📖 Úvod
Tato masožravá rostlina se pyšní podvodními nebo zemními lapacími měchýřky, které fungují jako vakuové pasti na drobné vodní organismy. Její jemné listy jsou často redukované a hlavním lákadlem jsou nápadné květy, které vyrůstají nad hladinu vody nebo substrát. Obývá vlhké až vodní biotopy, kde doplňuje živiny z půdy lovem. Její jedinečný mechanismus lovu z ní činí fascinujícího zástupce rostlinné říše.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Drobná masožravá trvalá bylina s přízemní růžicí listů, dosahující výšky 2-7 cm během kvetení, celkově nenápadného vzhledu mimo období květu.
Kořeny: Kořenový systém zcela chybí, rostlina je ukotvena pomocí krátkých rhizoidů a podzemní systém je tvořen větvenými, vláknitými šlahouny (stolony), na kterých vyrůstají lapací měchýřky.
Stonek: Nadzemní stonek je přeměněn v tenký, vzpřímený, jednoduchý, lysý a často nafialovělý květní stvol (scape); podzemní vegetativní stonky (stolony) jsou tenké, vláknité a větvené; trny ani borka nejsou přítomny.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou krátce řapíkaté, mají lopatkovitý až obvejčitý tvar s celokrajným okrajem, jsou zelené barvy a mají kvůli své malé velikosti (několik mm) neznatelnou žilnatinu; jsou převážně lysé, ale na podzemních orgánech a lapacích pastech se nacházejí mnohobuněčné žláznaté trichomy.
Květy: Květy jsou fialové s výraznou žlutou skvrnou na patře, mají dvoustranně souměrný, dvoupyský tvar s kuželovitou ostruhou a jsou uspořádány v řídkém koncovém hroznu čítajícím 1-3 květy; doba kvetení je v období dešťů, typicky srpen-říjen.
Plody: Plodem je jednopouzdrá kulovitá tobolka, která je ve zralosti hnědé barvy a obsahuje mnoho drobných semen; dozrává na podzim po odkvětu rostliny.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál rozšíření zahrnuje výhradně Asii, konkrétně se vyskytuje v horských oblastech Thajska a Myanmaru, kde roste v nadmořských výškách mezi 650 a 2200 metry. V Evropě ani v České republice není původním druhem a ve volné přírodě se zde nevyskytuje, jedná se tedy o nepůvodní druh, který lze nalézt pouze v botanických zahradách nebo ve specializovaných sbírkách masožravých rostlin.
Stanovištní nároky: Jedná se o litofytickou nebo terestrickou rostlinu, která preferuje stanoviště na vlhkých, mechem porostlých skalách, často v blízkosti vodních toků nebo vodopádů v horských monzunových lesích. Vyžaduje kyselý, na živiny velmi chudý substrát, jako je rašelina s pískem, polostín a konstantně vysokou vzdušnou i půdní vlhkost. Nesnáší vyschnutí a vápenaté podloží a je přizpůsobena periodickým změnám vlhkosti během roku.
🌺 Využití
Její hlavní a v podstatě jediný význam je okrasný; je pěstována specialisty a v botanických zahradách jako sbírková masožravá rostlina pro své atraktivní, relativně velké fialové až růžové květy. Nemá žádné známé využití v léčitelství, gastronomii (není jedlá) ani v průmyslu. Ekologický význam spočívá v její masožravosti – lapáním drobných půdních organismů, jako jsou hlístice a prvoci, se podílí na koloběhu živin na chudých stanovištích. Vzhledem ke svému specifickému výskytu a malé velikosti nemá významnější roli jako potrava pro zvířata nebo jako včelařsky významná rostlina.
🔬 Obsahové látky
Detailní fytochemická analýza tohoto konkrétního druhu není široce dostupná, ale podobně jako ostatní zástupci rodu obsahuje v lapacích měchýřcích trávicí enzymy (např. proteázy, fosfatázy, esterázy) sloužící k rozkladu ulovené kořisti a vstřebávání živin, zejména dusíku a fosforu. V rostlinných pletivech lze předpokládat přítomnost běžných sekundárních metabolitů, jako jsou fenolické sloučeniny a flavonoidy, avšak bez specifických účinků pro lidské využití.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro domácí zvířata při náhodném požití. Možnost záměny ve volné přírodě v ČR neexistuje, jelikož se zde nevyskytuje. V rámci sbírek ji lze zaměnit s jinými terestrickými nebo litofytickými druhy bublinatek s fialovými květy, od kterých se odlišuje specifickým tvarem, velikostí a zbarvením květu, zejména délkou a tvarem ostruhy a kresbou na patře dolního pysku koruny. Identifikace vyžaduje odborné znalosti.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se v České republice přirozeně nevyskytuje, nepodléhá zde žádné zákonné ochraně a není uvedena v českých červených seznamech. Podle Červeného seznamu IUCN je druh celosvětově hodnocen jako málo dotčený (LC – Least Concern), a to díky svému relativně širokému, i když specifickému, areálu rozšíření a stabilním populacím v chráněných oblastech. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno je odvozeno z latinského slova „utriculus“ (měchýřek, vak), což odkazuje na podzemní lapací orgány. Druhové jméno „garrettii“ bylo uděleno na počest irského sběratele rostlin H. B. G. Garretta (1852–1924), který působil v lesnické správě v Thajsku a tento druh objevil. Největší zajímavostí je její masožravost – pomocí podtlakových pastí aktivně loví mikroskopické půdní živočichy. Pasti fungují na principu vakua a po podráždění spouštěcích chloupků dokáží nasát kořist v řádu milisekund, což z nich činí jedny z nejrychlejších a nejsofistikovanějších pohybů v rostlinné říši.
