📖 Úvod
Rychle rostoucí jednoletá rostlina ceněná pro semena s vysokým obsahem průmyslově využitelného oleje. Pěstuje se jako olejnina, primárně pro erukovou kyselinu, uplatňovanou v mazivech, biopalivech a polymerech. Vyznačuje se adaptabilitou na sušší podmínky a méně úrodné půdy. Má rozvětvený habitus a bílé květy. Je slibnou plodinou pro diverzifikaci zemědělské produkce a alternativou k tradičním plodinám.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, trvalka; výška dosahuje 1-2 metry; tvoří hustou, kompaktní, polokulovitou až polštářovitou korunu; celkový vzhled je robustní, dřevnatá rostlina s výrazným stříbřitě šedozeleným olistěním, působící jako hustý polštář rostoucí ve skalních štěrbinách.
Kořeny: Hlavní kořenový systém, tvořený silným, hluboko sahajícím kůlovým kořenem, který je silně větvený a přizpůsobený k ukotvení ve skalních puklinách a vyhledávání vody.
Stonek: Dřevnatý, silně a složitě větvený stonek vyrůstající z tlustého, dřevnatého kaudexu; borka je šedohnědá, drsná a rozpraskaná; rostlina je zcela beztrnná.
Listy: Uspořádání je střídavé, nahloučené v hustých růžicích na koncích větví; listy jsou dlouze řapíkaté; čepel je v obrysu okrouhlá až ledvinitá, hluboce dlanitě laločnatá s 5-7 laloky; okraj listových laloků je vroubkovaně zubatý; barva je šedozelená až bělavá díky hustému odění; žilnatina je dlanitá; povrch listu je hustě pokryt jednoduchými, jednobuněčnými, nedělenými, plstnatými krycími trichomy, které rostlině dodávají charakteristický stříbřitý vzhled.
Květy: Barva je čistě bílá, někdy s narůžovělým či nafialovělým středem; květ je čtyřčetný, pravidelný, s okvětními lístky uspořádanými do kříže; květy jsou uspořádány v mohutných, bohatě větvených, koncových chocholičnatých latách, které výrazně převyšují listové růžice; doba kvetení je od února do dubna.
Plody: Typ plodu je dvoudílná nepukavá šešulka, jejíž horní díl je plodný a kulovitý, zatímco spodní díl je sterilní a stopkovitý; barva je v nezralosti zelená, později hnědne; tvar plodné části je kulovitý až mírně zploštělý; plody dozrávají na jaře až v časném létě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o přísný endemit Kanárských ostrovů, konkrétně ostrova Fuerteventura, kde roste na poloostrově Jandía, a malá populace byla nalezena i na Lanzarote. V České republice se ve volné přírodě nevyskytuje, není zde ani původní, ani zavlečená jako neofyt; její pěstování je omezeno na specializované botanické zahrady. Světové rozšíření je tak extrémně limitované pouze na tyto dvě ostrovní lokality v rámci Makaronésie.
Stanovištní nároky: Preferuje výhradně pobřežní, suché a větrné lokality, typicky na písčitých nebo kamenitých půdách vulkanického původu (tzv. malpaís a jable), často na útesech a svazích vystavených mořským větrům. Je vysoce světlomilná (heliofilní) a dokonale přizpůsobená nedostatku vláhy (xerofyt) a vysoké salinitě, vyžaduje plně osluněná stanoviště s maximálně propustnou, neutrální až mírně zásaditou půdou a snáší i zasolení.
🌺 Využití
Vzhledem k vzácnosti a přísné ochraně nemá žádné využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu; ačkoliv je teoreticky příbuzná jedlým druhům z čeledi brukvovitých, její konzumace se nedoporučuje a není zdokumentována. Vzácně se pěstuje jako exkluzivní okrasná rostlina v xerofytních sbírkových zahradách pro svůj monumentální vzhled a obrovské květenství, specifické komerční kultivary neexistují. Ekologický význam je klíčový v jejím původním ekosystému, kde poskytuje potravu a úkryt pro specializovaný místní hmyz a další bezobratlé, a její květy jsou bohatým zdrojem nektaru pro opylovače v aridním prostředí.
🔬 Obsahové látky
Jako zástupce čeledi Brassicaceae obsahuje glukosinoláty, což jsou sirné glykosidy zodpovědné za typickou štiplavou chuť a obranné mechanismy rostliny proti býložravcům. V semenech lze předpokládat, podobně jako u jiných druhů rodu, přítomnost mastných kyselin s dlouhým řetězcem, potenciálně včetně kyseliny erukové, a také bílkoviny a oleje.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Přímá toxicita pro lidi nebo zvířata není podrobně zdokumentována, ale požití většího množství by mohlo kvůli obsahu glukosinolátů způsobit gastrointestinální potíže. Vzhledem k jejímu extrémně omezenému výskytu je riziko otravy či záměny prakticky nulové. Ve volné přírodě ji nelze s ničím zaměnit, protože na jejích stanovištích nerostou vizuálně podobné druhy. Teoreticky by mohla být zaměněna s jiným velkým druhem katránu, například katránem přímořským (*Crambe maritima*), který má ale širší, více ojíněné listy a roste na pobřeží Evropy, nikoliv na Kanárských ostrovech.
Zákonný status/ochrana: Je přísně chráněna jak španělskou národní, tak kanárskou regionální legislativou a je uvedena v Červeném seznamu IUCN v kategorii ‚Ohrožený‘ (Endangered – EN) kvůli svému velmi malému areálu rozšíření, nízké genetické diverzitě a hrozbám plynoucím z turismu, sešlapu, pastvy koz a konkurence invazních druhů.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Crambe“ pochází z řeckého slova „krambe“ označujícího zelí nebo kapustu. Druhové jméno „sventenii“ je poctou švédsko-španělskému botanikovi Ericu Ragnaru Sventeniovi, který se zasloužil o výzkum flóry Kanárských ostrovů. Rostlina je považována za paleoendemit, tedy za relikt třetihorní flóry, který přežil do současnosti díky specifickým podmínkám ostrova. Její mohutné, dřevnatějící stonky a adaptace na extrémní sucho a vítr jsou ukázkou unikátní evoluce v ostrovní izolaci a je jedním z nejvýznamnějších symbolů přírodního dědictví Fuerteventury.
