📖 Úvod
Jedná se o fascinující masožravou rostlinu, typicky rostoucí ve vlhkých, bažinatých či vodních biotopech. Pod vodou nebo v zemi vyvíjí specializované pasti – malé měchýřky, jimiž bleskurychle lapá drobné vodní živočichy. Její jemné květy, často zářivých barev, se tyčí nad hladinou nebo na vystupujících stoncích. Tato bezkořenná kráska je mistrem adaptace na prostředí chudé na živiny a udivuje svou složitou stavbou a jedinečným loveckým mechanismem, který z ní činí obdivuhodného predátora v miniaturním měřítku.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá pozemní masožravá rostlina; výška kvetoucí lodyhy 1-5 cm; celkovým vzhledem se jedná o velmi drobnou a nenápadnou rostlinu, tvořenou podzemními výběžky s listy a pastmi, z nichž vyrůstá tenký stvol s jedním či několika květy.
Kořeny: Pravé kořeny zcela chybí, rostlina je v substrátu ukotvena pomocí tenkých, větvených, vláknitých výběžků nazývaných rhizoidy, které nenesou lapací měchýřky a slouží pouze k přichycení.
Stonek: Nadzemní část tvoří pouze tenká, vzpřímená, jednoduchá, lysá, zelená až načervenalá květní lodyha (stvol); vegetativní stonky jsou podzemní nebo povrchové, niťovité výběžky (stolony), které nesou listy a lapací měchýřky; trny chybí.
Listy: Uspořádání střídavé, vyrůstající z podzemních stolonů; listy jsou řapíkaté; čepel je tvarem čárkovitá až úzce obkopinatá, o délce několika milimetrů; okraj je celokrajný; barva je světle zelená; žilnatina je velmi jednoduchá, často s jediným nervem; trichomy nejsou výrazně vyvinuty; na stolonech a rhizoidem podobných výběžcích se nacházejí drobné, kulovité lapací měchýřky (pasti) k lovu půdních mikroorganismů.
Květy: Barva růžová, fialová až bílá se žlutou skvrnou na bázi spodního pysku; květ je souměrný (zygomorfní), zřetelně dvoupyský s krátkou, kuželovitou ostruhou; horní pysk je malý a vzpřímený, spodní pysk je výrazně větší, vějířovitý a na vrcholu zakončený pěti zřetelnými zuby či laloky (odtud název quinquedentata); uspořádány jsou v koncovém, chudém hroznu, často redukovaném na jediný květ; doba kvetení závisí na srážkách, obvykle na jaře a v létě.
Plody: Typ plodu je jednopouzdrá tobolka; barva je po dozrání hnědavá; tvar je kulovitý až vejčitý, obsahující mnoho velmi drobných semen; doba zrání nastává krátce po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje cirkumboreální oblasti severní polokoule, konkrétně Evropu, Asii a Severní Ameriku; v České republice se jedná o původní druh, který je však dnes extrémně vzácný a jeho výskyt je omezen na několik málo lokalit, především v oblastech zachovalých rašelinišť a slatinišť, jako je Třeboňsko nebo Šumava, přičemž z mnoha historických lokalit již vymizel.
Stanovištní nároky: Preferuje mělké, stojaté nebo jen velmi mírně proudící vody s nízkým obsahem živin, typicky na slatiništích, rašeliništích, v tůních, příkopech a na okrajích rybníků; vyžaduje kyselý až neutrální, na živiny chudý (oligotrofní až dystrofní) rašelinný nebo písčitý substrát a jako světlomilná rostlina, která snese i mírný polostín, je existenčně závislá na trvalém zamokření nebo přítomnosti mělké vodní hladiny.
🌺 Využití
V léčitelství ani gastronomii nemá žádné uplatnění, není považována za jedlou a nejsou známy žádné její farmakologické účinky; technické či průmyslové využití neexistuje a pěstuje se pouze okrajově mezi specialisty na masožravé rostliny v paludáriích, přičemž specifické kultivary se nevytvářejí; ekologický význam spočívá v tom, že její lapací měchýřky regulují populace mikroskopických vodních organismů a porosty poskytují úkryt drobnému vodnímu hmyzu a pulcům, zatímco včelařsky je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou trávicí enzymy, jako jsou proteázy, fosfatázy a esterázy, které jsou produkovány uvnitř lapacích měchýřků a slouží k rozkladu ulovené kořisti; kromě toho obsahuje běžné rostlinné sekundární metabolity, například flavonoidy a fenolické kyseliny, avšak v koncentracích a typech, které by jí propůjčovaly specifické vlastnosti, nejsou známy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro člověka ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy; záměna je možná s jinými druhy bublinatek s drobnými žlutými květy, jako je bublinatka menší (Utricularia minor) nebo bublinatka jižní (Utricularia australis), od nichž se odlišuje detaily ve stavbě květu, zejména tvarem a délkou ostruhy, což vyžaduje odborné posouzení, ale vzhledem k tomu, že ani ostatní druhy rodu nejsou jedovaté, záměna nepředstavuje zdravotní riziko.
Zákonný status/ochrana: Vzhledem k taxonomické nejasnosti a častému ztotožňování s bublinatkou menší (Utricularia minor) se její status odvíjí od ní; ta je v České republice chráněna zákonem jako silně ohrožený druh (§2) a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii silně ohrožených druhů (C2b), zatímco mezinárodně není chráněna úmluvou CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN je příbuzný druh U. minor hodnocen jako málo dotčený (LC) kvůli rozsáhlému areálu.
✨ Zajímavosti
České jméno je odvozeno od přítomnosti lapacích měchýřků připomínajících bublinky, latinský název rodu Utricularia pochází z latinského slova „utriculus“ (měchýřek, váček) a druhové jméno quinquedentata znamená „pětizubá“, což odkazuje na morfologický znak, pravděpodobně pětizubý kalich; hlavní zajímavostí je její masožravost a vysoce specializované podtlakové pasti, které aktivním nasátím loví drobné vodní živočichy rychlostí několika milisekund, což představuje jeden z nejrychlejších pohybů v rostlinné říši.
