📖 Úvod
Jde o rychle rostoucí, středně velký až velký stálezelený jehličnan, původem ze Středomoří. Vyznačuje se dlouhými, tuhými, tmavě zelenými jehlicemi, často ve dvojicích, a velkými, vejčitými až kuželovitými šiškami, které na stromě dlouho zůstávají. Kůra je tlustá, načervenale hnědá a hluboce brázditá. Dobře snáší plné slunce a písčité, dobře propustné půdy, odolává suchu a pobřežním podmínkám. Dřevo se používá ve stavebnictví a pryskyřice pro terpentýn.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dosahuje výšky 20-35 m, v mládí má kuželovitou korunu, která se věkem stává široce klenutou, nepravidelnou až deštníkovitou, celkově mohutného a často větrem formovaného vzhledu.
Kořeny: Velmi silný a hluboko sahající hlavní kůlový kořen, doplněný rozsáhlým systémem silných bočních kořenů, které zajišťují výbornou stabilitu rostliny i v písčitých půdách.
Stonek: Kmen je obvykle rovný a silný, pokrytý velmi tlustou, hluboce a podélně rozbrázděnou borkou šedohnědé až tmavě červenohnědé barvy, která praská do velkých, nepravidelných desek; trny se na kmeni nevyskytují.
Listy: Listy jsou jehlice vyrůstající ve svazečcích po dvou z vytrvalé pochvy, uspořádané na větévce spirálovitě, jsou přisedlé, velmi dlouhé (10-25 cm), tuhé, silné a ostře špičaté, na okraji jemně pilovité, barvy leskle tmavě zelené; žilnatina není zjevná, na povrchu jsou stomatální řady; trichomy nejsou přítomny.
Květy: Květy jsou jednopohlavné v oddělených květenstvích na jedné rostlině (jednodomá); samčí šištice jsou žluté až žlutooranžové, válcovité, uspořádané v hustých shlucích na bázi letorostů; samičí šištice jsou červenofialové, jednotlivé nebo v malých přeslenech na koncích větví; doba kvetení je od března do května.
Plody: Plodem je velká, dřevnatá, symetrická šiška kuželovitého až vejčitého tvaru, 8-22 cm dlouhá, v nezralosti zelená, při zrání leskle červenohnědá, s výrazně klenutými štítky šupin zakončenými ostrým hrotem; dozrává druhým rokem na podzim, ale často zůstává na stromě uzavřená mnoho let a otevírá se až vlivem vysokého tepla (serotinie).
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se rozkládá v západním Středomoří, zahrnující Španělsko, Portugalsko, jižní Francii, Itálii a severní Afriku (Maroko, Alžírsko). V České republice není původní, je zde pěstována jako zavlečená dřevina, neofyt. Ve světě byla masivně vysazována pro lesnické účely, zejména v Jihoafrické republice, Chile, Austrálii a na Novém Zélandu, kde se stala významným invazním druhem. V ČR se s ní setkáme především v arboretech, parcích a na lesnických výzkumných plochách, ve volné přírodě nezplaňuje.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou a suchomilnou dřevinu, která nesnáší zastínění. Preferuje lehké, písčité a dobře propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí; je vápnostřezná, tedy nesnáší vápnité podklady. Typicky roste na pobřežních dunách, skalnatých svazích a v oblastech s chudou půdou, kde funguje jako pionýrská dřevina odolná vůči větru a suchu.
🌺 Využití
Pryskyřice je hlavním zdrojem pro výrobu terpentýnu a kalafuny. Z kůry se získává patentovaný extrakt Pycnogenol®, silný antioxidant využívaný v doplňcích stravy pro podporu cévního systému a zdraví pokožky. Semena jsou jedlá, podobná piniovým oříškům, ale menší a komerčně méně významná. Dřevo je široce využíváno ve stavebnictví, na výrobu buničiny a papíru, zejména v oblastech s velkými plantážemi jako je francouzské Les Landes. V okrasném zahradnictví se uplatňuje jako solitéra v parcích a větších zahradách pro svůj mohutný vzrůst a dekorativní šišky. Ekologicky je důležitá pro zpevňování písčitých dun, ale její invazivní potenciál v nepůvodních oblastech ohrožuje místní ekosystémy. Šišky poskytují potravu pro křivky a veverky.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými látkami jsou monoterpeny v pryskyřici, především alfa-pinen a beta-pinen, které tvoří základ terpentýnového oleje. Kůra je mimořádně bohatá na komplex bioflavonoidů, prokyanidinů a fenolických kyselin (např. katechin, taxifolin, kyselina ferulová), které jsou zodpovědné za její silné antioxidační vlastnosti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za jedovatou, avšak pyl může vyvolávat alergické reakce. Požití velkého množství terpentýnu získaného z pryskyřice je toxické a může poškodit ledviny a centrální nervový systém. Pro zvířata, například hospodářská, může být konzumace většího množství jehličí problematická. Záměna je možná s jinými dvoujehličnými borovicemi, například s borovicí černou (*Pinus nigra*), od které se liší výrazně delšími (až 25 cm), nepichlavými jehlicemi a většími, lesklými, červenohnědými šiškami. Od borovice lesní (*Pinus sylvestris*) se odlišuje délkou jehlic a celkovým robustnějším habitem.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, jelikož se jedná o nepůvodní, pěstovaný druh. V mezinárodním měřítku je podle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) díky své velké a stabilní populaci v původním areálu i v oblastech, kde byla vysazena. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Druhové jméno „pinaster“ pochází z latiny a znamená „divoká borovice“ nebo „nepravá borovice“, což ji pravděpodobně odlišovalo od ceněnější borovice pinie („Pinus pinea“). České jméno „hvězdovitá“ se zřejmě odvozuje od tvaru otevřené šišky, jejíž šupiny se paprsčitě rozkládají do stran. Je to pyrofyt, druh přizpůsobený ohni – její silná borka chrání dospělé stromy a žár stimuluje otevírání šišek a uvolňování semen na spáleniště, což jí dává konkurenční výhodu při obnově lesa po požáru. Obrovská monokultura v oblasti Les Landes ve Francii byla cíleně založena v 19. století za Napoleona III. k odvodnění bažin a stabilizaci písečných dun.
