📖 Úvod
Tato vzácná vytrvalá kapradina preferuje otevřené až polostinné lokality, často na loukách, vřesovištích nebo okrajích lesů, s kyselými až neutrálními půdami. Vytváří sterilní, zelený, hluboce zpeřený list a samostatnou, vzpřímenou plodnou lodyhu nesoucí výtrusnice. Rozmnožuje se převážně výtrusy. Je indikátorem starých, nenarušených stanovišť. Její robustní vzhled ji odlišuje od menších příbuzných druhů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 5-30 cm, bez koruny, celkovým vzhledem robustní, masitá, často přezimující se sytě zeleným jediným listem, který se dělí na sterilní a fertilní část.
Kořeny: Krátký, vertikální, nevětvený podzemní oddenek, ze kterého vyrůstají silné, masité, žlutavé, smluvní (kontraktilní) kořeny bez kořenového vlášení, žijící v mykorhizní symbióze.
Stonek: Stonek je plně redukován na podzemní oddenek; nadzemní část tvoří společný, masitý a lysý řapík jediného listu, který je přímý a dutý; rostlina je bez trnů či ostnů.
Listy: Jediný list s dlouhým společným řapíkem, rozdělený na sterilní (asimilující) a fertilní (výtrusorodou) část; sterilní čepel je přisedlá nebo krátce řapíčkatá, v obrysu široce trojúhelníkovitá až pětiúhelníkovitá, 2-4x zpeřeně složená s lístky posledního řádu ledvinitými až vějířovitými, na okraji celokrajnými či nezřetelně vroubkovanými, barva je tmavě zelená až sivozelená, kožovitá; žilnatina je otevřená a vidličnatě větvená; povrch je lysý, bez trichomů.
Květy: Rostlina je výtrusná kapradina a netvoří květy; reprodukční orgány jsou kulovité výtrusnice (sporangia) uspořádané ve dvou řadách na větvičkách vzpřímené, latnatě uspořádané fertilní části listu, která připomíná složené květenství (latu); výtrusnice jsou zpočátku zelené, ve zralosti žlutohnědé; doba zralosti výtrusů je od srpna do října.
Plody: Rostlina netvoří plody, ale mikroskopické výtrusy (spory) uložené ve výtrusnicích; výtrusy jsou kulovitého tvaru, bělavé až nažloutlé barvy, s jemně bradavičnatým povrchem (skulpturou); doba zrání a uvolňování výtrusů z pukajících výtrusnic probíhá od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh, který má cirkumpolární až cirkumboreální areál, což znamená, že se vyskytuje v chladnějších oblastech severní polokoule, zahrnující Evropu, Asii a Severní Ameriku. V České republice je původní, avšak velmi vzácná a její výskyt je roztroušený, soustředěný především do podhorských a horských oblastí, jako jsou Šumava, Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky či Beskydy, s vazbou na zachovalá, extenzivně obhospodařovaná stanoviště.
Stanovištní nároky: Preferuje především světlé a otevřené biotopy, jako jsou druhově bohaté, nehnojené a krátkostébelné louky, vřesoviště, pastviny, lesní světliny a okraje lesů, občas i skalní terásky. Z hlediska půdních nároků je acidofilní, což znamená, že roste na kyselých až silně kyselých, na živiny chudých, často písčitých až štěrkovitých a dobře propustných půdách; vápnitým podkladům se striktně vyhýbá. Je to rostlina světlomilná (heliofyt), která však snese i mírné zastínění. Co se týče vláhy, vyžaduje mírně vlhké, ale nezamokřené půdy a je citlivá jak na přísušky, tak na trvalé přemokření.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky využívala v lidové medicíně, zejména v Severní Americe, kde se z oddenků a listů připravovaly obklady na rány, pohmožděniny a hadí uštknutí, dnes se však terapeuticky nevyužívá. V gastronomii se neuplatňuje, je považována za nejedlou. Technické či průmyslové využití nemá žádné. Okrasné pěstování je extrémně vzácné a v podstatě nemožné pro běžné pěstitele kvůli její silné závislosti na specifické mykorhizní symbióze s houbami v půdě, bez které nedokáže přežít; neexistují žádné kultivary. Její ekologický význam spočívá především v tom, že je bioindikátorem zachovalých, málo narušených a na živiny chudých ekosystémů; jako zdroj potravy či úkryt pro zvířata nemá významný vliv.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje flavonoidy, fenolické kyseliny a třísloviny, což jsou běžné látky u kapradin. Předpokládá se, podobně jako u jiných kapradin, přítomnost enzymu thiaminázy, který rozkládá vitamín B1 (thiamin) a může při konzumaci většího množství rostlinného materiálu způsobovat zdravotní potíže, zejména u býložravců. Specifické účinné látky charakteristické pouze pro tento druh nejsou podrobně prozkoumány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou pro lidi i zvířata, zejména při dlouhodobé konzumaci, a to právě kvůli obsahu enzymu thiaminázy, který může u zvířat vést k symptomům avitaminózy B1, projevující se neurologickými poruchami. Záměna je možná s jinými druhy vratiček, především s vratičkou měsíční (*Botrychium lunaria*), která je však obvykle menší, její sterilní list má jen půlměsíčité úkrojky a není přezimující. Odlišuje se také od vratičky heřmánkolisté (*Botrychium matricariifolium*), jež je rovněž menší a jemněji členěná. Klíčovým rozlišovacím znakem je její robustní vzrůst, kožovitá textura, 2-4x zpeřený a hlavně přezimující sterilní list.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zákonem chráněné druhy v kategorii silně ohrožený druh (§2) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž zařazena do kategorie silně ohrožených (C2b). Na mezinárodní úrovni není zařazena v seznamu CITES, ale v globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern), a to díky svému velmi širokému areálu rozšíření; v mnoha evropských zemích je však lokálně silně ohrožená.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Botrychium“ pochází z řeckého slova „botrys“ (βότρυς), což znamená hrozen, a odkazuje na vzhled fertilní (výtrusnicové) části listu, která připomíná hrozen vína. Druhové jméno „multifidum“ je latinského původu a znamená „mnohoklaný“ nebo „mnohonásobně dělený“, což přesně popisuje složitě členěný sterilní list. Český název „vratička“ je starobylý a jeho původ je nejasný, možná souvisí s lidovou vírou v magickou moc navracet ztracené věci či zdraví. Mezi zajímavosti patří její extrémně pomalý vývoj – od vyklíčení spory po vytvoření prvního nadzemního listu může uplynout mnoho let. Je zcela závislá na symbióze s mykorhizními houbami, které jí zprostředkovávají příjem živin z půdy. Každý rok vytváří pouze jediný list, který se dělí na zelenou fotosyntetizující (sterilní) část a hnědavou výtrusorodou (fertilní) část. Unikátní adaptací je, že její sterilní list je stálezelený, přezimuje pod sněhem a odumírá až s rašením nového listu na jaře.
