📖 Úvod
Tato odolná jehličnatá dřevina se vyznačuje nízkým, rozložitým růstem, často tvořícím husté křoviny. Je typickým obyvatelem vysokohorských oblastí, kde přežívá drsné podmínky jako silný vítr a chlad. Její krátké, tmavě zelené jehlice rostou ve svazcích po dvou. Malé šišky dozrávají během dvou let. Díky své odolnosti a atraktivnímu vzhledu je oblíbená i v okrasném zahradnictví a skalničkách, kde dodává horský nádech.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, vzácněji nízký strom; trvalka (dřevina); výška 1-3 m; koruna poléhavá, vystoupavá až široce rozložitá, nepravidelná a hustá; celkový vzhled je houževnatý, často tvoří rozlehlé neprostupné porosty.
Kořeny: Kořenový systém je srdčitý, mělký, ale velmi bohatě a do široka větvený, s mnoha postranními kořeny, které rostlinu pevně kotví i v mělkých a skalnatých půdách.
Stonek: Kmen je často vícekmenný, plazivý, vystoupavý či křivolaký; borka je tenká, šedohnědá až černavá, v mládí hladká, později se odlupující v nepravidelných šupinách nebo tenkých destičkách; bez trnů.
Listy: Listy (jehlice) jsou uspořádány ve svazečcích po dvou na zkrácených větévkách (brachyblastech), které vyrůstají ve šroubovici; jsou přisedlé; tvar jehlicovitý, 3-8 cm dlouhý, tuhý, často srpovitě prohnutý; okraj je jemně pilovitý; barva je sytě až tmavě zelená, lesklá; žilnatina není zřetelná, přítomny jsou řady průduchů; bez trichomů.
Květy: Květy jednopohlavné uspořádané v šišticích; samčí šištice jsou žluté až načervenalé, vejcovité až válcovité, v hustých hroznech na bázi letorostů; samičí šištice jsou jednotlivé nebo v malých skupinkách na konci letorostů, vzpřímené, kulovité až vejčité, karmínově červené až fialové; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je dřevnatá šiška; v nezralosti je barva modrofialová až hnědá, v dospělosti matně světle až tmavě hnědá; tvar je vejcovitě kuželovitý, 2-6 cm dlouhý, téměř symetrický, přisedlý nebo krátce stopkatý; dozrává na podzim druhého roku po opylení, kdy se otevírá a uvolňuje okřídlená semena.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje horské oblasti střední a jižní Evropy, jako jsou Pyreneje, Alpy, Apeniny, Karpaty a pohoří Balkánu. V České republice je původním druhem, tvořícím charakteristické porosty v subalpínském a alpínském stupni nejvyšších pohoří, konkrétně v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, na Šumavě a na Králickém Sněžníku. Ve světě byla introdukována například do Severní Ameriky a na Nový Zéland, kde se může chovat invazivně.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) dřevinu, která preferuje otevřená stanoviště nad horní hranicí lesa, jako jsou skalnaté svahy, sutě, lavinové dráhy a vrchovištní rašeliniště. Je extrémně nenáročná na půdní podmínky, roste na kyselých i vápnitých podkladech, na půdách chudých, mělkých i trvale podmáčených. Skvěle odolává extrémním klimatickým vlivům, jako je silný mráz, vítr a vysoká sněhová pokrývka.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se využívají mladé jarní výhonky a pryskyřice pro výrobu sirupů, mastí a lihových extraktů (francovka) s antiseptickými a expektoračními účinky při léčbě kašle a revmatismu. Gastronomicky se z mladých výhonků připravuje aromatický sirup či „med“, případně se používají k aromatizaci likérů a olejů. Dříve se využívala pro pálení dřevěného uhlí, dnes je její hlavní význam ekologický – jako klíčová dřevina zpevňující svahy, chránící půdu před erozí a bránící vzniku lavin. V okrasném zahradnictví je nesmírně populární díky své nenáročnosti a existenci stovek kultivarů různého vzrůstu a barvy, například zakrslé kulovité ‚Mops‘ nebo v zimě žloutnoucí ‚Winter Gold‘. Poskytuje také úkryt a potravu pro horské druhy živočichů, jako je tetřívek obecný.
🔬 Obsahové látky
Její vlastnosti jsou dány především obsahem silice (éterického oleje) v pryskyřici, která je bohatá na monoterpeny jako alfa-pinen, beta-pinen a limonen, jež jí dodávají charakteristickou vůni a mají antiseptické účinky. Dále obsahuje bornylacetát, pryskyřičné kyseliny (např. kyselina abietová), třísloviny, hořčiny a v mladých výhoncích také vitamín C.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Při vnitřním užití ve větších dávkách může silice způsobit podráždění trávicího traktu a ledvin; pro zvířata, například dobytek, může být konzumace většího množství toxická. Záměna v jejím přirozeném horském prostředí je prakticky vyloučena díky typickému keřovitému až poléhavému vzrůstu. V zahradách může být teoreticky zaměněna s jinými zakrslými kultivary borovic, od kterých se liší kratšími, hustě uspořádanými jehlicemi a tvarem šišek; neexistuje riziko záměny s žádným podobným jedovatým druhem.
Zákonný status/ochrana: V České republice je chráněna zákonem č. 114/1992 Sb. jako zvláště chráněný druh v kategorii ohrožený (§3), což znamená, že její sběr a poškozování ve volné přírodě je zakázáno. Mezinárodně je však podle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern), neboť její globální populace je rozsáhlá a stabilní. Není zařazena na seznam CITES.
✨ Zajímavosti
České jméno „kleč“ vystihuje její nízký, plazivý, jakoby klečící vzrůst, zatímco latinské druhové jméno „mugo“ pochází ze starého tyrolského názvu pro tuto rostlinu. Je dokonale adaptována na drsné horské klima díky svým ohebným větvím, které se pod tíhou sněhu nepolámou, ale naopak je sníh chrání. V krkonošské mytologii je spojována s Krakonošem a jeho zahrádkou a je symbolem houževnatosti a přežití v nehostinných podmínkách. Taxonomicky je velmi variabilní a zahrnuje několik poddruhů, jejichž zařazení je stále předmětem diskuzí, například borovici blatku či borovici zobanitou.
