📖 Úvod
Tato zajímavá bylinná rostlina se vyznačuje neobvyklými, často hnědavými nebo purpurovými květy, které mají trubicovitý tvar a připomínají dýmku. Vábí opylovače specifickou vůní a jedinečnou strukturou, která je dočasně uvězní uvnitř. Roste převážně v oblastech s mírným podnebím, kde preferuje vlhčí stanoviště. Listy jsou obvykle srdčitého tvaru a tvoří hustý porost. Celkově jde o pozoruhodného zástupce rostlinné říše s fascinujícím reprodukčním mechanismem.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška plazivé či ovíjivé lodyhy 20-50 cm, bez zřetelné koruny, celkový vzhled nízké, poléhavé byliny s velkými srdčitými listy a bizarními květy u země.
Kořeny: Hlízovitě ztlustlý, víceletý oddenek.
Stonek: Lodyha tenká, ohebná, jednoduchá nebo větvená, lysá či řídce pýřitá, poléhavá nebo se ovíjí kolem opory, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté, čepel je široce srdčitá až ledvinitá s hlubokým bazálním zářezem, okraj je celokrajný, barva je matně zelená a na rubu světlejší, žilnatina je dlanitá a výrazně vystupující, mohou být přítomny jednoduché, jednobuněčné krycí trichomy, nebo je list zcela lysý.
Květy: Květy jsou jednotlivé, vyrůstají v úžlabí listů, mají hnědofialovou až purpurově černou barvu s nažloutlou, purpurově síťovanou vnitřní částí trubky, tvar je charakteristicky esovitě prohnutý (sifonovitý) s baňkovitou bází a jazykovitým horním cípem, kvetou od dubna do června.
Plody: Plodem je převislá, šestipouzdrá tobolka hruškovitého tvaru, která je za zralosti slámově hnědá a odspodu se rozděluje na 6 chlopní, připomínajíc malý košík, dozrává v červenci až srpnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v Asii, konkrétně jde o endemický druh severního a severovýchodního Turecka, kde roste především v provincii Samsun, po níž nese své jméno. V České republice není původní ani se zde v přírodě nevyskytuje a není vedena jako zavlečený druh či neofyt; její pěstování je raritní a omezené na specializované botanické sbírky. Rozšíření ve světě je tedy striktně omezeno na malou oblast Turecka, což z ní činí geograficky izolovaný a zranitelný taxon.
Stanovištní nároky: Preferovaným prostředím jsou světlé listnaté lesy, zejména habrové a dubové porosty, lesní okraje a křovinaté stráně v nadmořských výškách od nížin do přibližně 700 metrů. Vyžaduje humózní, vlhčí, ale dobře propustné půdy, které mohou být neutrální až mírně kyselé; snáší i půdy s vyšším obsahem vápníku, ale není na ně vázána. Jde o rostlinu polostínomilnou až světlomilnou, nejlépe prospívá na místech chráněných před přímým poledním úpalem, ale s dostatkem rozptýleného světla. Je přizpůsobena na podmínky s pravidelnými srážkami a vyšší vzdušnou vlhkostí typickou pro podrost lesů blízko pobřeží Černého moře.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství se rostliny tohoto rodu historicky používaly zejména při porodech a k léčbě hadího uštknutí, avšak pro vysokou toxicitu se od moderního využití zcela upustilo; sbíral se především oddenek a nať. Z gastronomického hlediska je celá rostlina prudce jedovatá a nejedlá. Technické či průmyslové využití nemá. Pro své malé, ale zajímavé květy a status rarity je pěstována jako okrasná sbírková rostlina v botanických zahradách, specifické kultivary neexistují. Má zásadní ekologický význam jako specializovaná živná rostlina pro larvy motýla pestrokřídlece kavkazského (*Allancastria caucasica*), který je na ní existenčně závislý, což podtrhuje její důležitost pro lokální biodiverzitu. Pro včely není významná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami definujícími její vlastnosti jsou vysoce toxické a karcinogenní kyseliny aristolochové (zejména typ I a II), které rostlinu chrání před býložravci. Dále obsahuje různé alkaloidy, jako jsou aristolaktamy, a také terpenoidy a lignany, které přispívají k jejímu chemickému profilu a biologické aktivitě. Tyto látky jsou zodpovědné jak za historické léčebné využití, tak za extrémní toxicitu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je prudce jedovatá pro lidi i pro zvířata, a to ve všech svých částech. Hlavní nebezpečí představují kyseliny aristolochové, které jsou silně nefrotoxické (nevratně poškozují ledviny) a patří mezi nejsilnější známé přírodní karcinogeny (způsobují rakovinu močových cest, tzv. balkánskou nefropatii). Příznaky otravy zahrnují nevolnost, zvracení, bolesti břicha a selhání ledvin, přičemž poškození je často trvalé. Vzhledem k tomu, že v ČR neroste ve volné přírodě, je riziko záměny minimální. Teoreticky by si ji laik mohl splést s jinými popínavými rostlinami, ale její charakteristický dýmkovitý květ je nezaměnitelný. V rámci stejné čeledi existuje určitá podobnost s naším kopytníkem evropským (*Asarum europaeum*), který také obsahuje kyseliny aristolochové, ale kopytník je nízká půdopokryvná bylina, nikoliv popínavá liana.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněná zákonem, jelikož se zde nevyskytuje. Mezinárodně není uvedena v seznamu CITES. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů Turecka je však hodnocena jako ohrožený druh (Endangered – EN) z důvodu svého velmi malého areálu rozšíření a ohrožení stanovišť odlesňováním a změnami v krajině. Globální Červený seznam IUCN ji prozatím samostatně nehodnotí.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Aristolochia“ pochází z řeckých slov „aristos“ (nejlepší) a „locheia“ (porod, očistky), což odkazuje na starověké využití rostlin tohoto rodu k usnadnění porodu a čištění po něm. Druhové jméno „samsunensis“ je odvozeno od turecké provincie Samsun, která je centrem jejího přirozeného výskytu. Největší zajímavostí je její květ, který funguje jako specializovaná past na opylovače – drobné mušky jsou nalákány pachem dovnitř dýmkovitého květu, kde jim v úniku brání chloupky směřující dolů. Poté, co opylí bliznu pylem z jiné rostliny a následně se na ně přenese pyl z prašníků daného květu, chloupky zvadnou a umožní jim uniknout a pokračovat v opylování.
