📖 Úvod
Tento opadavý keř je nápadný svými mladými zelenými větvemi pokrytými korkovitými, bradavčitými výrůstky. Listy jsou vejčité, na podzim se nádherně zbarvují do purpurově červených odstínů. Drobné nazelenalé květy jsou nenápadné, ale plody tvoří výrazné růžovo-červené tobolky, které se po dozrání otevírají a odhalují jasně oranžová semena s masíčkem. Je odolný a přizpůsobivý, často roste v lesním podrostu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, trvalka, vysoký 1-3 (vzácně až 6) m, s řídkou, nepravidelně rozložitou korunou a celkovým vzpřímeným, jemně větveným vzhledem, charakteristický hustými bradavičkami na letorostech.
Kořeny: Kořenový systém je bohatě větvený, spíše povrchový, bez hlavního kůlového kořene, dobře ukotvující rostlinu v půdě.
Stonek: Kmen je nevýrazný, rostlina tvoří spíše více tenčích větví s šedohnědou borkou, mladé větve (letorosty) jsou zelené až hnědozelené a nápadně hustě pokryté tuhými, tmavohnědými korkovými bradavičkami, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně, jsou krátce řapíkaté, tvaru eliptického až vejčitě kopinatého, s jemně pilovitým okrajem, na líci matně světle zelené, na rubu světlejší, na podzim se zbarvují do růžova; žilnatina je zpeřená a listy jsou většinou lysé, bez výrazných trichomů.
Květy: Květy jsou nenápadné, hnědofialové až zelenohnědé s tmavšími tečkami, čtyřčetné, ploché, oboupohlavné, uspořádané v chudokvětých vidlanech po 1-3 na dlouhých stopkách vyrůstajících z úžlabí listů; kvete v květnu až červnu.
Plody: Plodem je čtyřpouzdrá, růžová až načervenalá tobolka charakteristického tvaru „biskupské čepičky“, která po dozrání puká a odhaluje bílá semena zcela obalená v masitém, oranžovočerveném míšku (arilu); dozrává v září až říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje mírný pás Evropy a Asie, konkrétně od střední a východní Evropy přes Kavkaz a Sibiř až po Dálný východ, severní Čínu a Japonsko. V České republice je původním druhem, nejedná se o neofyt. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojněji v teplejších oblastech termofytika a mezofytika, především ve středních a východních Čechách a na jižní i střední Moravě, zatímco ve vyšších horských polohách obvykle chybí.
Stanovištní nároky: Preferuje světlé listnaté a smíšené lesy, lesní okraje, křoviny, skalnaté svahy a lesostepi, často je součástí podrostu dubohabřin a teplomilných doubrav. Je vápnomilný (kalcifyt), vyžaduje humózní, živinami bohaté, čerstvě vlhké až vysychavé půdy s neutrální až zásaditou reakcí. Jedná se o polostinný až stínomilný keř, který toleruje i hlubší zástin, avšak pro bohaté kvetení a plody mu vyhovují světlejší stanoviště.
🌺 Využití
V léčitelství se v minulosti používala kůra a semena jako silné projímadlo a dávidlo, případně pro údajné kardiotonické účinky, ale pro vysokou toxicitu se dnes nevyužívá. Gastronomicky je celá rostlina, obzvláště lákavě zbarvené plody a semena, prudce jedovatá a nepoživatelná. Technicky byl v minulosti významný jako zdroj gutaperči, která se získávala z latexu v kořenech a sloužila jako kvalitní izolační materiál v elektrotechnice; jeho tvrdé a husté dřevo se lokálně používalo pro jemné řezbářské a soustružnické práce. Jako okrasná dřevina se pěstuje v zahradách a parcích pro své dekorativní bradavičnaté větve, nápadné růžovočervené plody s oranžovým míškem a výrazné podzimní zbarvení listů, specifické kultivary jsou však vzácné. Ekologický význam spočívá v tom, že je potravou pro ptáky (např. červenky, drozdy), kteří konzumují dužnatý míšek a tím šíří semena, a zároveň je včelařsky významnou rostlinou poskytující v květnu nektar i pyl.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou jedovaté srdeční glykosidy kardenolidového typu, jako je evonosid, evobiosid a evomonosid, které jsou zodpovědné za kardiotoxické účinky. Dále obsahuje směs alkaloidů (např. evonin), hořčiny, třísloviny, pryskyřice a v kořenech je přítomen polyterpen gutaperča, tvořící až několik procent sušiny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i hospodářská zvířata (zejména koně a ovce), přičemž nejvyšší koncentrace toxických látek je v plodech a semenech. Požití již několika plodů může u dětí způsobit otravu, která se projevuje nevolností, zvracením, silnými kolikovitými bolestmi břicha a průjmy. V těžších případech může dojít k poruchám krevního oběhu, poškození jater a ledvin a k poruchám srdeční činnosti. Záměna je možná s příbuzným, rovněž jedovatým brslenem evropským (*Euonymus europaeus*), který se liší hladkými, často čtyřhrannými a zelenými větvičkami bez bradaviček a jeho tobolky jsou sytěji karmínově červené.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazen mezi zvláště chráněné druhy podle zákona č. 114/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je však veden v kategorii C4a, což značí druh vyžadující pozornost (méně ohrožený). Mezinárodně není chráněn úmluvou CITES a v globálním Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako málo dotčený druh (Least Concern – LC).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Euonymus“ je řeckého původu („eu“ – dobrý, „onoma“ – jméno) a znamená ironicky „rostlina dobrého jména“, což je v protikladu k její jedovatosti; jiný výklad odkazuje na matku Fúrií, Euonymé, a tedy na nebezpečnost rostliny. Druhové jméno „verrucosus“ je latinské a znamená „bradavičnatý“, což přesně popisuje charakteristický vzhled jeho větviček pokrytých korkovými bradavičkami. České jméno „brslen“ je starého slovanského původu. Historicky byl v zemích východního bloku zkoumán jako strategická surovina pro výrobu přírodního kaučuku (gutaperči) jako náhrada za dovoz z tropů. Jeho speciální adaptací je ornitocorní šíření semen, kdy ptáky láká barevný a na tuky bohatý míšek (arilus), zatímco samotné jedovaté semeno projde jejich trávicím traktem nepoškozeno.
