Úvod
Měď (Cu) je ušlechtilý kov s charakteristickou načervenalou barvou a kovovým leskem. Její protonové číslo je 29 a v periodické tabulce ji najdeme v 11. skupině mezi přechodnými kovy. Díky své vynikající tepelné a elektrické vodivosti, kujnosti a tažnosti má široké využití v elektrotechnice a stavebnictví. V přírodě se vyskytuje v rudách, jako je chalkopyrit, vzácněji i v ryzí formě. Získává se především těžbou a rafinací z těchto rud, přičemž největší naleziště se nacházejí v Chile a Peru. Na vzduchu časem vytváří zelenou ochrannou vrstvu, měděnku.
Vlastnosti
Měď (Cu), prvek 11. skupiny s protonovým číslem 29, je ušlechtilý přechodný kov s charakteristickou načervenalou barvou a vysokým kovovým leskem. Vyniká mimořádnou elektrickou a tepelnou vodivostí, druhou nejlepší hned po stříbru, což ji předurčuje pro klíčové využití v elektrotechnice. Tento kov je také velmi kujný a tažný, což umožňuje jeho snadné zpracování na tenké dráty nebo plechy. Na vlhkém vzduchu postupně koroduje a pokrývá se typickou nazelenalou vrstvou patiny, známou jako měděnka, která jej chrání před další korozí. Chemicky tvoří sloučeniny v oxidačních stavech +1 a +2.
Vznik názvu
Původ názvu je spojen s ostrovem Kypr, který byl ve starověku hlavním zdrojem mědi pro Římskou říši. Římané kov nazývali „aes cyprium“, tedy „kov z Kypru“. Tento název se postupně zkrátil na *cuprum*, z něhož je odvozena chemická značka Cu i názvy v mnoha jazycích.
Objev
Měď patří mezi první kovy, které lidstvo začalo systematicky využívat, a to již v neolitu. Období, kdy se stala dominantním materiálem pro výrobu nástrojů a zbraní, je po ní nazváno doba měděná. Skutečnou technologickou revoluci však přinesl až objev její slitiny s cínem, tedy bronzu, který odstartoval slavnou dobu bronzovou. Starověké civilizace, jako Egypťané a Římané, ji hojně využívaly. Římané ji těžili především na ostrově Kypr, z čehož vznikl její latinský název „cuprum“. Po staletí byla základem pro mince, šperky i umělecká díla.
Výskyt v přírodě
V přírodě se měď vyskytuje jen vzácně v ryzí podobě, převážně je vázána ve sloučeninách jako součást různých rud. Nejvýznamnějšími zdroji jsou sulfidické rudy, především chalkopyrit, a také oxidační rudy jako malachit a azurit. Způsob získávání je komplexní a začíná drcením a obohacováním rudy, obvykle flotací. Následuje pyrometalurgické zpracování – pražení a tavení, při kterém vzniká takzvaný měděný lech. Ten se dále zpracovává na surovou měď, která se pro dosažení maximální čistoty (nad 99,9 %) finálně čistí pomocí elektrolytické rafinace. Největší ložiska se nacházejí v Chile.
Využití
Měď je pro lidstvo nepostradatelným kovem díky své výjimečné elektrické a tepelné vodivosti. Nachází široké uplatnění v elektrotechnice jako materiál pro vodiče, kabely a v elektronických obvodech. Její odolnost vůči korozi a antibakteriální vlastnosti ji předurčují pro výrobu vodovodního potrubí, střešních krytin a okapů. Slitiny mědi, jako jsou bronz a mosaz, se používají na výrobu hudebních nástrojů, mincí, armatur a uměleckých předmětů. V přírodě je měď esenciálním stopovým prvkem pro všechny živé organismy. U živočichů je součástí enzymů a u některých měkkýšů tvoří hemocyanin, který přenáší kyslík.
Sloučeniny
Člověk synteticky vyrábí řadu sloučenin mědi pro specifické účely. Nejznámější je síran měďnatý, modrá skalice, používaný jako fungicid v zemědělství, například ve formě bordóské jíchy, a jako algicid do bazénů. Oxidy mědi slouží jako pigmenty ve sklářství a keramice nebo jako katalyzátory. V přírodě se měď vyskytuje především ve formě svých minerálů, které jsou zároveň jejími rudami. Patří mezi ně nádherný zelený malachit a modrý azurit, což jsou uhličitany mědi. Nejvýznamnější rudou je však chalkopyrit, sulfid mědi a železa, mající charakteristickou mosazně žlutou barvu.
Zajímavosti
Měď je jedním z mála kovových prvků, které nejsou stříbrné ani šedé; její načervenalá barva je unikátní. Tento kov disponuje silnými přirozenými antimikrobiálními vlastnostmi, což znamená, že na svém povrchu dokáže účinně ničit bakterie, viry a plísně. Proto se její slitiny používají na výrobu klik, madel a povrchů na místech s vysokými hygienickými nároky. Typická zelená vrstva, patina, která se tvoří na mědi vystavené povětrnostním vlivům, není rez. Jedná se o ochrannou vrstvu uhličitanů a síranů mědi, která brání další korozi kovu pod ní.
