📖 Úvod
Tato fascinující masožravá vodní rostlina se vyskytuje převážně v tropických a subtropických oblastech. Její podvodní části tvoří jemně dělené listy a charakteristické lapací měchýřky, jimiž efektivně loví drobné vodní bezobratlé. Květy, často nápadné a barevné, vyčnívají nad vodní hladinu na štíhlých stvolech. Patří mezi vodní organismy s unikátní strategií získávání živin z prostředí.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Vytrvalá, pozemní až semiakvatická masožravá bylina tvořící přízemní růžice listů, s celkovým vzhledem nízkého trsu, z něhož vyrůstá vysoký květní stvol dosahující výšky 15-50 cm; koruna se netvoří, jelikož se nejedná o dřevinu.
Kořeny: Pravé kořeny chybí, jsou nahrazeny systémem podzemních či ponořených vláknitých výběžků (stolony, rizoidy), které slouží k ukotvení a nesou drobné lapací měchýřky.
Stonek: Vegetativní stonky jsou redukované na podzemní plazivé výběžky (stolony); nadzemní část tvoří pouze vzpřímený, jednoduchý nebo řídce větvený, štíhlý, lysý a často načervenalý květní stvol (lodyha), který je bez trnů a borky.
Listy: Dvojtvaré (dimorfní); fotosyntetické listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou řapíkaté, mají kopisťovitý až obvejčitý tvar s celistvým okrajem, světle zelenou barvu a nezřetelnou žilnatinu; podzemní/ponořené listy jsou nitkovitě dělené a nesou lapací měchýřky; trichomy jsou převážně nepřítomny (listy jsou lysé) s výjimkou mnohobuněčných žláznatých trichomů uvnitř pastí.
Květy: Barva je sytě žlutá; květ je souměrný, zřetelně dvoupyský s výraznou kuželovitou ostruhou; květy jsou uspořádány v řídkém, vzpřímeném koncovém květenství typu hrozen na vrcholu stvolu; doba kvetení závisí na podmínkách, obvykle v teplejším a vlhčím období roku.
Plody: Typ plodu je kulovitá až vejčitá tobolka, která ve zralosti získává hnědavou barvu a obsahuje mnoho velmi drobných semen; doba zrání nastává po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Tento druh pochází výhradně z Jižní Ameriky, konkrétně z oblastí Brazílie, Paraguaye, Uruguaye, Argentiny a Venezuely; v České republice není původní, je to nepůvodní druh pěstovaný pouze ve specializovaných sbírkách, ve volné přírodě se u nás nevyskytuje a nepatří mezi zavlečené neofyty.
Stanovištní nároky: Jedná se o světlomilnou rostlinu vyžadující plné slunce a trvale zamokřené, chudé, kyselé až silně kyselé půdy, typicky roste na podmáčených loukách, v rašelinných slatinách, na okrajích močálů a v mělkých stojatých vodách, nesnáší vápník a vyžaduje vysokou vzdušnou i půdní vlhkost.
🌺 Využití
Žádné využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu není známo, rostlina není jedlá; její hlavní význam je v okrasném pěstování mezi sběrateli masožravých rostlin pro její atraktivní, poměrně velké žluté květy na dlouhých stvolech, v přírodním ekosystému pak plní funkci predátora lovícího drobné bezobratlé a prvoky, čímž ovlivňuje mikrobiální společenstva.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami nejsou typické sekundární metabolity, ale funkční proteiny, konkrétně trávicí enzymy (proteázy, fosfatázy, esterázy) vylučované uvnitř lapacích měchýřků, které slouží k rozkladu ulovené kořisti, a mukopolysacharidy zajišťující vodotěsnost a funkčnost lapacího mechanismu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani zvířata jedovatá a nezpůsobuje otravy; záměna je možná v jejím přirozeném areálu s jinými terestrickými druhy bublinatek se žlutými květy, od nichž se odlišuje specifickým tvarem květu (zejména ostruhy a patra) a charakteristicky velmi dlouhými, často větvenými květními stvoly; v ČR je záměna ve volné přírodě vyloučena.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje; v mezinárodním měřítku je podle Červeného seznamu IUCN zařazena do kategorie „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) díky svému širokému rozšíření a předpokládané velké populaci, není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno je odvozeno z latinského slova „utriculus“ (měchýřek, váček), což odkazuje na lapací orgány, druhové jméno „praelonga“ znamená „velmi dlouhá“ a popisuje nápadně dlouhé květní stvoly; největší zajímavostí je její masožravost realizovaná pomocí podzemních lapacích měchýřků, které fungují na principu podtlakové pasti a patří k nejrychlejším a nejsložitějším pohybům v rostlinné říši, kdy je kořist po dotyku spouštěcích chloupků nasáta dovnitř během zlomku sekundy.
