📖 Úvod
Tento opadavý strom dorůstá středních až velkých rozměrů, často s robustní korunou. Jeho listy jsou typicky laločnaté, se zřetelnými řapíky, a mohou vykazovat jemné chloupky na spodní straně, někdy s nádechem do žlutozelena. Plodem jsou žaludy, usazené na kratších stopkách. Upřednostňuje teplejší a sušší stanoviště, často ve středomořských a jihovýchodoevropských oblastech. Je ceněn pro svůj habitus a adaptabilitu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, výška 20-40 m, s mohutnou, široce vejčitou až kulovitou, v dospělosti často nepravidelně stavěnou korunou, celkově působící jako robustní opadavý listnatý strom.
Kořeny: Hluboký srdčitý kořenový systém, který v mládí tvoří silný hlavní kůlový kořen, později se bohatě větví do hloubky i do šířky a pevně ukotvuje strom v půdě.
Stonek: Mohutný, přímý kmen s tlustou, tmavě šedou až hnědošedou borkou, která je ve stáří hluboce podélně i příčně rozbrázděná do charakteristických obdélníkových či mnohoúhelníkových políček; stonek je bez trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté (řapík 1-3 cm, často nažloutlý), s čepelí obvejčitou až eliptickou, peřenolaločnatou se 4-8 páry pravidelných, zaoblených až mírně zašpičatělých laloků, na líci leskle tmavě zelenou, na rubu světlejší žlutozelenou, se zpeřenou žilnatinou a s přítomností jednoduchých a hvězdovitých krycích trichomů zejména na rubu v mládí a v paždí žilek.
Květy: Květy jednopohlavné, zelenavě žluté, nenápadné; samčí jsou drobné, uspořádané v řídkých, převislých jehnědách, samičí rostou jednotlivě nebo po 2-5 v chudokvětých svazečcích na krátkých stopkách a jsou obalené budoucí číškou; doba kvetení je duben až květen.
Plody: Plodem je nažka zvaná žalud, vejčitě podlouhlého tvaru (až 3,5 cm dlouhý), na vrcholu zašpičatělý, v době zralosti hnědý, sedící z jedné třetiny až poloviny v polokulovité, dřevnaté číšce, která je pokrytá střechovitě uspořádanými, přitisklými a šedě plstnatými šupinami; dozrává v září až říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je střední a jihovýchodní Evropa, od Apeninského poloostrova přes Balkán až po Slovensko, Maďarsko a Českou republiku, kde je považován za původní druh; ve světě se jeho rozšíření soustředí na teplé oblasti Evropy, zatímco v České republice se vyskytuje především v termofytiku, tedy v nejteplejších oblastech, a to hlavně na jižní a střední Moravě, například v Podyjí, na Pavlovských vrších, v Bílých Karpatech či v okolí Brna, v Čechách je vzácnější a jeho výskyt je omezen na nejteplejší lokality.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné, teplé a suché stanoviště, jako jsou teplomilné doubravy, lesostepi, skalnaté svahy a lesní okraje, často na jižně orientovaných expozicích; je výrazně vápnomilný (kalcifilní), nejlépe prospívá na zásaditých až neutrálních půdách s vápencovým, sprašovým nebo jiným bazickým podkladem, a zároveň je silně světlomilnou dřevinou (heliofyt), která nesnáší zastínění, a velmi odolnou vůči suchu (xerofyt), dobře snáší přísušky a vysoké letní teploty.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky i dnes využívá dubová kůra sbíraná z mladých větví pro vysoký obsah tříslovin, která působí svíravě (adstringentně), protizánětlivě a používá se zevně na koupele při kožních zánětech, hemoroidech nebo nadměrném pocení a vnitřně při průjmech; v gastronomii jsou jedlé žaludy, ale až po tepelné úpravě a vylouhování hořkých tříslovin, například opakovaným vařením ve vodě, následně se dají pražit, mlít na mouku pro pečení nebo používat jako náhražka kávy; jeho tvrdé, těžké a trvanlivé dřevo má vysokou výhřevnost a je ceněno v nábytkářství, stavebnictví a bednářství; jako okrasná dřevina se specificky nepěstuje, je spíše součástí přirozených porostů; z ekologického hlediska je klíčový, žaludy jsou potravou pro sojky, veverky, divoká prasata a jeleny, listy hostí stovky druhů hmyzu a je významnou medonosnou dřevinou poskytující včelám medovici.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou především třísloviny (taniny), zejména gallotaniny a elagotaniny, které se nacházejí v kůře, listech a nezralých plodech a jsou zodpovědné za svíravou chuť a léčivé účinky; dále obsahuje flavonoidy, jako je kvercetin s antioxidačními vlastnostmi, a plody, žaludy, jsou bohaté na škrob, tuky a bílkoviny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka přímo jedovatá, avšak konzumace syrových žaludů nebo velkého množství listů může způsobit zažívací potíže kvůli vysokému obsahu tříslovin; pro některá zvířata, zejména pro koně a skot, je požití většího množství listů či žaludů toxické a může vést k poškození ledvin a trávicího traktu; možnost záměny je velmi vysoká, především s dubem zimním (*Quercus petraea*), od kterého se liší často jen drobnými znaky jako jsou nažloutlejší, tužší listy s klínovitou bází a delšími žaludy, a také s dubem pýřitým (*Quercus pubescens*), který má ale na rozdíl od něj spodní stranu listů hustě plstnatě ochlupenou.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněn zvláštním zákonem, avšak je zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C4a, což značí vzácnější taxon vyžadující další pozornost, přičemž jeho biotopy jsou často chráněny jako cenná přírodní stanoviště; mezinárodně není uveden na seznamu CITES a podle Červeného seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) s ohledem na jeho široké rozšíření.
✨ Zajímavosti
Druhové latinské jméno „dalechampii“ je poctou francouzskému lékaři a botanikovi 16. století Jacquesu Daléchampsovi, české jméno „žlutavý“ odkazuje na charakteristický nažloutlý až žlutozelený odstín jeho listů; jeho taxonomické zařazení je předmětem debat, kdy je někdy považován za poddruh dubu zimního, což poukazuje na složitou evoluci a snadné křížení v rámci rodu dubů; je považován za perspektivní dřevinu v kontextu klimatických změn díky své vysoké odolnosti vůči suchu a teplu.
