📖 Úvod
Tato akvatická masožravá rostlina pochází z jihovýchodní Asie. Její drobné lístky tvoří rozvětvené podvodní pasti, které pomocí podtlaku lapají vodní mikroorganismy. Kvete nad vodní hladinou drobnými, žlutými květy na tenkých stoncích. Preferuje čistou, měkkou vodu a dostatek světla. Je oblíbená mezi pěstiteli masožravých rostlin pro svůj fascinující způsob lovu a nenáročnost v akváriích či jezírkách. Je to zajímavý exemplář vodní flóry.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Drobná masožravá bylina, jednoletá, výška květního stvolu 5-15 cm, habitus tvořen přízemní růžicí listů a vzpřímeným, tenkým květenstvím, celkový vzhled nenápadný mimo dobu kvetení.
Kořeny: Pravé kořeny chybí, podzemní systém je tvořen vláknitými rhizoidy pro ukotvení a tenkými stolony, které nesou četné drobné, kulovité lapací měchýřky (pasti) pro lov drobné půdní kořisti.
Stonek: Nadzemní část tvoří pouze tenký, vzpřímený, lysý, nevětvený nebo chudě větvený květní stvol (lodyha), který je zelené až načervenalé barvy a je bez přítomnosti jakýchkoliv trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou řapíkaté, čepel je malá, lžícovitá až obvejčitá s tupým vrcholem, okraj je celokrajný, barva je světle zelená, žilnatina je nezřetelná, povrch listů je lysý (bez trichomů), avšak na jiných částech rostliny, zejména na stvolech a pastech, se mohou vyskytovat drobné mnohobuněčné žlaznaté trichomy.
Květy: Květy mají jasně žlutou barvu, tvar je souměrný (zygomorfní), výrazně dvoupyský s klenutým horním pyskem a velkým spodním pyskem nesoucím výraznou, kuželovitou, dopředu směřující ostruhu, jsou uspořádány po 2 až 6 v řídkém koncovém květenství typu hrozen na vrcholu stvolu, doba kvetení je v období dešťů v místě původu.
Plody: Typ plodu je jednopouzdrá tobolka, barva je po dozrání světle hnědá, tvar je kulovitý až široce vejčitý, otevírá se štěrbinou a obsahuje mnoho velmi drobných semen; dozrává krátce po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se rozkládá v jihovýchodní Asii, konkrétně v Thajsku, Kambodži a Vietnamu, nejedná se tedy o evropský druh a v České republice není původní ani zde neroste jako neofyt; její výskyt je omezen výhradně na pěstování ve specializovaných botanických a soukromých sbírkách. Její světové rozšíření je tak striktně vázáno na tropické a subtropické oblasti Indončínského poloostrova.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně vlhká, plně osluněná stanoviště, jako jsou sezónně zaplavované písčité nebo rašelinné půdy, okraje rýžových polí a mokré travnaté plochy. Jedná se o světlomilnou rostlinu vyžadující trvale mokrý, na živiny velmi chudý (oligotrofní) a silně kyselý substrát s vysokou vzdušnou vlhkostí, typickou pro tropické mokřady.
🌺 Využití
Nemá žádné známé využití v léčitelství, gastronomii ani pro technické účely a není považována za jedlou. Její hlavní a jediný význam spočívá v okrasném pěstování, kde je vysoce ceněna sběrateli masožravých rostlin pro své nápadné fialové květy; pěstuje se výhradně ve specializovaných podmínkách skleníků či vitrín a specifické kultivary nejsou běžně rozlišovány. V ekosystému svého původního areálu přispívá k regulaci populace drobných bezobratlých, které aktivně loví.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami nejsou farmakologicky významné sloučeniny, ale především komplex trávicích enzymů (jako jsou proteázy, fosfatázy, esterázy a chitinázy) vylučovaných uvnitř lapacích měchýřků, které umožňují rozklad a vstřebávání živin z ulovené kořisti. Mimo to obsahuje běžné rostlinné metabolity jako fenolické sloučeniny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani domácí zvířata a nejsou známy žádné příznaky otravy. Vzhledem k tomu, že v české přírodě neroste, je možnost záměny s jakýmkoliv tuzemským, obzvláště nebezpečným druhem, zcela vyloučena. V rámci sbírek ji lze zaměnit s jinými pozemními druhy rodu s fialovými květy, od kterých se odlišuje specifickými morfologickými znaky květu, například tvarem a délkou ostruhy.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, protože se zde přirozeně nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni není zařazena na seznamy CITES, avšak v globálním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je hodnocena v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) díky svému poměrně širokému areálu rozšíření a stabilní populaci.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožený vak“, a přesně popisuje unikátní lapací orgány. Druhové jméno „pierrei“ je poctou francouzskému botanikovi Jeanu Baptiste Louisu Pierreovi (1833–1905), který se věnoval výzkumu flóry v oblasti Indočíny. Největší zajímavostí je její sofistikovaný mechanismus masožravosti prostřednictvím podzemních podtlakových sacích pastí, které dokáží nasát kořist v řádu milisekund, což představuje jeden z nejrychlejších pohybů v rostlinné říši. Rostlina postrádá pravé kořeny a živiny získává primárně lovem.
