📖 Úvod
Tento nízký opadavý keř je charakteristický svými zářivě žlutými květy připomínajícími hrách, které rozkvétají na jaře. Typicky roste na skalnatých či písčitých svazích. Dorůstá obvykle do výšky několika desítek centimetrů. Jeho lodyhy bývají chlupaté a listy trojčetné. Preferuje slunná stanoviště a dobře propustnou půdu, je poměrně odolný. Často se využívá v alpiniích nebo jako půdopokryvná rostlina, přináší jasný barevný akcent do zahrady.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, trvalka, výška 30-80 cm, koruna nepravidelná, hustě větvená, metlovitá, celkový vzhled nízkého, poléhavého až vystoupavého keříku s ohebnými zelenými větvemi.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen, hluboce kořenící, bohatě větvený s přítomností hlízek se symbiotickými, dusík vázajícími bakteriemi.
Stonek: Stonek je dřevnatějící, tvořený prutovitými, na průřezu pětihrannými a rýhovanými větvemi, mladé letorosty jsou zelené a hustě přitiskle chlupaté, starší větve mají šedohnědou, mělce rozpukanou borku, rostlina je beztrnná.
Listy: Listy střídavé, krátce řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky jsou podlouhle obvejčité až úzce eliptické, na vrcholu tupé až špičaté, celokrajné, na líci sytě zelené a lysé, na rubu světlejší a hustě přitiskle hedvábitě chlupaté, žilnatina je zpeřená, trichomy jsou jednobuněčné, krycí, přitisklé.
Květy: Květy sytě žluté až zlatožluté, souměrné, typicky motýlokvěté stavby (pavéza, křídla, člunek), uspořádané po 1 až 3 v úžlabních svazečcích na loňských větvích, které dohromady vytvářejí dojem jednostranného hroznu, doba kvetení je květen až červen.
Plody: Plodem je lusk, za zralosti hnědý až černohnědý, podlouhlý, ze stran silně smáčknutý a mírně srpovitě prohnutý, hustě přitiskle hedvábitě chlupatý, obsahující 4-8 semen, dozrává v červenci až srpnu a za sucha se explozivně otevírá dvěma chlopněmi.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje střední a jihovýchodní Evropu, zejména panonskou a submediteránní oblast, s výskytem od Rakouska a Česka přes Slovensko, Maďarsko až po Balkánský poloostrov. V České republice je původním druhem, avšak vzácným, s rozšířením omezeným na nejteplejší oblasti termofytika, především na jižní Moravě v Podyjí, na Pavlovských vrších a v okolí Znojma a Mikulova, a ostrůvkovitě také v Čechách v Českém středohoří, dolním Povltaví a v Českém krasu.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně suché a teplé prostředí, typicky roste na výslunných skalních stepích, v lesostepních formacích, na jižně orientovaných svazích, v řídkých a světlých teplomilných doubravách a na okrajích křovin. Je výrazně vápnomilný (kalcifilní), vyžaduje mělké, skeletovité, dobře propustné půdy s bazickou až neutrální reakcí. Jedná se o silně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofytní) rostlinu, která absolutně nesnáší zastínění a zamokření.
🌺 Využití
Vzhledem ke své toxicitě a vzácnosti nemá žádné využití v léčitelství ani v gastronomii, celá rostlina je jedovatá. Technické využití je nulové. V okrasném pěstování se uplatňuje jen zřídka ve specializovaných sbírkách nebo ve skalkách a suchých zídkách, kde se cení její nenáročnost na vláhu a atraktivní kvetení; specifické kultivary nejsou známy. Ekologický význam je však značný, jako bobovitá rostlina obohacuje půdu o dusík, je důležitou medonosnou rostlinou poskytující nektar a pyl včelám a čmelákům a její listy slouží jako potrava pro housenky některých druhů motýlů, zejména modrásků.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou chinolizidinové alkaloidy, především cytisin a v menší míře spartein, které jsou zodpovědné za její toxicitu a propůjčují jí hořkou chuť, která částečně odrazuje býložravce. Dále obsahuje flavonoidy, třísloviny a další sekundární metabolity typické pro čeleď bobovitých.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i pro hospodářská zvířata, zejména pro koně a skot. Požití způsobuje otravu, jejímiž příznaky jsou nevolnost, zvracení, slinění, bolesti hlavy, tachykardie, svalové křeče a ve vážných případech může dojít až k zástavě dechu. Záměna je možná s jinými žlutě kvetoucími keříky z čeledi bobovitých, například s janovcem metlatým (Cytisus scoparius), který je však mohutnější a má výrazně hranaté, téměř lysé lodyhy, zatímco tento druh má lodyhy oblé a chlupaté. Další možností záměny je kručinka barvířská (Genista tinctoria), která má však v horní části lodyhy listy jednoduché, nikoli trojčetné.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený druh (§2) dle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž veden v kategorii silně ohrožený (C2b). Mezinárodně není předmětem ochrany, není uveden v seznamu CITES ani na globálním Červeném seznamu IUCN nemá specifický status, protože jeho celkový areál není považován za ohrožený.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Chamaecytisus pochází z řeckých slov „chamai“ (na zemi, nízký) a „kytisos“ (starořecký název pro podobný keř), což odkazuje na nízký vzrůst. Druhové jméno „virescens“ je latinského původu a znamená „zelenavý“ nebo „zelenající se“, což může souviset s barvou kalichu či lodyh. Český název je zdrobnělinou slova „čilimník“, které je slovanského původu a mohlo souviset s pletením (např. rohoží). Zajímavou adaptací je schopnost fixovat vzdušný dusík pomocí symbiotických bakterií na kořenech, což mu umožňuje prosperovat na chudých půdách. Další zajímavostí je explozivní mechanismus šíření semen, kdy zralé lusky za slunečného počasí pukají a vymršťují semena do okolí.
