📖 Úvod
Chrastavec rolní krkonošský je vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina typická pro horské louky a světlé lesy Krkonoš. Od června do srpna rozkvétají jeho velké, paprsčité úbory sytě fialové až růžovofialové barvy, které připomínají chrpu. Listy jsou nedělené, podlouhlé a charakteristicky měkce plstnaté, což dalo rostlině druhové jméno *mollis* (měkký). Tato vzácná rostlina je kriticky ohroženým druhem naší květeny a je přísně chráněna zákonem. Je symbolem unikátní krkonošské flóry.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 20-80 cm; nevytváří korunu, habitus je trsnatý, tvořený přízemní růžicí a vzpřímenými, chudě olistěnými kvetoucími lodyhami.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen krátkým, dřevnatějícím, plazivým a větveným oddenkem, ze kterého vyrůstají adventivní kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá nebo krátce vystoupavá, obvykle jednoduchá, jen zřídka v horní části chudě větvená, podélně rýhovaná až hranatá, pavučinatě vlnatá a později olysávající, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní a dolní lodyžní jsou dlouze řapíkaté, horní téměř přisedlé až poloobjímavé; tvar čepele je nedělený, eliptický až široce kopinatý; okraj je celokrajný nebo nevýrazně zubatá; barva je sytě zelená, na rubu světlejší; žilnatina je zpeřená; listy jsou oboustranně porostlé měkkými, krycími, jednoduchými, vícebuněčnými trichomy, které jim dodávají plstnatý vzhled.
Květy: Květy jsou růžově fialové, vzácně bílé; jsou uspořádány do jediného velkého koncového květenství typu úbor o průměru 4-6 cm; okrajové květy v úboru jsou nálevkovité, paprskující a neplodné, vnitřní květy jsou trubkovité a oboupohlavné; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je nažka; barva je světle hnědá až šedavá, často nevýrazně skvrnitá; tvar je podlouhle vejcovitý, mírně stlačený, s krátkým, bělavým až nahnědlým chmýrem tvořeným nestejně dlouhými štětinkami; dozrává od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní evropský druh, konkrétně horský endemit Východních Alp, Karpat a pohoří Balkánského poloostrova; v České republice je původním, avšak velmi vzácným druhem, jehož těžiště výskytu leží v subalpínském a alpínském stupni Hrubého Jeseníku, kde roste na několika málo lokalitách jako jsou Petrově kameny nebo Velká kotlina, přičemž historické údaje z jiných pohoří jsou sporné.
Stanovištní nároky: Jako heliofyt preferuje plně osluněná stanoviště na vysokohorských a subalpínských travnatých porostech, ve vysokobylinných nivách a na skalnatých svazích; vyžaduje hlubší, humózní, živinami bohaté, trvale vlhké, ale dobře propustné půdy na silikátovém, tedy kyselém až neutrálním podloží, přičemž nesnáší vápník a je adaptována na drsné horské klima s dlouhou sněhovou pokrývkou.
🌺 Využití
Praktické využití je minimální, v lidovém léčitelství ani v gastronomii se neuplatňuje a není považována za jedlou; pro své specifické ekologické nároky se běžně nepěstuje jako okrasná rostlina, i když ve specializovaných alpínech může být ceněným exponátem, její hlavní význam je ekologický, neboť její velká a nektarem bohatá květenství jsou klíčovým zdrojem potravy pro horské opylovače, zejména čmeláky, včely a motýly, čímž podporuje biodiverzitu subalpínských ekosystémů.
🔬 Obsahové látky
Podrobná fytochemická analýza tohoto konkrétního druhu není běžně dostupná, ale podobně jako jiné druhy rodu Centaurea pravděpodobně obsahuje seskviterpenové laktony (např. knicin), které způsobují hořkou chuť a mají protizánětlivé účinky, dále flavonoidy (apigenin, luteolin) s antioxidačními vlastnostmi, polyiny a třísloviny, což jsou látky typické pro zástupce čeledi hvězdnicovitých.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro hospodářská zvířata, ačkoliv konzumace většího množství by mohla kvůli hořkým látkám teoreticky způsobit zažívací potíže; možnost záměny existuje s jinými druhy velkokvětých chrp, zejména s chrpou luční („Centaurea jacea“) nebo chrpou parukářkou („Centaurea pseudophrygia“), od kterých se liší především charakterem přívěsků zákrovních listenů, které jsou celistvé, na okraji brvité a nepřesahují se, a také celkově měkkým, vlnatým oděním celé rostliny.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o zákonem chráněný druh, který je ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. zařazen do kategorie silně ohrožených druhů (§2), a v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je veden v kategorii C2b, což rovněž značí silně ohrožený taxon naší květeny, jehož populace jsou ohroženy zejména sešlapem a eutrofizací stanovišť; mezinárodně chráněna není.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Centaurea“ odkazuje na bájného kentaura Cheiróna z řecké mytologie, který byl znalcem bylin a údajně tento rod rostlin používal k léčení ran, zatímco druhové jméno „mollis“ je latinského původu a znamená „měkký“ nebo „hebký“, což přesně popisuje charakteristické měkké, vlnaté ochlupení listů i lodyhy; jedná se o fytogeograficky významný glaciální relikt, tedy pozůstatek květeny z doby ledové, který přežil v izolovaných horských oblastech, tzv. refugiích.
