📖 Úvod
Tato atraktivní sukulentní rostlina pochází z Kanárských ostrovů. Tvoří kompaktní, často lepkavé, světle zelené růžice listů, které mohou být v létě až narůžovělé. Její jedinečností je letní dormance, kdy shazuje spodní listy a stáhne se do těsného pupenu, aby přežila sucho. V období růstu vytváří vysoký květní stvol s jasně žlutými květy. Vyžaduje plné slunce a propustnou půdu, je oblíbená pro svůj vzhled a nenáročnost na pěstování.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Sukulentní polokeř; trvalka; výška 15–30 cm; koruna nízká, polštářovitá až rozložitá; celkový vzhled drobného, hustě větveného keříku s malými, lepkavými a aromatickými růžicemi listů na koncích tenkých větví.
Kořeny: Svazčitý, jemný a mělce kořenící, přizpůsobený pro rychlé vstřebávání povrchové vody.
Stonek: Tenké, bohatě větvené, poléhavé až vystoupavé stonky, na bázi dřevnatějící, hladké, světle hnědé barvy, nesoucí zřetelné jizvy po opadaných listech, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy uspořádané v malých, plochých, koncových růžicích (průměr 3-6 cm); přisedlé, klínovitě zúžené k bázi; tvar obvejčitý až lžičkovitý; okraj celokrajný, často s jemnými brvami; barva světle zelená, na slunci někdy s červenavým nádechem; žilnatina nezřetelná; povrch pokrytý mnohobuněčnými žláznatými trichomy, které vylučují lepkavou, balzámově vonící pryskyřici.
Květy: Barva jasně žlutá; tvar hvězdicovitý, obvykle se 7-9 úzkými korunními lístky; uspořádané v malém, řídkém, latovitém vrcholíkovitém květenství na krátkém stonku; doba kvetení je pozdní zima až jaro (obvykle únor až duben).
Plody: Typ plodu je souplodí suchých měchýřků, které obsahují mnoho drobných semen; barva po dozrání hnědá; tvar jednotlivých měchýřků je malý, podlouhlý a zašpičatělý; doba zrání na jaře až začátkem léta.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu je striktně omezen na Kanárské ostrovy, konkrétně je endemitem ostrova La Gomera, geograficky tedy spadá pod Afriku. V České republice není původní a ani se nevyskytuje jako zavlečený neofyt, jelikož zdejší klimatické podmínky neumožňují jeho přežití ve volné přírodě. Ve světě je rozšířen jako okrasná rostlina pěstovaná v subtropických a středomořských oblastech nebo jako pokojová či skleníková rostlina v chladnějších klimatech. V ČR se s ním lze setkat výhradně v kultuře, v botanických zahradách nebo ve sbírkách sukulentářů.
Stanovištní nároky: Stanoviště a ekologické nároky -Preferovaným prostředím v jeho domovině jsou stinné skalní stěny a útesy, často na severně orientovaných svazích v nadmořských výškách mezi 100 a 900 metry, kde roste ve štěrbinách vulkanických hornin. Vyžaduje extrémně dobře propustnou, porézní půdu, spíše chudou na živiny, a je tolerantní k mírně kyselému až neutrálnímu pH. Na rozdíl od mnoha sukulentů je spíše polostinná, preferuje filtrované světlo nebo ochranu před přímým poledním sluncem, které může popálit její listy. Co se týče vlhkosti, je přizpůsobena sezónním srážkám; v zimním růstovém období vyžaduje mírnou zálivku, zatímco během letní dormance musí být udržována v suchu.
🌺 Využití
Využití v tradičním léčitelství není u tohoto konkrétního druhu významně dokumentováno, ačkoliv některé jiné druhy z rodu se na Kanárských ostrovech používaly podobně jako aloe na popáleniny a kožní problémy. V gastronomii se nevyužívá, rostlina je považována za nejedlou. Technické ani průmyslové využití nemá. Jeho hlavní význam je v okrasném pěstování, kde je ceněn jako sbírkový sukulent pro svůj rozvětvený keříčkovitý růst, talířkovité růžice a aromatické, lehce lepkavé listy; pěstuje se v nádobách a v zimních zahradách, specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny. Ekologický význam v původním areálu spočívá v poskytování nektaru pro místní opylovače během kvetení a úkrytu pro drobný hmyz, včelařsky je mimo svou domovinu bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Rostlina využívá metabolizmus CAM (Crassulacean Acid Metabolism) pro fotosyntézu, což jí umožňuje efektivně hospodařit s vodou. Listy obsahují vysoké množství organických kyselin, zejména kyseliny jablečné, která se hromadí v noci. Dále jsou přítomny flavonoidy a taniny. Charakteristickou lepkavost a vůni způsobují žláznaté chlupy na povrchu listů, které vylučují pryskyřičnaté látky a esenciální oleje.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je obecně považována za netoxickou pro lidi i pro domácí zvířata, jako jsou psi a kočky. Požití většího množství listů by teoreticky mohlo způsobit mírné zažívací potíže, ale nebyly hlášeny žádné vážné případy otravy. Díky svému specifickému vzhledu je možnost záměny s nebezpečnými jedovatými druhy v českém prostředí prakticky vyloučená. Lze ji zaměnit s jinými malými, keřovitými druhy stejného rodu, například s Aeonium lindleyi nebo Aeonium spathulatum, které se liší tvarem a velikostí listů, ale žádný z nich není nebezpečně jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, protože se zde ve volné přírodě nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je zařazena na Červený seznam ohrožených druhů IUCN v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), jelikož její populace na ostrově La Gomera je považována za stabilní a relativně hojnou v rámci svého omezeného areálu. Není uvedena v přílohách CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckého slova „aionos“, což znamená „věčný“ nebo „věkovitý“, a odkazuje na houževnatost těchto sukulentních rostlin. Druhové jméno „saundersii“ je poctou britskému botanikovi a hortikulturistovi Williamu Wilsonu Saundersovi. Zajímavostí je, že jednotlivé listové růžice jsou monokarpické, což znamená, že po odkvětu a vytvoření semen celá růžice na stonku odumře, avšak rostlina jako celek přežívá díky svému bohatému větvení. Další specializací jsou žláznaté chlupy na listech, které při dotyku nebo poranění uvolňují charakteristickou, lehce balzámovou vůni a zanechávají lepkavý pocit.
