📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina se vyznačuje časným jarním kvetením. Její sytě žluté květy, připomínající misky, září v drsných vysokohorských oblastech Střední Asie, kde preferuje kamenité alpínské louky a svahy. Listy má jemně zpeřené, což jí dodává křehký vzhled. Dorůstá menší výšky a často tvoří husté trsy. Její nápadné květy představují vítanou barvu v časných fázích vegetace, přežívají i chladné podmínky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 5-20 cm; habitus tvoří nízké trsy s často poléhavými nebo pokřivenými, vystoupavými lodyhami; celkový vzhled je drobná, v jarním období nápadně žlutě kvetoucí rostlina s jemně dělenými, koprovitými listy.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen krátkým, silným, vícehlavým, tmavě hnědým oddenkem, z něhož vyrůstají četné adventivní kořeny.
Stonek: Lodyha je jednoduchá nebo chudě větvená, často od báze obloukovitě prohnutá, vystoupavá až poléhavá (odtud název „distorta“ – zvrhlý), v mládí pýřitá až vlnatá, později olysávající, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; spodní jsou krátce řapíkaté, horní přisedlé; čepel je v obrysu trojúhelníkovitá, dvakrát až třikrát zpeřeně dělená na velmi úzké, čárkovité koncové úkrojky (šířka do 1 mm), které jsou celokrajné; barva je svěže zelená; žilnatina je nezřetelná kvůli úzkosti úkrojků; přítomny jsou jednoduché, jednobuněčné krycí trichomy, zejména na mladých částech.
Květy: Květy jsou sytě citronově až zlatožluté barvy; mají pravidelný, miskovitý tvar o průměru 3-6 cm, tvořené 10-20 volnými korunními lístky a mnoha tyčinkami; jsou uspořádány jednotlivě na koncích lodyh; květenství jako takové netvoří; doba kvetení je od května do června.
Plody: Plodem je kulovité až vejčité souplodí nažek; jednotlivá nažka je obvejčitá, hustě chlupatá, zakončená charakteristickým, silně hákovitě zahnutým zobánkem; barva je v nezralosti zelená, později hnědá; doba zrání je červen až červenec.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský endemit s původním areálem omezeným na Východní Alpy a Dinárské hory, zejména v Rakousku, Slovinsku a Itálii. V České republice není původní, je považován za velmi vzácný neofyt, jehož výskyt je historicky doložen pouze z jediné sekundární lokality v Hrubém Jeseníku, kam byl pravděpodobně neúmyslně zavlečen v 19. století.
Stanovištní nároky: Preferuje vysokohorské a subalpínské polohy, kde roste na slunných travnatých svazích, skalních římsách a v suťových polích. Je výrazně vápnomilný (kalcifilní), vyžaduje mělké, skeletovité a humózní půdy na vápencovém nebo dolomitovém podloží. Jako světlomilná (heliofilní) rostlina potřebuje plné oslunění a dobře snáší sušší, propustné substráty, přičemž je adaptována na drsné horské klima s vysokou sněhovou pokrývkou v zimě.
🌺 Využití
V léčitelství se kvůli své vzácnosti a toxicitě nevyužívá, ačkoliv podobně jako jiné druhy rodu obsahuje účinné srdeční glykosidy. V gastronomii je absolutně nepoužitelný, jelikož je prudce jedovatý a jakákoliv konzumace je život ohrožující. Technické či průmyslové využití nemá. Pro okrasné účely se pěstuje jen velmi zřídka ve specializovaných alpínských skalkách náročnými pěstiteli, specifické kultivary neexistují. Ekologický význam spočívá v tom, že v jeho přirozeném areálu poskytuje časně z jara pyl a nektar pro opylovače, jako jsou čmeláci a včely samotářky.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými bioaktivními sloučeninami jsou kardenolidové glykosidy, především adonitoxin, cymarin a adonidin, které mají silný účinek na srdeční činnost a jsou zodpovědné za vysokou toxicitu rostliny. Dále obsahuje flavonoidy a další doprovodné látky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, včetně oddenku, je prudce jedovatá pro lidi i zvířata (zejména koně a skot), a to i po usušení. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, průjmy, bolestmi břicha a především poruchami srdečního rytmu (zpomalení tepu, arytmie), které mohou vést až k zástavě srdce a smrti. Záměna je možná s jinými žlutě kvetoucími rostlinami horských luk, například s některými pryskyřníky, od nichž se liší jemně dělenými, koprovitými listy. V ČR by teoreticky přicházela v úvahu záměna s příbuzným hlaváčkem jarním, ten však roste v teplých nížinách, je robustnější a má výrazně větší květy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazen mezi zvláště chráněné druhy dle zákona, ale v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je veden v kategorii A2 jako nezvěstný druh, jelikož jeho výskyt nebyl dlouhodobě potvrzen. Lokalita jeho historického výskytu je však územně chráněna. V mezinárodním Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený (LC – Least Concern), protože jeho populace v Alpách jsou považovány za stabilní. Není na seznamu CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Adonis odkazuje na krásného mladíka z řecké mytologie, milence bohyně Afrodity, z jehož krve po smrti údajně vyrostla tato květina. Druhové jméno „distorta“ je latinského původu a znamená „zkroucený“ nebo „zvrhlý“, což výstižně popisuje často pokřivenou nebo ohnutou lodyhu, adaptaci na růst na větrných a skalnatých horských stanovištích. České jméno je přímým překladem vědeckého názvu. Jeho výskyt v Jeseníkách je považován za botanickou záhadu, pravděpodobně se sem dostal jako nečistota v osivu nebo se senem při dřívějším způsobu hospodaření.
