Úvod
Železo, s chemickou značkou Fe, je nejdůležitějším a nejrozšířenějším kovem pro lidskou civilizaci. Tento stříbrolesklý, kujný a magnetický kov má protonové číslo 26 a patří mezi přechodné kovy 8. skupiny. Jeho největší nevýhodou je nízká odolnost vůči korozi, tedy rezivění. V přírodě se s ním v ryzí podobě setkáme jen vzácně, například v meteoritech. Získává se především redukcí železných rud (hematit, magnetit) ve vysokých pecích a je základní složkou oceli. Je hojně zastoupeno v zemském jádře i kůře a je nezbytné pro život.
Vlastnosti
Železo, s chemickou značkou Fe odvozenou z latinského názvu Ferrum, je klíčový kovový prvek s protonovým číslem 26. Tento přechodný kov, patřící do 8. skupiny periodické tabulky, je v čisté formě stříbřitě lesklý, kujný a tažný. Vyniká svou nejcharakterističtější vlastností – feromagnetismem, schopností silně reagovat na magnetické pole a udržet si magnetizaci. Má vysokou teplotu tání okolo 1538 °C a značnou hustotu 7,87 g/cm³. Chemicky je poměrně reaktivní, na vlhkém vzduchu podléhá korozi a vytváří typickou rez, což je směs hydratovaných oxidů železitých. Tvoří sloučeniny převážně v oxidačních stavech +2 a +3.
Vznik názvu
Český název železo má všeslovanský původ, který pravděpodobně souvisí se starým slovem pro „řezat“ nebo „být tvrdý“, což odkazovalo na vlastnosti nástrojů z něj vyrobených. Latinský název *ferrum*, z něhož pochází chemická značka Fe, má původ nejasný, ale je základem pro pojmenování v románských jazycích.
Objev
Historie železa je pevně spjata s vývojem lidské civilizace a je známo již od pravěku. Nejstaršími zdroji byly vzácné meteority obsahující čistý kov. Skutečná revoluce však nastala s objevem metalurgie, tedy schopnosti tavit železo z jeho rud, což odstartovalo takzvanou dobu železnou kolem roku 1200 př. n. l. Tento technologický skok, který nahradil méně dostupný bronz, umožnil výrobu odolnějších nástrojů a zbraní, což dramaticky změnilo zemědělství, řemesla i vedení válek. Pro svou pevnost a význam se železo stalo symbolem síly a odolnosti, alchymisté ho spojovali s planetou Mars.
Výskyt v přírodě
Železo je v zemské kůře čtvrtým nejrozšířenějším prvkem a předpokládá se, že tvoří podstatnou část zemského jádra. V ryzí, elementární formě se vyskytuje jen vzácně, například v meteoritech. Jeho hlavním zdrojem jsou bohaté železné rudy, mezi které patří zejména hematit (krevel), magnetit (magnetovec) a siderit (ocelek). Průmyslové získávání probíhá ve vysokých pecích redukcí těchto rud. Do pece se dávkuje směs rudy, koksu jako paliva a redukčního činidla, a vápence jako struskotvorné přísady. Tavením vzniká surové železo, které se dále zpracovává na ocel.
Využití
Železo je nejdůležitějším kovem pro lidskou civilizaci. Jeho slitiny, především ocel a litina, tvoří základ moderní infrastruktury, od mrakodrapů a mostů po automobily, lodě a železniční koleje. Je nepostradatelné pro výrobu nástrojů, strojů a nesčetných předmětů denní potřeby. V přírodě má však železo ještě zásadnější roli. Je klíčovou součástí hemoglobinu v červených krvinkách, který přenáší kyslík v těle obratlovců a dodává krvi její charakteristickou barvu. Pro rostliny je nezbytné při tvorbě chlorofylu, což jim umožňuje fotosyntézu a růst. Železo je tak doslova motorem života.
Sloučeniny
V přírodě se železo nejčastěji vyskytuje ve formě sloučenin, především oxidů. Nejznámějšími rudami jsou hematit a magnetit, které dávají půdě a horninám charakteristickou červenou a hnědou barvu a jsou hlavním zdrojem pro výrobu kovu. Další významnou přírodní sloučeninou je pyrit, sulfid železnatý, známý jako „kočičí zlato“. Člověk cíleně vyrábí mnoho dalších sloučenin pro specifické účely. Například síran železnatý (zelená skalice) se používá v lékařství jako doplněk stravy, zatímco chlorid železitý slouží k čištění odpadních vod. Komplexní sloučeniny jako Pruská modř se využívají jako pigmenty.
Zajímavosti
Železo je kosmicky mimořádně významné, protože představuje konečný produkt jaderné fúze ve hvězdách. Veškeré těžší prvky vznikají až při výbuchu supernovy, což činí železo jedním z nejhojnějších prvků ve vesmíru. Tvoří většinu zemského jádra a pohyb jeho tekuté vnější části generuje magnetické pole planety, které nás chrání před škodlivým slunečním větrem. Jeho všudypřítomnost je vidět i na Marsu, jehož charakteristickou červenou barvu způsobuje právě zoxidované železo na povrchu. Některé bakterie dokonce využívají krystalky magnetitu pro svou orientaci v magnetickém poli.
