📖 Úvod
Centaurea alba subsp. princeps je okrasná, vytrvalá bylina tvořící hustou přízemní růžici stříbřitě plstnatých, peřenodílných listů. Z ní vyrůstají přímé, větvené lodyhy vysoké až 60 cm, zakončené velkými, solitérními úbory. Květy, které se objevují od června do srpna, mají krémově bílou až narůžovělou barvu. Zákrovní listeny jsou velmi dekorativní díky svým výrazným, třásnitým přívěskům. Tento teplomilný poddruh pochází z Balkánu, kde osidluje slunné, suché a kamenité svahy, především na vápencovém podloží.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka (hemikryptofyt), výška 30–80 cm, habitus vzpřímený a v horní části bohatě latnatě větvený, celkový vzhled robustní, šedozeleně plstnaté rostliny.
Kořeny: Dřevnatějící, vícehlavý, silný kůlový kořen (caudex), hluboko sahající.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, zřetelně hranatá až rýhovaná, v horní polovině bohatě větvená, po celé délce olistěná, hustě šedě až bělavě pavučinatě vlnatá, bez trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě; přízemní a dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, v obrysu podlouhlé, lyrovitě peřenosečné s větším koncovým úkrojkem, střední a horní lodyžní listy postupně menší a jednodušší, přisedlé až objímavé, nedělené a čárkovitě kopinaté; okraj úkrojků je celokrajný nebo jemně zoubkatý; barva je šedozelená díky hustému odění; žilnatina je zpeřená; trichomy jsou krycí, jednobuněčné i vícebuněčné, jednoduché, velmi husté, tvořící pavučinatou plst.
Květy: Květy jsou bílé až krémově bílé, někdy narůžovělé; jsou trubkovité, uspořádané v květenství typu úbor; úbory jsou velké, vejčité, jednotlivě na koncích větví; okrajové květy v úboru jsou nápadně zvětšené, paprskující a neplodné, vnitřní jsou menší a oboupohlavné; zákrovní listeny mají výrazný, hnědočerný, hřebenitě třásnitý přívěsek; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je nažka s vyvinutým chmýrem; barva nažky je světle hnědá, často s tmavšími skvrnami; tvar je podlouhle vejčitý, mírně stlačený, cca 4-5 mm dlouhý; chmýr je bělavý, vytrvalý, delší než samotná nažka; doba zrání je od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto taxonu se nachází v jihovýchodní Evropě, především na Balkánském poloostrově, konkrétně v zemích jako je Řecko, Albánie, Severní Makedonie a Bulharsko, s přesahem do Turecka. V České republice se nejedná o původní druh; je považována za neofyt, který se zde vyskytuje jen velmi vzácně a přechodně, nejčastěji jako únik ze zahradní kultury nebo jako zavlečená rostlina podél dopravních cest, přičemž její trvalé a stabilní populace v ČR nebyly potvrzeny, takže její rozšíření je zde zanedbatelné a náhodné.
Stanovištní nároky: Preferuje plně osluněná, teplá a suchá stanoviště, jako jsou skalnaté svahy, stepní a travnaté stráně, vápencové sutě, okraje světlých lesů a křovin. Je to výrazně vápnomilný (kalcifilní) druh, který vyžaduje zásadité až neutrální, dobře propustné, mělké až středně hluboké půdy, často skeletovité a chudé na živiny. Jako světlomilná a suchomilná (xerofilní) rostlina nesnáší zastínění a trvalé zamokření, je dokonale adaptována na letní přísušky v jejím přirozeném středomořském prostředí.
🌺 Využití
Využívá se především jako okrasná rostlina v zahradách, zejména v suchých a slunných záhonech, skalkách či štěrkových zahradách, kde je ceněna pro své velké, bílé květní úbory a atraktivní stříbřité listy a nízké nároky na zálivku; specifické kultivary se běžně nepěstují. V lidovém léčitelství se rostliny z rodu chrpa někdy používaly pro své hořké látky k podpoře trávení a jako diuretikum, avšak tento konkrétní poddruh není významnou léčivkou. Gastronomické či technické využití nemá. Má však značný ekologický význam jako včelařsky významná rostlina, která poskytuje bohatý zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky, motýly a další hmyz, čímž podporuje biodiverzitu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou především seskviterpenické laktony, zejména typu guaianolidů (např. cnicin, salonitenolid), které jsou zodpovědné za hořkou chuť rostliny a její potenciální biologické účinky. Dále obsahuje flavonoidy, jako jsou deriváty apigeninu a luteolinu, které mají antioxidační vlastnosti, a polyacetyleny, což jsou sloučeniny typické pro čeleď hvězdnicovitých.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za jedovatou, avšak konzumace většího množství může kvůli obsahu hořkých látek způsobit zažívací potíže. Pro koně a jiná hospodářská zvířata může být potenciálně toxická, neboť některé druhy chrp způsobují u koní vážné neurologické onemocnění (nigropaliální encefalomalacie), proto se pastva nedoporučuje. Záměna je možná s jinými velkokvětými druhy chrp, zejména v kultuře, například s chrpou bělavou („Centaurea dealbata“), která má ale obvykle květy růžové a odlišně členěné listy. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou detaily na přívěscích zákrovních listenů, které jsou u tohoto druhu specificky tvarované, a kombinace velkých bílých úborů se stříbřitě plstnatými listy.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se jedná o nepůvodní a jen vzácně se vyskytující druh. V mezinárodních seznamech, jako je Červený seznam IUCN nebo CITES, není tento taxon uveden jako ohrožený; ve svém přirozeném areálu na Balkáně je považován za poměrně běžný a neohrožený druh.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Centaurea“ odkazuje na bájného kentaura Cheiróna z řecké mytologie, který byl známý svými léčitelskými schopnostmi a údajně použil chrastavec k ošetření rány způsobené Heraklovým šípem. Druhové jméno „alba“ znamená latinsky „bílá“ a odkazuje na barvu květů. Jméno poddruhu „princeps“ znamená „kníže“ či „vůdce“, což pravděpodobně vyzdvihuje jeho majestátní a nápadný vzhled. Zajímavostí je jeho adaptace na sucho pomocí stříbřitých chloupků na listech, které odrážejí sluneční záření a snižují odpar vody.
