📖 Úvod
Tato fascinující masožravá vodní rostlina je zástupcem rodu bublinatek. Volně plave v mělkých, na živiny chudých vodách, často v rašeliništích. Postrádá pravé kořeny a listy; místo nich má jemné lístky s drobnými měchýřky. Tyto měchýřky fungují jako pasti, které bleskurychle nasávají drobné vodní živočichy, jež slouží jako potrava. Kvete drobnými, obvykle žlutými květy vystupujícími nad vodní hladinu. Její unikátní způsob lovu je příkladem adaptace na specifické prostředí.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-15 cm (květní stvol), bez koruny, celkovým vzhledem jde o drobnou masožravou rostlinu s ponořenými vegetativními částmi a vzpřímeným květním stvolem vyrůstajícím z rašelinišť nebo mělkých vod.
Kořeny: Pravé kořeny zcela chybí, jsou nahrazeny systémem vodorovných výběžků (oddenků, stolonů), které slouží k ukotvení a nesou listy s lapacími měchýřky.
Stonek: Vlastní stonek je přeměněn na tenké, nitkovité, větvené výběžky (stolony); nad substrát vyrůstá pouze přímý, tenký, neolistěný, často načervenalý květní stvol; trny ani borka nejsou přítomny.
Listy: Uspořádání střídavé na ponořených výběžcích; přisedlé; tvar listů je několikrát vidličnatě dělený na velmi jemné, nitkovité až čárkovité úkrojky; okraj úkrojků je celokrajný; barva světle zelená; venace je nezřetelná; listy nesou drobné lapací měchýřky, které mají na vnitřní straně specializované mnohobuněčné žlaznaté trichomy pro trávení a na vnějším ústí citlivé spouštěcí chlupy.
Květy: Barva světle žlutá, dolní pysk s kuželovitě vypouklým, sytěji žlutým patrem, ostruha s hnědočerveným žilkováním; tvar je souměrný, zřetelně dvoupyský s kuželovitou, dolů směřující ostruhou; květy jsou uspořádány v řídkém hroznu obsahujícím 1-4 květy; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Typ plodu je kulovitá tobolka; barva je po dozrání hnědá; tvar je kulovitý až mírně vejčitý; doba zrání je v pozdním létě až na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o masožravou rostlinu s cirkumboreálním areálem rozšíření, vyskytující se v severních částech Evropy, Asie a Severní Ameriky; v České republice je původním druhem, avšak extrémně vzácným, s historickým i recentním výskytem omezeným na oligotrofní vody rašelinišť a slatinišť v oblastech jako Šumava, Krušné hory, Jizerské hory a Třeboňsko.
Stanovištní nároky: Jde o specializovaný helofyt až hydrofyt, který striktně preferuje stanoviště s kyselou, na živiny velmi chudou (oligotrofní až dystrofní) a chladnou vodou; typicky roste v rašelinných jezírkách, tůních a šlencích na vrchovištích, vyžaduje plné oslunění jako světlomilná rostlina a stálé zamokření či ponoření ve velmi měkké vodě s nízkým pH.
🌺 Využití
Vzhledem ke své vzácnosti a specifickým nárokům nemá žádné využití v léčitelství, gastronomii (není jedlá) ani v průmyslu; je však vysoce ceněna a pěstována specialisty a sběrateli masožravých rostlin v umělých rašeliništích či paludáriích, přičemž specifické kultivary nejsou běžně rozlišovány; její ekologický význam spočívá v tom, že je součástí unikátních a ohrožených rašelinných ekosystémů a její lapací měchýřky slouží k lovu drobných vodních bezobratlých, čímž ovlivňuje místní mikrobiom.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou především trávicí enzymy, jako jsou proteázy a fosfatázy, které jsou vylučovány uvnitř lapacích měchýřků a umožňují rozklad a vstřebávání živin z ulovené kořisti, což je adaptace na život v na živiny chudém prostředí; rostlina samozřejmě obsahuje i chlorofyl a další běžné rostlinné pigmenty pro fotosyntézu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani zvířata, k otravám nedochází; možnost záměny existuje s jinými žlutě kvetoucími druhy bublinatek, zejména s bublinatkou prostřední (Utricularia intermedia) a bublinatkou bledožlutou (Utricularia ochroleuca), od kterých se liší tím, že lapací měchýřky nese jak na zelených listových prýtech, tak na bezbarvých podzemních prýtech (na rozdíl od U. intermedia, která je má jen na bezbarvých) a také tvarem ostruhy květu, která je u tohoto druhu kuželovitá a kratší než dolní pysk.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožených (§1) a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž zařazena do kategorie kriticky ohrožených druhů (C1t); na globální úrovni je však Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) díky svému širokému, i když roztříštěnému, areálu rozšíření.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno je odvozeno z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožený vak“ a přesně popisuje lapací orgány; druhové jméno „stygia“ odkazuje na řeku Styx z řecké mytologie, což symbolizuje její výskyt v tmavých, chladných a „podsvětních“ vodách rašelinišť; největší zajímavostí je její masožravost s jedním z nejrychlejších pohybů v rostlinné říši, kdy podtlakové pasti nasají kořist během zlomku sekundy, a také její hybridogenní původ, jelikož se jedná o stabilizovaného křížence (allopolyploid) mezi druhy Utricularia intermedia a Utricularia ochroleuca.
