📖 Úvod
Tato atraktivní rostlina pochází z Kanárských ostrovů, konkrétně z Gran Canarie. Vytváří kompaktní keřík s jemně dělenými listy. Bývá pěstována pro své půvabné, sedmikráskové květy, které mají obvykle bílé nebo žluté okvětní lístky a žlutý střed. Preferuje slunná stanoviště a dobře propustnou půdu. Je oblíbená v zahradách, na balkonech a terasách, často se používá do truhlíků a skalek. Je poměrně nenáročná na péči a po zakořenění snese i období sucha, což přispívá k její popularitě. Kvetení je bohaté a dlouhotrvající.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Polokeř, trvalka, výška 30-50 cm, tvořící husté, kompaktní, polokulovité polštáře, celkově působící jako hustě větvený keřík se sivozelenými, jemně dělenými listy.
Kořeny: Hlavní, silně větvený a dřevnatějící kořenový systém zajišťující ukotvení ve skalnatém terénu.
Stonek: Stonek na bázi silně dřevnatějící s hnědavou, mírně rýhovanou borkou, v horní části bylinný, vzpřímený až vystoupavý, hustě větvený, lysý, bez trnů.
Listy: Listy střídavé, krátce řapíkaté až přisedlé, v obrysu vejčité, 1-2x peřenosečné s masitými, čárkovitými úkrojky, sivozelené až modrozelené barvy, lysé nebo řídce porostlé jednoduchými jednobuněčnými krycími trichomy, se zpeřenou, nezřetelnou žilnatinou.
Květy: Květy uspořádány v koncových květenstvích typu úbor o průměru 2-3 cm; okrajové jazykovité květy jsou čistě bílé, samičí, zatímco středové trubkovité květy v terči jsou žluté, oboupohlavné; doba kvetení je od února do června.
Plody: Plodem je suchá, nepukavá nažka; nažky jsou dimorfní – vnější z jazykovitých květů jsou trojhranné, křídlaté a světle hnědé, vnitřní z trubkovitých květů jsou stlačené, bezkřídlé a tmavší; dozrávají v pozdním jaru a létě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemickou rostlinu, jejíž původní areál je omezen výhradně na Kanárské ostrovy, konkrétně na velmi malou oblast na západě ostrova Gran Canaria, zejména v masivu Güigüí. Patří tedy do flóry Makaronésie a její původ je africký, nikoli evropský nebo asijský. V České republice není původním druhem a ani se nepovažuje za zavlečený neofyt, jelikož ve volné přírodě neroste ani nezplaňuje; její výskyt je omezen pouze na pěstování v kultuře jako okrasná, obvykle nádobová rostlina. Její rozšíření ve světě je tak omezeno na původní areál a pěstování v botanických zahradách a soukromých sbírkách.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně osluněná, otevřená a exponovaná stanoviště, jako jsou skalní útesy, strmé sopečné svahy a kamenité sutě, často v blízkosti pobřeží vystavené slanému mořskému vzduchu. Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofytní) rostlinu, která vyžaduje naprosto dokonale propustnou, lehkou, písčitou až štěrkovitou půdu s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Absolutně nesnáší zamokření, těžké jílovité půdy a zastínění, je plně adaptována na nízké srážky a silný vítr.
🌺 Využití
V léčitelství ani v gastronomii nemá žádné známé využití, není považována za jedlou a její sběr či konzumace se nedoporučuje. Stejně tak nejsou známy žádné technické či průmyslové aplikace. Její hlavní a téměř výhradní význam je v okrasném pěstování, kde je sběratelsky ceněna pro své stříbřitě plstnaté, dělené listy a bílé úbory květů připomínající kopretiny. Pěstuje se jako rarita v nádobách a pro letní záhony v mírném klimatu, specifické kultivary prakticky neexistují, pěstuje se původní botanický druh. V rámci svého přirozeného ekosystému má ekologický význam jako zdroj nektaru a pylu pro místní opylovače a je důležitou součástí unikátní kanárské flóry.
🔬 Obsahové látky
Předpokládá se, že jako ostatní zástupci čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) obsahuje chemické sloučeniny typické pro tuto skupinu, zejména seskviterpenické laktony, které mohou způsobovat hořkou chuť a být zodpovědné za případné alergické reakce. Dále je pravděpodobná přítomnost polyacetylenů, flavonoidů a fenolických kyselin s antioxidačními vlastnostmi a také malého množství těkavých esenciálních olejů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není klasifikována jako silně jedovatá rostlina, avšak šťáva z listů a stonků může u citlivých osob vyvolat kontaktní alergickou dermatitidu kvůli obsahu seskviterpenických laktonů. Požití většího množství může způsobit mírné gastrointestinální potíže u lidí i domácích zvířat. Lze ji zaměnit s jinými druhy ze stejného rodu, především s běžně pěstovaným a velmi variabilním kopretinovcem keřovitým (*Argyranthemum frutescens*) a jeho nesčetnými kultivary, od nichž se liší jemnými botanickými znaky, jako je tvar a odění listů a listenů zákrovu. Laik si ji může splést i s našimi domácími kopretinami rodu *Leucanthemum*, které jsou však na rozdíl od tohoto dřevnatějícího polokeře čistě bylinné.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, protože zde není původním druhem. V globálním měřítku je však kvůli svému extrémně omezenému areálu výskytu a hrozbám (okus dobytkem, konkurence invazních druhů) vedena na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN v kategorii „Ohrožený“ (Endangered – EN). Není uvedena v seznamu CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno je odvozeno ze starořeckých slov „argyros“ (stříbro) a „anthemon“ (květina), což odkazuje na stříbřitě bílé jazykovité květy mnoha druhů v rodu. Druhové jméno „lidii“ je poctou norskému botanikovi Johannesu Lidovi (1886–1971), který významně přispěl k poznání flóry Kanárských ostrovů. Největší zajímavostí je její status úzce lokalizovaného endemita, který je dokonalým příkladem druhové specifikace na ostrovech a zároveň symbolem zranitelnosti takových unikátních ekosystémů. Její adaptace na suché a větrné pobřežní útesy je ukázkou odolnosti vůči extrémním podmínkám.
