📖 Úvod
Tato půvabná trvalka se vyznačuje elegantními, modrofialovými květy s výraznými ostruhami, které se objevují na jaře a v časném létě. Tvoří kompaktní trsy drobných, laločnatých listů, připomínajících kapradí. Je původní v Pyrenejích, kde roste na vápencových skalách a v horských lukách. Dorůstá obvykle výšky 20-40 cm a preferuje slunná až polostinná stanoviště s dobře propustnou půdou. Je mrazuvzdorná a vhodná do skalek nebo jako okrasa.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 10–25 cm (vzácně až 40 cm); nízký, trsnatý habitus tvořený přízemní růžicí listů, z níž vyrůstají tenké, často větvené květní lodyhy; celkový vzhled je velmi jemný a elegantní, typický pro horské skalnaté prostředí.
Kořeny: Hluboký, vytrvalý a často dřevnatějící hlavní kořen, který přechází v krátký, vícehlavý, svislý nebo šikmý oddenek, z něhož vyrůstají listové růžice a květonosné lodyhy.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, tenká, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená, oblá, v horní části a v květenství hustě krátce žláznatě chlupatá, jinde téměř lysá, bez trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě, převážně v přízemní růžici; přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, dvakrát trojčetné s lístky hluboce dělenými v klínovité, na vrcholu trojklané úkrojky; lodyžní listy jsou menší, jednodušeji dělené a krátce řapíkaté až přisedlé; barva listů je šedozelená až namodralá, často na rubu světlejší; žilnatina je dlanitá; přítomny jsou mnohobuněčné, krycí a žláznaté trichomy, zejména na lodyze a květních stopkách.
Květy: Květy jsou jasně modré až fialově modré, občas s bělavým středem; jsou pětičetné, pravidelné, ale se zřetelnou ostruhou, zvonkovitého tvaru, velké 3-5 cm v průměru, nicí; okvětní lístky jsou ve dvou kruzích, vnější jsou ploché a kopinaté, vnitřní (korunní) jsou protažené v dlouhou, rovnou nebo jen mírně zahnutou ostruhu; květy jsou jednotlivé nebo v chudokvětém vrcholíku (1-5 květů); kvetou od května do července.
Plody: Plodem je souplodí 5-8 vzpřímených, žláznatě chlupatých měchýřků; měchýřek je podlouhlý, na vrcholu zakončený dlouhou vytrvalou čnělkou; barva je zpočátku zelená, ve zralosti hnědá až černá; plody obsahují četná černá, lesklá semena a dozrávají v červenci až srpnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se omezuje výhradně na pohoří Pyreneje, kde roste na území Španělska, Francie a Andorry, jedná se tedy o evropský endemit; v České republice není původní, je považována za nepůvodní druh, který se k nám dostal jako okrasná rostlina pěstovaná v zahradách, odkud může vzácně zplaňovat, avšak netvoří stabilní populace ve volné přírodě a její rozšíření ve světě mimo původní areál je spojeno výhradně s pěstováním v zahradách a botanických sbírkách v mírném pásu.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, slunná až polostinná stanoviště v subalpínském a alpínském stupni, typicky roste na skalních římsách, ve skalních štěrbinách, na kamenitých svazích, v suti a na chudých alpínských trávnících; vyžaduje propustné, štěrkovité až kamenité půdy, které jsou dobře odvodněné a mají neutrální až zásaditou reakci, je tedy vápnomilná (kalcifyt); je světlomilná (heliofilní), ale v nižších a teplejších polohách snese i lehký polostín a její nároky na vlhkost jsou střední, preferuje mírně vlhké půdy, ale nesnáší přemokření, které vede k hnilobě kořenů.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky, podobně jako jiné druhy rodu, používala v lidové medicíně nať a semena pro močopudné a potopudné účinky, avšak pro její jedovatost se od tohoto využití zcela upustilo; v gastronomii je celá rostlina nejedlá a jedovatá a nemá žádné technické ani průmyslové využití; její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněna jako atraktivní skalnička do alpin a štěrkových záhonů pro své velké, obvykle modrofialové květy na nízkém trsu, přičemž existují i kultivary s bílými květy, například ‚Alba‘; z ekologického hlediska je významná jako zdroj nektaru pro opylovače s dlouhým sosákem, především pro čmeláky a některé druhy motýlů, které jsou schopny dosáhnout na nektar ukrytý v dlouhých ostruhách květů.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsahovými látkami zodpovědnými za její vlastnosti jsou kyanogenní glykosidy, především triglochinin, které se při porušení rostlinných pletiv enzymaticky štěpí za vzniku vysoce toxického kyanovodíku, a dále obsahuje isochinolinové alkaloidy, jako je magnoflorin, a další sloučeniny přispívající k její toxicitě a hořké chuti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, zejména semena a oddenek, je jedovatá pro lidi i pro většinu zvířat, přičemž požití může způsobit otravu s příznaky jako podráždění trávicího traktu, nevolnost, zvracení, slinění, poruchy srdečního rytmu, dušnost a ve vážných případech i křeče a zástavu dechu; lze ji zaměnit s jinými druhy orlíčků, například s orlíčkem obecným (*Aquilegia vulgaris*) nebo orlíčkem alpským (*Aquilegia alpina*), od kterých se liší především menším vzrůstem (obvykle do 20 cm), jemnějším olistěním a poměrně velkými květy s rovnými, tenkými ostruhami, přičemž záměna s jinými orlíčky není z hlediska toxicity kritická, protože celý rod je považován za jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje; v mezinárodním měřítku je zařazena na Červený seznam ohrožených druhů IUCN v kategorii LC (Least Concern – Málo dotčený), protože její populace v Pyrenejích je považována za stabilní a bezprostředně neohroženou, a není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Aquilegia“ pochází z latinského slova „aquila“, což znamená orel, a odkazuje na tvar květních ostruh připomínajících orlí drápy, zatímco druhové jméno „pyrenaica“ jednoznačně odkazuje na místo jejího původu – pohoří Pyreneje; český název orlíček je zdrobnělinou a přímým překladem vědeckého jména; v kultuře sdílí symboliku s ostatními orlíčky, které byly ve středověkém křesťanském umění symbolem Ducha svatého (květ připomíná letící holubici) nebo naopak symbolem bláznovství kvůli tvaru připomínajícímu čepici šaška; zajímavostí je její adaptace na vysokohorské podmínky, což se projevuje nízkým, kompaktním vzrůstem a hlubokým kořenovým systémem pro ukotvení v suti.
