📖 Úvod
Crocus abantensis* je okouzlující jarní šafrán, který je endemitem Turecka, kde roste v blízkosti jezera Abant. Tato cibulovina kvete velmi brzy na jaře, často proráží tajícím sněhem. Jeho květy jsou typicky fialově modré až světle šeříkové s kontrastním žlutým nebo bílým hrdlem. Výrazné, jasně oranžové pestíky jsou pro tento druh charakteristické. Vyhledává otevřené borové lesy a horské louky. Je to vyhledávaný klenot pro pěstitele a botanické nadšence po celém světě.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá hlíznatá geofytka, výška 5-10 cm, nevytváří korunu, celkový vzhled je nízký, trsovitý, s přízemní růžicí úzkých listů, z jejíhož středu vyrůstá jeden nebo více květů.
Kořeny: Podzemní zásobní orgán je kulovitá až zploštělá hlíza obalená síťnatými až vláknitými tunikami, ze které vyrůstají adventivní svazčité kořeny.
Stonek: Pravý stonek je redukovaný a přeměněný v podzemní hlízu; nadzemní část, která se jeví jako stonek, je ve skutečnosti dlouhá trubka srostlých okvětních lístků; rostlina je bez trnů a lodyha v pravém slova smyslu chybí.
Listy: Listy vyrůstají v přízemní růžici, jsou přisedlé k hlíze, úzce čárkovité (trávovitého vzhledu), s celokrajným okrajem, tmavě zelené barvy s výrazným stříbřitě bílým středovým pruhem, mají souběžnou žilnatinu a jsou lysé (bez trichomů).
Květy: Barva květů je světle fialová až šeříkově modrá, často s tmavším fialovým žilkováním na vnější straně, jícen květu je nažloutlý; tvar je nálevkovitý až zvonkovitý, tvořený šesti okvětními lístky (tepaly); květy jsou jednotlivé, vyrůstající přímo ze země; kvete od února do března, často ještě ve sněhu.
Plody: Plodem je trojpouzdrá, podlouhlá až vejčitá tobolka, která se vyvíjí pod zemí a na povrch je vytlačena až po odkvětu; barva je zpočátku zelenavá, při zrání hnědne; dozrává na jaře až v časném létě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemický druh, jehož původní areál je velmi omezený a nachází se výhradně v severozápadním Turecku v provincii Bolu, zejména v okolí jezera Abant, což z něj činí rostlinu původem z Asie. V České republice není původní, je považován za nepůvodní druh pěstovaný pro okrasu a ve volné přírodě se nevyskytuje, jeho rozšíření ve světě je tak omezeno na jeho tureckou domovinu a sbírky specialistů a botanických zahrad.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená stanoviště v horských oblastech, jako jsou alpínské louky, okraje jehličnatých lesů (zejména borových a jedlových) a travnaté svahy, často v blízkosti tajícího sněhu v nadmořských výškách okolo 1300–1600 m. Vyžaduje dobře propustnou, humózní, neutrální až mírně kyselou půdu a je světlomilný, nejlépe prosperuje na plném slunci nebo v lehkém polostínu, přičemž potřebuje vlhkost během jarního růstu a naopak suché období během letní dormance.
🌺 Využití
Rostlina nemá žádné využití v léčitelství ani v gastronomii, jelikož všechny její části, především hlíza, jsou jedovaté a nepoživatelné. Její hlavní a jediný význam je v okrasném pěstování, kde je ceněna jako vzácná jarní cibulovina pro skalky, alpínské skleníky a sbírky specializovaných pěstitelů, pěstuje se především původní druh bez specifických kultivarů. Z ekologického hlediska je významná jako velmi časný zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky a další hmyz probouzející se na začátku jara.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje řadu alkaloidů a glykosidů, přičemž za hlavní toxické složky jsou považovány látky podobné kolchicinu, které mohou způsobit otravu při požití jakékoliv části rostliny, zejména pak podzemní hlízy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i zvířata, zejména její hlíza, a požití způsobuje gastrointestinální potíže jako nevolnost, zvracení, bolesti břicha a průjem. K záměně může teoreticky dojít s jinými druhy šafránů, které jsou však podobně jedovaté, nebezpečnější je obecná záměna s vysoce toxickým ocúnem jesenním („Colchicum autumnale“), od kterého se liší tím, že kvete na jaře (nikoli na podzim), má pouze tři tyčinky (ocún šest) a jeho úzké listy s bílým proužkem rostou současně s květem.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněn, protože zde není původní. V mezinárodním měřítku je však zařazen na Červený seznam ohrožených druhů IUCN v kategorii Zranitelný (Vulnerable, VU) z důvodu svého velmi malého areálu rozšíření a ohrožení stanovišť pastevectvím a potenciálním sběrem z přírody pro obchodní účely.
✨ Zajímavosti
Druhové jméno „abantensis“ je odvozeno od místa jeho objevu a přirozeného výskytu, kterým je okolí tureckého jezera Abant (turecky Abant Gölü). Rodové jméno „Crocus“ pochází z řeckého „krokos“, slova pro šafrán, spojeného s mytologickou postavou Krokose. Jeho adaptací na horské prostředí je schopnost kvést velmi brzy na jaře, často hned po odtání sněhu, čímž využívá jarní vláhu a dostatek světla před růstem okolní vyšší vegetace, přičemž podzemní hlíza mu umožňuje přečkat nepříznivé letní sucho a zimní mrazy.
