📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina se vyznačuje složenými, zpeřenými listy a drobnými květy uspořádanými v hroznech či hlávkách, často v odstínech bílé až fialové. Typicky roste na suchých stepích a skalnatých svazích Eurasie. Plodem jsou lusky. Může dosahovat výšky několika desítek centimetrů a je součástí rozsáhlého rodu s mnoha druhy rozšířenými po celém světě. Některé druhy jsou známé pro své adaptogenní vlastnosti.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 5-15 cm; netvoří korunu, vytváří nízké, husté, polštářovité až kobercovité trsy; celkový vzhled je drobná, stříbřitě šedá, hustě chlupatá rostlina s poléhavými až vystoupavými lodyhami.
Kořeny: Hlavní kořenový systém s mohutným, hluboko sahajícím a často dřevnatějícím kůlovitým kořenem, který je silně větvený a umožňuje ukotvení v sutích.
Stonek: Lodyha je krátká, 5-15 cm dlouhá, poléhavá až vystoupavá, na bázi často dřevnatějící, obvykle nevětvená, hustě pokrytá přitisklými bílými chlupy a zcela bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; jsou řapíkaté; tvar je lichozpeřený, složený ze 6-12 jařem drobných lístků; lístky jsou eliptické až vejčité, na vrcholu zaokrouhlené nebo mírně vykrojené; okraj lístků je celokrajný; barva je šedozelená až stříbřitá díky hustému odění; venace (žilnatina) je zpeřená; trichomy jsou husté, jednoduché, přitisklé, dvouramenné (tzv. medifixní) krycí chlupy, které dávají celé rostlině plstnatý a stříbřitý charakter.
Květy: Květy mají barvu fialovou až nachově fialovou; tvar je souměrný, typicky motýlovitý (s pavézou, křídly a člunkem); jsou uspořádány v hustém květenství na konci dlouhé stopky; květenství je hlávkovitě stažený hrozen, který obsahuje 5-15 květů; doba kvetení je od června do července.
Plody: Plodem je typicky lusk; barva je zpočátku zelenavá, ve zralosti slámově žlutá až nahnědlá; tvar je přisedlý, vejcovitý až elipsoidní, výrazně nafouklý, 10-15 mm dlouhý, zakončený krátkým zobánkem a hustě pokrytý odstávajícími bílými chlupy; doba zrání je od července do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem této rostliny je úzké území na pomezí Evropy a Asie, konkrétně se jedná o endemita uralské oblasti v Rusku, s centrem rozšíření v okolí města Kungur v Permském kraji, kde roste na specifických stanovištích ledové stepi; v České republice se přirozeně nevyskytuje ani zde není evidována jako zavlečený druh (neofyt), její celosvětové rozšíření je tedy extrémně omezené pouze na tuto malou oblast.
Stanovištní nároky: Preferuje výhradně otevřená, plně osluněná stanoviště xerotermního charakteru, typicky roste na stepních svazích, skalních výchozech a vápencových nebo sádrovcových odkryvech, což ukazuje na její specializaci na zásadité, vápnité a na živiny chudé půdy; jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinu, která nesnáší zastínění ani trvale zamokřené půdy.
🌺 Využití
Vzhledem k její vzácnosti a omezenému areálu nemá žádné zdokumentované využití v tradičním ani moderním léčitelství, gastronomii, a není ani považována za jedlou; rovněž chybí jakékoliv technické či průmyslové uplatnění; pro svůj specifický vzhled a ekologické nároky může být pěstována v botanických zahradách nebo specializovaných sbírkách skalniček, ale neexistují žádné komerční kultivary; její ekologický význam spočívá v tom, že je jako každý druh z rodu kozinec potenciálním zdrojem nektaru a pylu pro opylovače, zejména včely a čmeláky, a jako bobovitá rostlina přispívá k fixaci vzdušného dusíku v půdě.
🔬 Obsahové látky
Přesné chemické složení není detailně prozkoumáno, ale jako ostatní zástupci tohoto rodu pravděpodobně obsahuje komplexní směs látek, mezi které patří triterpenoidní saponiny, flavonoidy (např. kvercetin, kemferol), polysacharidy a různé aminokyseliny; některé druhy tohoto rodu jsou známé schopností akumulovat selen z půdy nebo syntetizovat toxické nitro-glykosidy, což však u tohoto konkrétního druhu nebylo potvrzeno.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Její toxicita pro lidi nebo zvířata není přímo zdokumentována, avšak mnoho druhů z tohoto rodu je jedovatých, zejména pro pasoucí se dobytek, u kterého mohou způsobit chronickou otravu zvanou „locoismus“ s neurologickými příznaky, a proto by měla být považována za potenciálně nebezpečnou; v přírodě ČR záměna nehrozí, jelikož se zde nevyskytuje, avšak v kultuře by mohla být zaměněna s jinými druhy kozinců, od kterých se liší specifickými morfologickými znaky, jako je tvar a odění lusků, počet lístků a uspořádání květenství.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému ochrannému statusu, protože zde neroste; ve svém domovském Rusku je však zařazena do Červené knihy Ruské federace a několika regionálních červených seznamů (např. Permského kraje) jako vzácný a zranitelný druh, jehož populace jsou ohroženy zejména destrukcí přirozených stanovišť.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckého slova „astragalos“, což znamená hlezenní kost, pravděpodobně kvůli tvaru semen některých druhů; druhové jméno „kungurensis“ je odvozeno přímo od lokality výskytu, města Kungur a jeho okolí v předhůří Uralu; zajímavostí je její úzká ekologická vazba na specifické geologické podloží (vápence a sádrovce) a reliktní charakter jejích stanovišť, která jsou pozůstatkem chladných stepí z doby ledové.
