📖 Úvod
Tato nenápadná, masožravá rostlina pochází z tropických oblastí. Vytváří drobnou růžici listů, z níž vyrůstá tenký stvol s atraktivními květy, obvykle v odstínech fialové nebo růžové, často s výrazným žlutým středem. K lovu potravy využívá miniaturní váčky pod zemí nebo ve vodě, které fungují jako rychlé pasti na drobné bezobratlé. Její krása spočívá v elegantním květenství a fascinujícím způsobu výživy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, epifytická, výška květního stvolu 10-30 cm, nevytváří korunu v pravém slova smyslu, celkovým vzhledem jde o jemnou, masožravou rostlinu tvořící na povrchu substrátu (např. na mechem porostlých větvích) plazivé rohože, z nichž vyrůstají vzpřímené, tenké květní stvoly.
Kořeny: Pravý kořenový systém zcela chybí, je plně nahrazen systémem tenkých, vláknitých, větvených a plazivých výběžků (stolonů), které slouží k ukotvení rostliny, příjmu vody a živin a zároveň nesou listy a lapací měchýřky.
Stonek: Vlastní stonek je redukován na tenké, nitkovité, zelené plazivé stolony; květy jsou neseny na vzpřímeném, jednoduchém nebo jen v horní části větveném, oblém, lysém, zeleném až načervenalém květním stvolu; borka a trny se nevyskytují.
Listy: Uspořádání střídavé na stolonech, listy jsou řapíkaté, s čepelí tvaru obvejčitého až čárkovitě kopinatého o velikosti několika milimetrů až centimetrů, okraj čepele je vždy celokrajný, barva je světle zelená, žilnatina je velmi jednoduchá, často redukovaná na jedinou střední žilku, povrch je lysý, tedy bez krycích trichomů; na stolonech se nacházejí vysoce specializované podtlakové lapací měchýřky s citlivými spouštěcími chlupy (trichomy) u vchodu.
Květy: Barva květu je fialová, levandulová až bělavá, s výraznou žlutou či oranžovou skvrnou na vypouklém patře spodního pysku, tvar je výrazně souměrný (zygomorfní), dvoupyský, připomínající květ hledíku, s dlouhou, kuželovitou a dolů zahnutou ostruhou, květy jsou uspořádány v koncovém, řídkém květenství typu hrozen, které obvykle nese 2-10 květů, doba kvetení závisí na podmínkách, v přírodě často po období dešťů.
Plody: Typ plodu je jednopouzdrá, mnohosemenná tobolka pukající dvěma chlopněmi, barva je za zralosti hnědá a suchá, tvar kulovitý až široce vejčitý, dozrává několik týdnů po úspěšném opylení květu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský druh, jehož původní areál zahrnuje především střední a západní Evropu; v České republice je považována za původní druh, avšak v současnosti je vedena jako nezvěstná nebo vyhynulá, s historickými záznamy výskytu především v Polabí a jižních Čechách, kde rostla na několika málo lokalitách, celosvětově je její rozšíření omezeno na evropský kontinent, kde je celkově vzácná.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná stanoviště v mělkých, stojatých či mírně proudících vodách s nízkým obsahem živin (oligotrofní až dystrofní podmínky), typicky v rašelinných tůních, okrajích rybníků, příkopech a slatiništích; vyžaduje kyselou až neutrální, organickou půdu či substrát, je světlomilná (heliofyt) a jako vodní rostlina (hydrofyt) je plně vázána na trvale zamokřené či vodní prostředí.
🌺 Využití
Nemá žádné známé využití v léčitelství, gastronomii (není jedlá) ani v technickém či průmyslovém odvětví; pěstuje se pouze vzácně ve specializovaných sbírkách masožravých rostlin jako okrasná rarita v akváriích či paludáriích, avšak bez specifických kultivarů; její ekologický význam spočívá v tom, že je predátorem drobných vodních bezobratlých (prvoci, vířníci), čímž ovlivňuje mikroekosystémy, a poskytuje úkryt pro mikroskopické organismy, včelařsky je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou zejména trávicí enzymy, jako jsou proteázy, fosfatázy a esterázy, které produkuje ve svých lapacích měchýřcích a které jí umožňují rozkládat a vstřebávat živiny z ulovené kořisti; kromě toho obsahuje běžné rostlinné metabolity, ale žádné specifické bioaktivní látky s farmaceutickým významem nejsou u tohoto druhu známy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy; záměna je možná s jinými drobnými, žlutě kvetoucími vodními bublinatkami, zejména s bublinatkou menší (*Utricularia minor*), od které se liší detaily ve stavbě květu, především delší a špičatější ostruhou, která je zhruba stejně dlouhá jako dolní pysk koruny, zatímco bublinatka menší má ostruhu velmi krátkou, kuželovitou; rozlišení vyžaduje odborné botanické znalosti.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožených a je uvedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii A1 (vyhynulý nebo nezvěstný taxon), což odráží absenci novodobých nálezů; na mezinárodní úrovni není chráněna úmluvou CITES, a v globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocena v rámci širšího druhového komplexu (*U. bremii*) jako málo dotčená (Least Concern) kvůli širšímu evropskému areálu, přestože je na národních úrovních často ohrožená.
✨ Zajímavosti
České jméno „bublinatka“ i latinské „Utricularia“ (z lat. „utriculus“ – měchýřek, váček) odkazují na její charakteristické lapací orgány připomínající bublinky; druhové jméno „praetermissa“ znamená latinsky „přehlížená“, což pravděpodobně souvisí s její nenápadností a taxonomickými obtížemi při jejím rozlišování od podobných druhů; největší zajímavostí je její masožravost a vysoce specializovaný mechanismus lovu pomocí podtlakových pastí, které dokážou nasát kořist do měchýřku v čase kratším než jedna milisekunda, což patří mezi nejrychlejší pohyby v rostlinné říši.
