📖 Úvod
Tato drobná, nenápadná kapradina roste v písčitých či kamenitých, často suchých biotopech. Z podzemního, masitého oddenku vyrůstá několik malých, vejčitých až kopinatých sterilních listů. Vzniká jeden stopkatý plodný klas, nesoucí sporangia uspořádaná ve dvou řadách. Její přítomnost je často přehlížena kvůli nepatrné velikosti a kryptické povaze, díky níž dokonale splývá s okolím. Je zajímavým příkladem primitivní cévnaté rostliny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá geofytická kapradina, výška 2-15 cm, habitus tvořený jedním nebo několika málo listy vyrůstajícími z podzemního oddenku, celkově drobná, nenápadná, často v substrátu polozanořená rostlina se sivě zeleným, masitým listem.
Kořeny: Krátký, vzpřímený, válcovitý podzemní oddenek, často obalený bázemi starých listů, s několika málo silnými, masitými, nevětvenými adventivními kořeny bez kořenového vlášení, často v mykorhizní symbióze.
Stonek: Pravá nadzemní lodyha chybí, stonek je redukován na podzemní oddenek; viditelnou osu tvoří pouze společný řapík listu, který se dělí na sterilní čepel a stopku fertilního klasu; rostlina je zcela bez trnů.
Listy: Listy (frondy) vyrůstají jednotlivě nebo v malém počtu z oddenku, jsou řapíkaté (se společným řapíkem), rozdělené na sterilní a fertilní část; sterilní čepel je celokrajná, vejčitá až úzce eliptická, na bázi klínovitá, na vrcholu špičatá či tupá, sivě zelená, masitá a lysá; žilnatina je síťnatá bez zřetelné střední žilky; trichomy chybí.
Květy: Rostlina jakožto kapradina netvoří květy; reprodukční orgány jsou výtrusnice (sporangia) uspořádané ve dvou řadách a tvořící jednoduchý, nevětvený, stopkatý klas (strobilus) vyrůstající zdánlivě z báze sterilní čepele; klas je zprvu zelený, ve zralosti žlutohnědý; doba zralosti výtrusů je na jaře a v létě v závislosti na podmínkách.
Plody: Pravé plody se netvoří; útvarem obsahujícím diaspory jsou kulovité výtrusnice, které fungují jako tobolky a pukají příčnou štěrbinou; barva zralých výtrusnic je žlutohnědá; výtrusy (diaspory) jsou mikroskopické; doba zrání a uvolňování výtrusů je na jaře a v létě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje suché a teplé oblasti Starého světa, především Afriku, Makaronesii, Středomoří, Blízký východ, střední Asii, Indii a Austrálii; v České republice není původní, v přírodě se zde nevyskytuje a nepovažuje se za neofyt, jedná se o druh, jehož přirozené rozšíření do ČR nezasahuje.
Stanovištní nároky: Je to silně světlomilná (heliofilní) rostlina preferující plně osluněná, otevřená a často narušovaná stanoviště, jako jsou písčité a štěrkovité pláně, vysychavé úpady, okraje cest, savany a stepi; roste na chudých, propustných, písčitých až kamenitých půdách, které jsou neutrální až mírně kyselé, a je adaptovaná na sezónní sucho, kdy přežívá ve formě podzemního oddenku.
🌺 Využití
V tradičním lidovém léčitelství, zejména v Africe a Indii, se čerstvé listy používají jako obklad na rány, vředy a záněty pro jejich hojivé a protizánětlivé účinky; gastronomické využití nemá, rostlina se nepovažuje za jedlou; technické či průmyslové využití neexistuje; okrasně se pěstuje jen velmi vzácně ve specializovaných sbírkách a botanických zahradách kvůli specifickým nárokům na mykorhizní symbiózu, žádné kultivary nejsou známy; ekologický význam je omezený, ale je důležitou součástí specializovaných suchých ekosystémů a její podzemní fáze je závislá na symbióze s houbami.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou především flavonoidy, jako jsou glykosidy kvercetinu a kempferolu, a různé fenolické sloučeniny, které jsou zodpovědné za její potenciální antioxidační a protizánětlivé vlastnosti připisované v tradiční medicíně.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za významně jedovatou pro lidi, avšak konzumace se nedoporučuje; pro zvířata může být při požití většího množství teoreticky škodlivá kvůli možné přítomnosti enzymu thiaminázy, otravy však nejsou v praxi dokumentovány; v ČR nehrozí záměna, jelikož zde neroste, ale v oblastech společného výskytu by mohla být zaměněna s hadilkou obecnou (*Ophioglossum vulgatum*), od níž se liší tendencí tvořit více listů z jednoho oddenku, ostřeji zašpičatělou sterilní čepelí a preferencí výrazně sušších a písčitějších stanovišť.
Zákonný status/ochrana: Vzhledem k tomu, že se v České republice nevyskytuje, není zde chráněna zákonem ani uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů; mezinárodně není hodnocena v globálním Červeném seznamu IUCN (status Not Evaluated – NE), ale kvůli svému širokému rozšíření je obecně považována za málo dotčený druh (Least Concern), není také chráněna úmluvou CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Ophioglossum“ pochází z řeckých slov „ophis“ (had) a „glossa“ (jazyk), což odkazuje na tvar úzkého plodného klasu připomínajícího hadí jazyk, české jméno „hadilka“ je jeho přímým překladem; druhové jméno „polyphyllum“ znamená „mnoholistá“ a vystihuje její schopnost často tvořit více listů najednou; zajímavostí je, že patří do skupiny rostlin s nejvyššími počty chromozomů v živé přírodě a její gametofyt je nezelený, podzemní a plně závislý na výživě od mykorhizních hub.
