květnu až červnu.
Plody: Plodem je dužnatá malvice, sytě červená, lesklá, elipsoidní až kulovitá, poměrně velká (až 1,5 cm v průměru), na vrcholu se zbytky kalicha, obsahující 1-2 pecičky; dozrává v září až říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o spontánního křížence hlohu obecného a hlohu křivokališního, jehož původní areál zahrnuje střední, východní a jihovýchodní Evropu, kde se přirozeně vyskytuje v oblastech společného rozšíření rodičovských druhů; v České republice je považován za původní druh (není neofyt) a jeho výskyt kopíruje rozšíření rodičů, nachází se tedy roztroušeně až hojně po celém území od nížin do podhůří, především v teplejších oblastech termofytika a mezofytika.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná až polostinná stanoviště na okrajích lesů, v prosvětlených listnatých lesích (zejména doubravách a habřinách), na pastvinách, kamenitých stráních, mezích, v křovinách a také na sekundárních stanovištích jako jsou okraje cest a rumiště; je rostlinou světlomilnou (heliofilní), nenáročnou na půdní podmínky, ale nejlépe prospívá na hlubších, výživných, dobře propustných a spíše sušších půdách s neutrální až zásaditou reakcí, je tedy vápnomilný (kalcifilní) a dobře snáší přísušky.
🌺 Využití
V léčitelství se využívá podobně jako jiné hlohy, sbírá se květ s listem na jaře a plod (hložinka) na podzim; historicky i v současnosti je ceněn především jako kardiotonikum, které posiluje srdeční sval, zlepšuje prokrvení věnčitých cév, reguluje srdeční rytmus a mírně snižuje krevní tlak. V gastronomii jsou jeho zralé plody jedlé, mají moučnatou, nasládlou chuť a konzumují se syrové nebo se zpracovávají na džemy, sirupy, vína či kompoty. Pro okrasné účely se pěstuje v parcích a zahradách jako solitéra nebo do živých plotů díky svému hustému, trnitému růstu, jarnímu kvetení a podzimním plodům. Jeho ekologický význam je značný, neboť poskytuje potravu pro ptáky a savce (plody) a nektar i pyl pro včely a další hmyz (květy), čímž je důležitou včelařskou rostlinou, a jeho trnité větve slouží jako bezpečný úkryt a hnízdiště pro ptactvo.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými bioaktivními sloučeninami jsou především flavonoidy (jako vitexin, rutin, hyperosid, kvercetin) a oligomerní proanthokyanidiny (OPC), které jsou zodpovědné za kardioprotektivní účinky; dále obsahuje triterpenické kyseliny (kyselina krategová, oleanolová), aminy (v květech např. tyramin), a v plodech vitamíny (zejména vitamín C) a karotenoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina jako taková není jedovatá pro lidi ani pro zvířata a její plody jsou bezpečné ke konzumaci; je však třeba upozornit, že semena (pecky) uvnitř plodů obsahují malé množství amygdalinu, ze kterého se může v těle uvolnit kyanovodík, a proto by se neměla ve velkém množství drtit a konzumovat. Záměna je možná především s jinými druhy hlohů, například hlohem jednosemenným nebo hlohem obecným, což není nebezpečné, protože mají obdobné vlastnosti i využití. Od jiných keřů s červenými plody, z nichž některé mohou být jedovaté (např. některé skalníky), se spolehlivě odliší přítomností hluboce laločnatých listů a výrazných, dlouhých trnů na větvích.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani v rámci mezinárodních úmluv (CITES, Bernská úmluva) není tento druh zákonem chráněn; není uveden ani v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, jelikož se jedná o poměrně běžný a stabilní taxon bez známek ohrožení, stejně jako jeho rodičovské druhy, které jsou dle IUCN hodnoceny jako málo dotčené (Least Concern).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Crataegus“ pochází z řeckého slova „kratos“ (síla), což odkazuje na tvrdost a pevnost jeho dřeva, a druhový přívlastek „macrocarpa“ je složen z řeckých slov „makros“ (velký) a „karpos“ (plod), což popisuje jeho charakteristicky velké plody. V evropské mytologii a folklóru je hloh obecně spojován s magií, ochranou proti zlu a byl považován za sídlo víl; byl také symbolem lásky a plodnosti, spojeným s oslavami jara (např. Beltane). Jeho extrémně tvrdé dřevo se v minulosti používalo na výrobu násad k nástrojům a drobných řemeslných výrobků.
