📖 Úvod
Tato malá masožravá rostlina pochází z jižní Afriky. Vyznačuje se drobnými, ale nápadnými květy, které mohou být fialové, bílé nebo růžové, často se žlutým středem. Pro lapání kořisti využívá mikroskopické měchýřky umístěné na podzemních nebo podvodních částech. Jedná se o oblíbený druh mezi pěstiteli masožravek díky snadnému pěstování a hojnému kvetení. Preferuje vlhké, kyselé substráty a dostatek světla. Je vhodná pro začátečníky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Masožravá bylina; jednoletá, v příznivých podmínkách někdy krátce vytrvalá; výška 5-15 cm (výška květního stvolu); netvoří korunu, vytváří přízemní růžici nebo kobereček listů; celkový vzhled je velmi drobný a nenápadný, s výjimkou vzpřímených květenství.
Kořeny: Kořenový systém: Pravé kořeny chybí, rostlina je ukotvena pomocí jednoduchých, vláknitých rhizoidů; podzemní systém je tvořen rozvětvenými výběžky (stolony), na kterých vyrůstají lapací měchýřky.
Stonek: Stonek či Kmen: Nadzemní část tvoří pouze bezlistý, vzpřímený, velmi tenký a oblý květní stvol (lodyha), často zelený až načervenalý; vegetativní stonky (stolony) jsou podzemní, nitkovité a nesou listy a lapací měchýřky; trny chybí.
Listy: Uspořádání v přízemní růžici; přisedlé nebo s neznatelným řapíkem; tvar čepele je lžícovitý až obvejčitý; okraj je celokrajný; barva světle zelená; žilnatina je jednoduchá, často s jedinou, nezřetelnou žilkou; trichomy na listech nejsou výrazné, ale na podzemních lapacích měchýřcích (přeměněné listy) se nachází specializované mnohobuněčné žláznaté trichomy pro trávení kořisti.
Květy: Barva je dvoubarevná – horní pysk je malý, bělavý až světle fialový, dolní pysk je velký, trojlaločný, s výraznou žlutou až oranžovou skvrnou na patře a světle fialovými až bílými laloky; tvar je souměrný, zřetelně dvoupyský s ostruhou; uspořádány v řídkém, koncovém hroznu na vrcholu stvolu, obvykle 2-10 květů; doba kvetení je od jara do podzimu, v kultuře téměř celoročně.
Plody: Typ plodu je kulovitá až vejčitá tobolka, která se otevírá štěrbinou; barva je po dozrání hnědavá; obsahuje velké množství velmi drobných, prachových semen; doba zrání nastává několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v jižní Africe, konkrétně v Angole, Lesothu, Jihoafrické republice a na Madagaskaru; v České republice není původní a ani se zde nevyskytuje jako zplanělý neofyt, je pěstována pouze specialisty v kultuře. Jako invazní druh se naturalizovala v některých oblastech s příhodným klimatem, například v Austrálii a na Novém Zélandu, kam byla zavlečena člověkem.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně vlhká, otevřená a plně osluněná stanoviště, jako jsou podmáčené písčiny, okraje rašelinišť, mokřady a průsaky vody na skalách. Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) rostlinu, která vyžaduje pro dobrý růst a kvetení maximum přímého slunečního svitu. Půdy musí být chudé na živiny, silně kyselé (pH 4-6), nejčastěji písčité nebo rašelinné, a musí být trvale zamokřené až zaplavené mělkou vrstvou vody.
🌺 Využití
Nemá žádné známé využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu. Její hlavní a prakticky výhradní význam spočívá v okrasném pěstování mezi sběrateli masožravých rostlin, kde je ceněna pro své drobné, ale atraktivní dvoupyské květy připomínající orchideje. Často se pěstuje v květináčích v rašelinném substrátu nebo v paludáriích. Existuje několik kultivarů, například ‚Betty’s Bay‘ s většími a výrazněji zbarvenými květy. Ekologický význam spočívá v tom, že svými podzemními lapacími měchýřky loví drobné půdní mikroorganismy (prvoky, hlístice), čímž ovlivňuje půdní společenstva. Pro včely či jiný hmyz nemá výraznější význam.
🔬 Obsahové látky
Klíčové obsažené látky jsou spojeny s její masožravostí; v lapacích měchýřcích produkuje koktejl trávicích enzymů, jako jsou proteázy, fosfatázy a esterázy, které umožňují rozklad a vstřebávání ulovené kořisti a získávání dusíkatých a fosforečných látek. V rostlině jsou přítomny i běžné rostlinné metabolity jako fenolické sloučeniny a flavonoidy, ale nejsou specificky studovány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro domácí zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná především s jinými drobnými terestrickými druhy bublinatek, například s bublinatkou ostnitou (Utricularia subulata), od kterých se liší především morfologií květu – tento druh má charakteristický dvoudílný spodní pysk koruny a specifické zbarvení (např. fialový horní pysk a bílý spodní s výraznou žlutou skvrnou). Záměna s nebezpečnými jedovatými druhy je vzhledem k jejímu specifickému vzhledu a ekologii prakticky vyloučena.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. V mezinárodním měřítku je podle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako málo dotčený druh (LC – Least Concern) díky svému širokému rozšíření v původním areálu a stabilním populacím. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Utricularia“ je odvozeno od slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožená lahvička“, a odkazuje na lapací orgány. Druhové jméno „bisquamata“ pochází z latiny a znamená „dvoušupinná“ („bi“ – dva, „squama“ – šupina), což popisuje přítomnost dvou malých šupin na bázi květního stvolu. Největší zajímavostí je její masožravost realizovaná pomocí podzemních lapacích měchýřků, které fungují na principu podtlaku. Při podráždění spouštěcích chloupků kořistí se otevře záklopka a kořist je bleskovou rychlostí (během milisekund) nasáta dovnitř, což z ní činí jednu z nejrychleji se pohybujících rostlin v rostlinné říši.
