📖 Úvod
Tato masožravá rostlina pochází ze západní Austrálie. Vyznačuje se drobnými, často fialovými květy na tenkých stoncích. Kořeny i listy jsou nenápadné, hlavním lákadlem jsou miniaturní lapací měchýřky, ukryté v substrátu, jimiž efektivně loví drobné bezobratlé. Roste jako terestrická nebo epifytická forma, obvykle ve vlhkých, bažinatých oblastech nebo sezónně zamokřených půdách. Její pěstování vyžaduje specifické vlhké podmínky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka; výška 5-20 cm (květní stvol); jedná se o velmi drobnou, pozemní masožravou rostlinu, jejíž vegetativní části jsou při zemi a nad substrát vyrůstá pouze tenký květní stvol, celkově nenápadná mimo dobu kvetení.
Kořeny: Systém tvořený podzemními nebo povrchovými vláknitými výběžky (stolony), na kterých se nacházejí lapací měchýřky a rhizoidy sloužící k ukotvení; pravé kořeny chybí.
Stonek: Květní stvol je vzpřímený, jednoduchý, velmi tenký, lysý, zelené až načervenalé barvy; vegetativní stonky (stolony) jsou vláknité, větvené a nesou listy a lapací měchýřky; trny chybí.
Listy: Uspořádání v přízemní růžici i jednotlivě na stolonech; listy jsou přisedlé; tvar velmi malý, úzce obvejčitý až čárkovitý; okraj celokrajný; barva zelená; venace nezřetelná, obvykle s jedinou žilkou; rostlina je lysá, specializované žláznaté trichomy jsou uvnitř lapacích orgánů (měchýřků).
Květy: Barva růžová až fialová se žlutou nebo bílou skvrnou na patře spodního pysku; tvar dvoustranně souměrný, dvoupyský s výraznou, dozadu směřující ostruhou; uspořádány v květenství typu chudý hrozen s 1-4 květy; doba kvetení říjen až listopad.
Plody: Typ plodu je tobolka; barva zelená, za zralosti hnědnoucí; tvar kulovitý; doba zrání po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemický druh masožravé rostliny pocházející výhradně ze západní Austrálie, konkrétně z malé oblasti v jihozápadní části tohoto kontinentu; v Evropě ani v Asii se přirozeně nevyskytuje. V České republice není původní a ani se zde nevyskytuje jako zavlečený neofyt; roste pouze ve specializovaných sbírkách botanických zahrad a u soukromých pěstitelů masožravých rostlin.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně chudé, kyselé a trvale podmáčené písčité nebo rašelinné půdy. Roste na plném slunci na sezónně zaplavovaných vřesovištích, v okolí pramenišť a na okrajích bažin. Je to výrazně světlomilná a vlhkomilná rostlina, která vyžaduje periodu vlhka během vegetační sezóny a sušší periodu klidu, kterou přežívá ve formě podzemní hlízy.
🌺 Využití
Prakticky žádné využití v léčitelství, gastronomii nebo průmyslu nemá, rostlina není považována za jedlou. Její hlavní a jediný význam spočívá v okrasném pěstování, kde je vysoce ceněna specializovanými pěstiteli masožravých rostlin pro své nápadné, fialové květy připomínající orchideje; pěstuje se v umělých podmínkách skleníků a vitrín, žádné specifické kultivary nejsou běžně rozlišovány. V původním ekosystému se podílí na koloběhu živin lovem mikroskopických půdních organismů, ale nemá významnější včelařský či potravní význam pro větší živočichy.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou trávicí enzymy (proteázy, fosfatázy, esterázy) vylučované uvnitř lapacích měchýřků, které slouží k rozkladu ulovené kořisti. Kromě toho obsahuje běžné rostlinné metabolity jako flavonoidy a fenolické sloučeniny, avšak žádné specifické látky významné pro farmakologii nebo průmysl nebyly identifikovány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata, neexistují záznamy o otravách. Vzhledem k tomu, že v České republice neroste ve volné přírodě, neexistuje zde riziko záměny s jakýmkoli jiným druhem. V místě svého původního výskytu v Austrálii by mohla být zaměněna s jinými terestrickými druhy bublinatek, od kterých se odlišuje specifickými znaky na květu, jako je tvar a velikost ostruhy a kresba na patře.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je v Červeném seznamu IUCN zařazena do kategorie ‚Málo dotčený‘ (Least Concern – LC), protože její populace v rámci omezeného areálu výskytu je považována za stabilní a bezprostředně neohroženou. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Utricularia“ je odvozeno z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „pytlíček“ a odkazuje na podzemní lapací orgány. Druhové jméno „georgei“ bylo dáno na počest významného australského botanika Alexe George. Největší zajímavostí je její masožravost realizovaná pomocí podzemních měchýřků, které fungují na principu podtlaku a nasají kořist (drobné bezobratlé) během zlomku sekundy, což je jeden z nejrychlejších pohybů v rostlinné říši. Jedná se o hlíznatý druh, který přečkává nepříznivé období sucha pomocí malé podzemní hlízy.
