Úvod
Stříbro (Ag) je drahý kov s protonovým číslem 47, který v periodické tabulce prvků patří do 11. skupiny, mezi takzvané přechodné kovy. Vyznačuje se charakteristickým bílým, lesklým vzhledem a je extrémně kujný a tažný. Má ze všech známých prvků nejlepší elektrickou i tepelnou vodivost. V přírodě se vyskytuje jak v ryzí formě, tak vázané v rudách. Převážná většina světové produkce stříbra je však získávána jako vedlejší produkt při těžbě a zpracování rud mědi, olova a zinku. Pro své vlastnosti je klíčové ve šperkařství, mincovnictví a elektronice.
Vlastnosti
Stříbro, chemická značka Ag, je drahý kov s protonovým číslem 47, patřící mezi přechodné d-prvky. Vyznačuje se charakteristickým bílým, kovovým leskem a je mimořádně kujné a tažné, což umožňuje jeho snadné zpracování do tenkých fólií či drátů. Drží prvenství jako nejlepší elektrický a tepelný vodič ze všech známých prvků. Jeho hustota činí přibližně 10,49 g/cm³ a taje při teplotě 961,78 °C. Ačkoliv je chemicky poměrně stálé a odolává oxidaci, v přítomnosti sloučenin síry na povrchu černá za vzniku sulfidu stříbrného, což způsobuje jeho typické matnění.
Vznik názvu
Český název „stříbro“ má původ v praslovanském slově *sьrebro*. Chemická značka Ag je odvozena z latinského názvu *argentum*. Tento termín vychází ze starého praindoevropského kořene *h₂erǵ-, znamenajícího „bílý“ nebo „zářivý“, což dokonale vystihuje charakteristický lesk a barvu tohoto kovu.
Objev
Stříbro patří mezi sedm kovů starověku a jeho historie sahá až do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Není znám konkrétní objevitel, jelikož se v přírodě vyskytuje i v ryzí formě. Starověké civilizace, od Egypťanů po Římany, si ho cenily pro jeho krásu a vzácnost, využívaly ho k výrobě šperků, ozdobných předmětů a především jako platidlo ve formě mincí. V alchymii bylo spojováno s Měsícem a neslo symbol Luny. Obrovský význam pro jeho rozšíření měl objev Nového světa, odkud španělské galeony přivážely do Evropy tuny stříbra z dolů v Mexiku a Peru.
Výskyt v přírodě
Stříbro se v zemské kůře vyskytuje poměrně vzácně, a to jak v ryzí, elementární formě, tak i vázané ve více než stovce různých minerálů. Mezi nejdůležitější rudy patří sulfidy, jako je argentit (akantit Ag₂S), a často doprovází rudy olova (galenit), mědi a zinku. Většina světové produkce stříbra tak pochází jako vedlejší produkt při zpracování těchto obecných kovů. Moderní získávání probíhá hydrometalurgicky, nejčastěji kyanidovým loužením, kdy se ruda rozpustí v roztoku kyanidu a stříbro je následně vysráženo zinkem. Historickou metodou je pyrometalurgická kupelace pro oddělení od olova.
Využití
Stříbro je ušlechtilý kov s nezastupitelným významem pro lidstvo. Jeho nejznámější využití je ve šperkařství a mincovnictví, kde je ceněno pro svůj lesk a stálost. Dlouho sloužilo jako platidlo a investiční komodita. Díky své vynikající elektrické a tepelné vodivosti, nejlepší ze všech kovů, je klíčové v elektronice pro výrobu kontaktů, obvodů a speciálních baterií. Historicky bylo zásadní pro výrobu zrcadel a fotografických filmů. V medicíně se uplatňují jeho silné antibakteriální účinky. V přírodě se vyskytuje jako ryzí kov v podobě plíšků či drátků, ale častěji je součástí rud, například argentitu, a často doprovází ložiska olova, mědi a zinku.
Sloučeniny
Člověk vyrábí širokou škálu sloučenin stříbra pro specifické účely. Nejznámější je dusičnan stříbrný, používaný v lékařství jako leptadlo a v analytické chemii. Halogenidy stříbrné, jako bromid a chlorid stříbrný, tvořily základ klasické fotografie díky své citlivosti na světlo. Oxid stříbrný je klíčovou komponentou v malých výkonných bateriích, například pro hodinky. Sulfid stříbrný známe jako černý povlak na stříbrných předmětech, který vzniká reakcí se sírou. V přírodě se stříbro nejčastěji vyskytuje právě ve formě sloučenin. Primárním zdrojem je minerál argentit, chemicky sulfid stříbrný. Dále se nachází v minerálech jako chlorargyrit, což je přírodní chlorid stříbrný.
Zajímavosti
Stříbro drží několik fyzikálních prvenství. Má nejvyšší elektrickou a tepelnou vodivost ze všech známých kovů a také nejlépe odráží viditelné světlo, proto se z něj vyráběla nejkvalitnější zrcadla. Jeho ionty mají silný oligodynamický efekt, což znamená, že i v nepatrných koncentracích dokáží usmrtit mikroorganismy, jako jsou bakterie a plísně. Tato vlastnost byla využívána již ve starověku k uchovávání pitné vody. Dlouhodobá nadměrná expozice sloučeninám stříbra může způsobit argyrii, nevratné zmodrání kůže. V moderní době se jodid stříbrný používá při takzvaném zasévání mraků k umělému vyvolání deště.
