📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina se často vyskytuje v kamenitých nebo horských oblastech. Typicky má úzké, lineární listy objímající stonek. Její drobné, žlutozelené květy jsou uspořádány ve složených okolících, což je pro její čeleď charakteristické. Rostlina má obecně jemný vzhled a může dorůstat středních výšek, čímž přispívá k místní flóře.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka (hemikryptofyt); výška 5–15 (vzácně až 20) cm; habitus hustě polštářovitý až trsnatý, tvořící kompaktní nízké bochánky; celkový vzhled je tuhá, sivě zelená, na bázi dřevnatějící rostlina připomínající suchomilné trávy nebo hvozdíky.
Kořeny: Hlavní, silný, kůlový, vícehlavý a hluboko sahající kořen, který v horní části silně dřevnatí a umožňuje rostlině přežít v suchých skalních štěrbinách.
Stonek: Lodyha je přímá nebo na bázi vystoupavá, jednoduchá nebo jen v horní části chudě větvená, oblá na průřezu, hladká, lysá, sivě ojíněná a na bázi silně dřevnatějící, bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání střídavé; všechny listy jsou přisedlé, s poloobjímavou bází nasedající na lodyhu; tvar je úzce čárkovitý až téměř jehlicovitý, tuhý, jednožilný, na vrcholu ostře špičatý; okraj je celokrajný a hladký; barva je nápadně sivě zelená až modrozelená; typ venace je souběžná s jednou hlavní, zřetelnou střední žilkou; trichomy zcela chybí, povrch je dokonale lysý a hladký.
Květy: Barva je zelenožlutá až nažloutlá; tvar je drobný, pětičetný, s dovnitř ohnutými korunními lístky; květy jsou uspořádány v koncovém květenství, kterým je malý složený okolík, sestávající obvykle z 2–5 okolíčků, které jsou podepřeny nápadnými, vejčitě kopinatými, špičatými listeny a listénci delšími než květy; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Typ plodu je vejčitá až podlouhlá dvounažka, která se ve zralosti rozpadá na dva samostatné plůdky (merikarpia); barva je za zralosti hnědá; tvar je podlouhlý, mírně ze stran smáčknutý, každý plůdek má 5 vystouplých, lehce křídlatých žeber; doba zrání je od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o paleoendemický druh, jehož původní areál je extrémně omezený pouze na jeden ostrov, Marettimo, který je součástí Egadských ostrovů západně od Sicílie v Itálii. V České republice se tedy přirozeně nevyskytuje, není zde ani původní, ani zavlečený neofyt, a jeho výskyt na našem území je nulový. Celosvětové rozšíření je tedy bodové (punktiformní) a představuje jeden z nejvzácnějších a nejizolovanějších areálů v evropské flóře.
Stanovištní nároky: Je to specializovaný chasmocyt, což znamená, že roste výhradně ve štěrbinách vápencových skal a na skalnatých pobřežních útesech. Preferuje plně osluněná stanoviště, je tedy výrazně světlomilná. Vyžaduje zásadité až neutrální, velmi dobře propustné a mělké půdy na vápencovém podloží. Je plně adaptována na sucho, silný vítr a slaný mořský sprej, což z ní činí rostlinu extrémních a nehostinných podmínek.
🌺 Využití
Vzhledem k extrémní vzácnosti a statusu kriticky ohroženého druhu nemá absolutně žádné využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu; jakýkoli sběr z přírody je přísně zakázán. Přestože jiné druhy rodu prorostlík jsou v tradiční čínské medicíně ceněny, tento konkrétní druh se nevyužívá. Jako okrasná rostlina se nepěstuje v běžných zahradách, naleznete ji pouze ve specializovaných sbírkách botanických zahrad v rámci záchranných programů ex situ. Její ekologický význam spočívá v její jedinečnosti a genetické hodnotě jakožto součásti unikátního skalního ekosystému.
🔬 Obsahové látky
Specifické fytochemické analýzy jsou kvůli vzácnosti materiálu omezené, ale předpokládá se, že stejně jako ostatní zástupci rodu obsahuje biologicky aktivní látky, zejména triterpenoidní saponiny známé jako saikosaponiny, které jsou u jiných druhů zodpovědné za protizánětlivé, játra chránící a imunomodulační účinky, a dále také flavonoidy a esenciální oleje.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Specifická toxicita není známa, ale obecně se rostliny tohoto rodu nepovažují za jedlé a mohou způsobit gastrointestinální potíže. Nebezpečí záměny v praxi je téměř nulové kvůli jejímu unikátnímu vzhledu a extrémně omezenému výskytu. Teoreticky by mohla být na úrovni čeledi zaměněna s jinými, i smrtelně jedovatými, miříkovitými rostlinami (např. bolehlav), od kterých se však jednoznačně liší svými jednoduchými, nečleněnými, čárkovitě kopinatými listy připomínajícími listy hvozdíku.
Zákonný status/ochrana: V české legislativě o ochraně přírody není uvedena, jelikož se na území ČR nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je však zařazena na Červeném seznamu IUCN v kategorii Kriticky ohrožený (CR), což je nejvyšší stupeň ohrožení před vyhynutím v přírodě. Důvodem je extrémně malá velikost populace a velmi omezený areál, který ji činí zranitelnou vůči náhodným událostem, jako jsou sesuvy půdy nebo invaze nepůvodních druhů.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Bupleurum“ pochází z řeckých slov „bous“ (vůl) a „pleuron“ (žebro), jehož přesný význam je nejasný, ale mohl odkazovat na žebrované listy některých druhů. Druhové jméno „dianthifolium“ je latinského původu a znamená „s listy jako hvozdík“ („Dianthus“), což přesně popisuje její úzké, šedozelené listy. Jedná se o typický příklad paleoendemitu, tedy o reliktní druh, který přežil z minulých geologických období v izolovaném útočišti (refugiu), a je tak živoucí fosilií a cenným objektem pro studium evoluce a biogeografie.
