📖 Úvod
Blatnice bahenní je vytrvalá, až 60 cm vysoká cibulovina, která svým vzhledem připomíná větší sněženku. Kvete od dubna do května. Z cibule vyrůstají dlouhé, řemenovité, tmavě zelené listy a přímý stonek, jenž nese okolík několika převislých bílých květů. Každý zvonkovitý květ má na špičce okvětního lístku charakteristickou zelenou skvrnku. Preferuje vlhká stanoviště jako jsou podmáčené louky a břehy vod. V České republice patří mezi ohrožené a chráněné druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 10–40 cm, nevytváří korunu, celkový vzhled je útlý, trávovitý, tvoří řídké porosty nebo roste jednotlivě v rašelinných biotopech.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen plazivým, sympodiálně větveným, šupinatým oddenkem (rhizomem), který je na konci vystoupavý a z něhož vyrůstají svazčité, tenké kořeny.
Stonek: Stonek je přímá nebo vystoupavá, jednoduchá, nevětvená a lysá lodyha, která je mírně smáčklá, rýhovaná, olistěná hlavně v dolní části a je bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, přisedlé s dobře vyvinutou, otevřenou, blanitou pochvou, která má na vrcholu jazýčku charakteristický pór; čepel je jednoduchá, úzce čárkovitá, žlábkovitá (na průřezu půlkruhovitá), s celistvým okrajem, sivě až modrozelené barvy, s paralelní (rovnoběžnou) žilnatinou a bez jakýchkoliv trichomů (lysá).
Květy: Květy jsou drobné, nenápadné, žlutozelené barvy, pravidelné, oboupohlavné, se šesti okvětními lístky ve dvou kruzích, uspořádané v řídkém, chudokvětém (3–12 květů) koncovém hroznu; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je souplodí obvykle 3 až 6 rozestálých, nafouklých, kožovitých měchýřků, které jsou zelené, za zralosti žlutohnědé, vejčitého až kulovitého tvaru a na vrcholu krátce zobánkaté; doba zrání je od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh v České republice, který je typickým glaciálním reliktem s cirkumpolárním areálem rozšíření, zahrnujícím chladnější oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky; ve světě roste od subarktických zón po horské oblasti mírného pásu, v ČR je extrémně vzácná a její výskyt je omezen na několik nejzachovalejších rašelinišť, především na Šumavě a Třeboňsku, přičemž historicky byla o něco hojnější, ale její populace silně ustoupily kvůli odvodňování a ničení biotopů.
Stanovištní nároky: Je to vysoce specializovaný druh vázaný výhradně na vrchoviště a přechodová rašeliniště, kde roste v trvale zamokřených, vodou naplněných prohlubních zvaných šlenky; vyžaduje extrémně kyselé, na živiny velmi chudé (oligotrofní) a neustále podmáčené rašelinné půdy, je absolutně světlomilná a nesnáší žádné zastínění ani konkurenci vyšších rostlin.
🌺 Využití
Nemá žádné známé využití v lidovém léčitelství ani v gastronomii, není považována za jedlou a pro jakékoliv technické či průmyslové účely je bezvýznamná; kvůli svým extrémním nárokům na prostředí se nepěstuje jako okrasná rostlina; její hlavní význam je čistě ekologický, neboť slouží jako klíčový bioindikátor nejzachovalejších, nenarušených rašelinných ekosystémů a jako vědecky cenný glaciální relikt, přičemž opylování zajišťuje vítr a pro včely je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou chemickou sloučeninou, která definuje její vlastnosti, je kyanogenní glykosid triglochinin, který se nachází ve všech částech rostliny a je zodpovědný za její toxicitu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i hospodářská zvířata, zejména pro přežvýkavce, protože po mechanickém poškození pletiv se z triglochininu enzymaticky uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík, způsobující selhání dýchání; vzhledem k jejímu vzácnému výskytu v nepřístupných biotopech jsou však otravy prakticky vyloučené; v nekvetoucím stavu ji lze zaměnit s jinými úzkolistými rostlinami mokřadů, například se šejdračkou bahenní (Triglochin palustris), která má však přímý stonek a odlišnou stavbu plodů, nebo s některými ostřicemi, jež mají trojhrannou lodyhu.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožené (§1) a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena rovněž jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t), což značí přetrvávající ústup; na mezinárodní úrovni je dle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako málo dotčený druh (LC), protože její rozsáhlé populace v severských oblastech Sibiře a Kanady jsou stále stabilní.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno bylo uděleno na počest švýcarských přírodovědců, bratrů Johanna Jakoba a Johanna Kaspara Scheuchzerových, zatímco druhové jméno „palustris“ je latinský výraz pro „bahenní“, což přesně vystihuje její biotop; je to fylogeneticky velmi starý a izolovaný druh, jediný zástupce svého rodu i čeledi (Scheuchzeriaceae), což z ní činí živoucí fosilii; její charakteristickou adaptací je klikatě rostoucí lodyha a schopnost šířit se pomocí plazivého oddenku v porostech rašeliníku.
