Úvod
Zlato (Au) je drahý a ušlechtilý kov, po tisíciletí ceněný pro svou krásu, vzácnost a chemickou stálost. Je mimořádně odolné vůči korozi a většině kyselin. Jeho protonové číslo je 79 a řadí se do 11. skupiny periodické tabulky mezi přechodné, tzv. mincovní kovy. Běžně se vyskytuje jako lesklý, měkký a velmi kujný kov s charakteristickou žlutou barvou. V přírodě ho nacházíme v ryzí podobě, nejčastěji jako zlatinky v řekách nebo v křemenných žilách, odkud se získává rýžováním či hornickou těžbou. Pro své unikátní vlastnosti je klíčové ve šperkařství a jako investiční komodita.
Vlastnosti
Zlato, chemická značka Au, je drahý kov s protonovým číslem 79. Vyznačuje se charakteristickou žlutou barvou a vysokým leskem. Patří mezi nejušlechtilejší kovy, což znamená, že je mimořádně chemicky stálé a odolné vůči korozi a oxidaci na vzduchu i ve vodě. Nereaguje s většinou kyselin, rozpouští se pouze ve směsi kyseliny dusičné a chlorovodíkové, známé jako lučavka královská. Je to nejkujnější a nejtažnější ze všech známých kovů; z jediného gramu lze vytáhnout drát dlouhý několik kilometrů. Jeho měkkost vyžaduje legování pro praktické využití, zejména ve šperkařství.
Vznik názvu
Český název „zlato“ má původ v praslovanském slově *zolto*, jehož základem je indoevropský kořen *ghel-*, který znamená „žlutý“ či „zářící“. Odkazuje tak na charakteristickou barvu tohoto kovu. Chemická značka Au je odvozena z latinského názvu *aurum*, což v překladu může znamenat „zářící úsvit“.
Objev
Zlato je lidstvu známo od nepaměti a patří mezi první kovy, které člověk začal používat. Jelikož se často vyskytuje v ryzí formě, jeho objev nelze připsat jediné osobě či kultuře; bylo nalézáno v řekách a na povrchu. Starověké civilizace, jako Egypťané, Římané či Inkové, si ho cenily pro jeho krásu, stálost a vzácnost. Stalo se symbolem moci, bohatství a božského statusu, používalo se na výrobu šperků, rituálních předmětů a prvních mincí. V průběhu historie inspirovalo alchymisty a vyvolalo masivní zlaté horečky, které formovaly osídlení celých kontinentů.
Výskyt v přírodě
Zlato se v přírodě vyskytuje především v ryzí formě, často jako mikroskopická zrnka rozptýlená v horninách, zejména v křemenných žilách. Větší kusy, známé jako nugety, jsou vzácnější. Působením eroze se zlato uvolňuje a dostává se do říčních toků, kde tvoří sekundární, rýžovištní ložiska. Tradiční metodou získávání je rýžování, které využívá vysoké hustoty zlata k jeho oddělení od písku a štěrku. V průmyslovém měřítku se těží hlubinnou nebo povrchovou těžbou. Z rozdrcené rudy se zlato extrahuje moderním procesem kyanidového loužení.
Využití
Zlato, vzácný a ušlechtilý kov, nachází své široké uplatnění napříč lidskou činností. Pro svou krásu a stálost je od nepaměti základem šperkařství a symbolem bohatství, ztělesněným v mincích a investičních slitcích. Díky vynikající elektrické vodivosti a odolnosti vůči korozi je nepostradatelné v elektronice pro výrobu konektorů a high-tech součástek. Využívá se také ve stomatologii, v kosmonautice pro tepelnou ochranu a jako dekorativní jedlé zlato. V přírodě se vyskytuje převážně v ryzí formě jako nugety či zlatý prach v říčních nánosech a křemenných žilách, kde ho mohou koncentrovat i některé mikroorganismy.
Sloučeniny
Ačkoliv je zlato proslulé svou chemickou netečností, tvoří i významné sloučeniny. V přírodě se sice vyskytuje převážně jako ryzí kov, ale vzácněji ho lze nalézt ve formě sloučenin, zejména telluridů jako calaverit či sylvanit. Člověkem vyrobené sloučeniny mají klíčový význam. V průmyslu je nejdůležitější komplexní kyanid zlatný, který se využívá při loužení zlata z rud. Dále existuje chlorid zlatitý nebo kyselina chlorozlatitá, sloužící jako prekurzory pro galvanické zlacení a katalýzu. Specifické organokovové sloučeniny zlata, jako auranofin, našly své uplatnění v medicíně při léčbě revmatoidní artritidy.
Zajímavosti
Veškeré zlato na Zemi má kosmický původ; vzniklo při kolizích neutronových hvězd a na naši planetu se dostalo během bombardování meteority. Je to nejkujnější a nejtažnější známý kov. Jediná unce (asi 28 gramů) může být vykována do průsvitného plátku o ploše několika metrů čtverečních nebo vytažena do drátu dlouhého přes 80 kilometrů. Jeho typická žlutá barva, na rozdíl od většiny stříbřitých kovů, je způsobena relativistickými jevy ovlivňujícími jeho elektrony. V koloidní formě, jako nanočástice, může mít zlato rubínově červenou nebo fialovou barvu, což se využívalo už ve starověkém sklářství.
