📖 Úvod
Jednoletá rostlina nízkého vzrůstu, často vytvářející koberce v suchých, kamenitých či písčitých oblastech. Drobné, žlutavé nebo bělavé květy jsou seskupeny v klasovitých květenstvích. Nejvýraznějším znakem jsou nápadné, nafouklé, měchýřkovité kalichy obalující plody, dávající jí charakteristický vzhled. Listy jsou složené, zpeřené. Vyskytuje se v sušších oblastech Evropy a Asie.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 10–30 cm, tvoří nízké, rozvolněné trsy či polštáře, celkový vzhled je stříbřitě chlupatá, nenápadná rostlina s poléhavými až vystoupavými lodyhami.
Kořeny: Hlavní, silný, kůlovitý, často vícehlavý a na vrcholu dřevnatějící kořen pronikající hluboko do půdy.
Stonek: Lodyha je krátká, plná, poléhavá až vystoupavá, hustě pokrytá jednoduchými, přitisklými bílými chlupy, není dutá a je bez přítomnosti jakýchkoliv trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou řapíkaté, sudozpeřené až lichozpeřené s 6–12 páry lístků, tvar lístků je eliptický až podlouhle vejčitý, okraj je celokrajný, barva listů je šedozelená až stříbřitá kvůli hustému odění, žilnatina je zpeřená, trichomy jsou husté, jednoduché, jednobuněčné, přitisklé krycí chlupy na obou stranách listu.
Květy: Květy mají světle žlutou až zelenožlutou barvu, tvar je typicky motýlovitý (s pavézou, křídly a člunkem), jsou uspořádány v hustém, kulovitém až krátce vejčitém hroznu (strboulu) obsahujícím 5-15 květů, doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je charakteristický, kulovitě nafouklý, tenkostěnný, blanitý, nepukavý lusk, barva je za zralosti slámově žlutá až nahnědlá, často s fialovým nádechem, tvar je široce vejčitý až kulovitý o průměru 2-3 cm, doba zrání je červenec až srpen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jihovýchodní Evropu a zasahuje přes Malou Asii, Kavkaz a Írán až do Střední Asie, jedná se o ponticko-panonský flórní prvek. V České republice je původním druhem, archeofytem, avšak extrémně vzácným, jeho výskyt je omezen pouze na nejteplejší oblasti jižní Moravy, historicky i recentně především v oblasti Pavlovských vrchů, Pouzdřanské stepi a okolí Znojma, kde představuje relikt z teplejších poledových dob.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně teplomilnou a světlomilnou rostlinu, která vyhledává výslunné, suché a otevřené travnaté a skalnaté stepi, kamenité svahy, písčiny a okraje suchých křovin. Roste výhradně na zásaditých až neutrálních, vápnitých a často mělkých půdách s vysokým obsahem skeletu, jako jsou rendziny nebo pararendziny, přičemž je velmi dobře přizpůsobena nedostatku vláhy a snáší extrémní sucho.
🌺 Využití
V léčitelství nemá tento konkrétní druh významné uplatnění, na rozdíl od jiných zástupců rodu, a ani v gastronomii se nevyužívá, neboť je považován za potenciálně toxický. Technické využití je nulové a jako okrasná rostlina se pěstuje jen vzácně ve sbírkách botanických zahrad nebo u specialistů na xerofytní flóru, specifické kultivary neexistují. Jeho hlavní význam je ekologický; je důležitou medonosnou rostlinou pro specializované druhy hmyzu, zejména včely a čmeláky, a jeho kořeny, jako u jiných bobovitých, obohacují půdu o dusík díky symbióze s hlízkovými bakteriemi.
🔬 Obsahové látky
Podobně jako jiné druhy tohoto rodu obsahuje komplexní spektrum látek, mezi nimiž dominují triterpenoidní saponiny (astragalosidy), flavonoidy (např. kvercetin, kempferol), polysacharidy a aminokyseliny. Některé druhy rodu jsou známé schopností akumulovat ve svých tkáních selen z půdy, což může vést k jejich toxicitě.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za nejedlou a potenciálně toxickou pro lidi i pro hospodářská zvířata, zejména pro koně a ovce, u kterých mohou některé druhy rodu způsobovat otravy (tzv. locoismus) kvůli obsahu swainsoninu nebo selenu. Příznaky mohou zahrnovat nervové poruchy, poruchy koordinace a hubnutí. Záměna je možná s jinými druhy kozinců, například s kozincem cizrnovitým (Astragalus cicer), který má rovněž nafouklé lusky, ale jeho kalich není po odkvětu tak výrazně měchýřkovitě nafouklý a červenající. Od jiných bobovitých rostlin ho spolehlivě odlišuje právě charakteristický, papírovitý, nafouklý a často načervenalý kalich, který obaluje vyvíjející se lusk.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený (§1) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. a je zařazen do Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR rovněž v kategorii kriticky ohrožený (C1b), což značí druh s velmi malou a fragmentovanou populací čelící extrémně vysokému riziku vyhynutí. Mezinárodně není předmětem ochrany CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN není hodnocen z důvodu širokého areálu rozšíření mimo ČR.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Astragalus pochází z řeckého slova „astragalos“, což znamená „kotníková kost“ nebo „hrací kostka“, pravděpodobně kvůli tvaru semen některých druhů. Druhové jméno „physocalyx“ je složeninou řeckých slov „physa“ (měchýř) a „kalyx“ (kalich), což dokonale popisuje nejvýraznější znak rostliny – nápadně nafouklý, blanitý kalich, který se po odkvětu zvětšuje a často červeně zbarvuje, čímž chrání vyvíjející se plod. Tato adaptace, nafouklý kalich, může napomáhat šíření semen větrem (anemochorie).
