📖 Úvod
Tato vodní masožravá rostlina volně pluje pod hladinou, zcela postrádá pravé kořeny. Její jemně zpeřené listy nesou specializované lapací měchýřky. Tyto důmyslné pasti bleskově nasají drobné vodní živočichy, jakmile se dotknou citlivých spoušťových chloupků. Převážně se rozmnožuje vegetativně, tvorbou nových stonků a turionů. Kvete drobnými, nápadnými žlutými květy, které se vztyčují nad vodní hladinu. Preferuje čisté, stojaté až pomalu tekoucí vody, často ji najdeme v rybnících, tůních či příkopech.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Vodní masožravá bylina, trvalka přezimující pomocí turionů, s lodyhami dlouhými 30-100 cm (i více), habitus je splývavý, kdy rostlina volně pluje pod hladinou a tvoří jemné, propletené zelené porosty, z nichž vystupují květní stvoly.
Kořeny: Kořenový systém zcela chybí (je redukovaný), rostlina je bezkořenná a živiny přijímá celým povrchem těla, zejména specializovanými trichomy.
Stonek: Stonek je ponořená, ohebná, bohatě větvená, tenká, lysá lodyha zelené až nahnědlé barvy, dorůstající délky až přes 1 metr, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou přisedlé, několikrát zpeřeně či vidličnatě dělené na velmi jemné, nitkovité úkrojky s hladkým okrajem, což jim dává vzhled ptačího péra; barva je světle až tmavě zelená; žilnatina je nezřetelná; nesou drobné (1-3 mm) lapací měchýřky a na povrchu listů i měchýřků se nacházejí mnohobuněčné žláznaté trichomy.
Květy: Květy jsou zářivě sírově žluté, souměrné, dvoupyské s vypouklým dolním pyskem s oranžovo-hnědým žilkováním a kuželovitou, dopředu směřující ostruhou; jsou uspořádány v řídkém, vzpřímeném hroznu se 4-12 květy na bezlistém stvolu vyčnívajícím nad hladinu; kvete od května do srpna.
Plody: Plodem je kulovitá, mnohosemenná tobolka, která je za zralosti hnědé barvy a otevírá se nepravidelně; dozrává v pozdním létě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh v České republice s kosmopolitním rozšířením, který se vyskytuje v mírném a subtropickém pásmu Evropy, Asie, Afriky i Austrálie a Nového Zélandu; u nás roste roztroušeně především v rybníkářských oblastech a nížinných říčních nivách, například na Třeboňsku, v Poodří či v Polabí, a jeho početnost vlivem eutrofizace vod klesá.
Stanovištní nároky: Preferuje nezasolené, stojaté nebo jen mírně proudící vody, jako jsou tůně, rybníky, slepá ramena řek a odvodňovací kanály; jedná se o světlomilnou rostlinu vyžadující plné slunce a roste ve vodách chudých až středně bohatých na živiny (oligotrofních až mezotrofních), s mírně kyselou až neutrální reakcí, přičemž je plně vázána na vodní prostředí jako volně plovoucí hydrofyt bez kořenů.
🌺 Využití
V léčitelství nemá žádné významné uplatnění a není považována za jedlou; její hlavní význam je ekologický, neboť husté ponořené lodyhy poskytují klíčový úkryt a životní prostor pro vodní bezobratlé a rybí potěr, a je pěstována spíše jen specialisty a botanickými zahradami v okrasných jezírkách či velkých akváriích pro svou fascinující masožravost a dekorativní žluté květy, avšak žádné specifické kultivary nejsou známy a komerčně se téměř nenabízí.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou především trávicí enzymy, jako jsou proteázy, esterázy a fosfatázy, které jsou produkovány a vylučovány uvnitř lapacích měchýřků a slouží k rychlému rozkladu ulovené kořisti a vstřebávání živin; v samotném těle rostliny se dále nacházejí běžné rostlinné sloučeniny jako flavonoidy a fenolické kyseliny, avšak žádné specifické bioaktivní látky s farmakologickým účinkem nejsou uváděny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka ani pro větší zvířata jedovatá a její masožravost je omezena na mikroskopické vodní organismy; záměna je možná s jinými ponořenými vodními rostlinami, například s růžkatci (Ceratophyllum), které mají vidličnatě větvené, lámavé listy bez měchýřků, nebo se stolístky (Myriophyllum) s listy jemně peřenosečnými, ale od obou se spolehlivě odliší přítomností charakteristických malých lapacích měchýřků (bublinek) na listových úkrojcích.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi silně ohrožené druhy (kategorie C2b) v Červeném seznamu cévnatých rostlin a je chráněna zákonem jako silně ohrožený druh v příloze vyhlášky č. 395/1992 Sb.; na mezinárodní úrovni není uvedena v seznamu CITES, a přestože je v globálním měřítku dle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern) kvůli svému obrovskému areálu, mnoho evropských populací je na silném ústupu.
✨ Zajímavosti
České jméno odkazuje na lapací měchýřky připomínající bublinky, latinský název Utricularia je odvozen od slova „utriculus“ (měchýřek, váček) a druhové jméno „australis“ znamená „jižní“, což je poněkud zavádějící vzhledem k jejímu širokému rozšíření i na severní polokouli; největší zajímavostí je její sofistikovaná masožravost s jedním z nejrychlejších pohybů v rostlinné říši, kdy podtlak v měchýřku po podráždění spouštěcích chloupků nasaje kořist během milisekund, a často se rozmnožuje pouze vegetativně pomocí zimních pupenů (turionů), neboť v mnoha oblastech, včetně ČR, kvete jen velmi vzácně nebo tvoří jen sterilní květy.
