📖 Úvod
Tento nízký, stálezelený keřík je typický pro horské oblasti Evropy. Má lesklé, tuhé lístky připomínající zimostráz. Na jaře a někdy i v létě zdobí rostlinu nápadné květy, obvykle žluté s purpurovými či růžovými křídly, které lákají opylovače. Preferuje vápencové půdy a slunná stanoviště. Je oblíbená pro svůj kompaktní růst a odolnost vůči drsným podmínkám. Ideální pro skalky a suché zídky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Stálezelený poléhavý keřík (chamaefyt), trvalka, dorůstající výšky 5 až 20 cm, tvořící husté, kobercovité až polštářovité porosty, celkovým vzhledem připomínající zimostráz.
Kořeny: Plazivý, dřevnatějící, bohatě větvený oddenek (rhizom), z něhož vyrůstají adventivní kořeny i nadzemní lodyhy, umožňující efektivní vegetativní šíření.
Stonek: Lodyhy na bázi dřevnatějící, poléhavé až vystoupavé, hustě větvené, na průřezu tupě hranaté, v mládí zelené a jemně pýřité, později hnědnoucí a olysávající, bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání listů je střídavé, listy jsou krátce řapíkaté až téměř přisedlé, kožovité, tvarem čárkovitě obkopinaté až úzce eliptické, na vrcholu zašpičatělé nebo tupé s nasazenou špičkou, okraj celokrajný a často mírně podvinutý, barva je na líci tmavě zelená a lesklá, na rubu světlejší a matná, typ venace je zpeřená ale málo zřetelná, dospělé listy jsou lysé (bez trichomů).
Květy: Květy jsou bělavé až světle žluté, často s karmínově růžovým až fialovým nádechem na špičce, mají osově souměrný, motýlovitý tvar tvořený pěti kališními lístky (dva vnitřní jsou zvětšené, barevné a připomínají křídla) a třemi srostlými korunními lístky tvořícími člunek se třásnitým přívěskem, uspořádány jsou jednotlivě nebo po 2-4 v paždí horních listů v chudokvětém hroznu, doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je dvoupouzdrá, ze stran silně zploštělá, srdčitá tobolka, barvy zelené, za zralosti hnědnoucí, obsahující obvykle dvě tmavá semena s bělavým masíčkem (elaiosomem), doba zrání je v průběhu léta a podzimu (červenec-září).
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje horské oblasti střední a jižní Evropy, především Alpy, Karpaty, Apeniny a pohoří Jura. V České republice je původním druhem, považovaným za glaciální relikt. Jeho výskyt je u nás soustředěn především do subalpínského stupně Šumavy a Novohradských hor, kde roste roztroušeně až vzácně. Celosvětově je jeho rozšíření omezeno na evropské hory, kde tvoří typickou součást vegetace na horských pastvinách a ve světlých lesích.
Stanovištní nároky: Preferuje světlé až polostinné stanoviště ve světlých borech, na vřesovištích, horských loukách a skalnatých svazích. Jedná se o acidofilní druh, který vyžaduje kyselé, humózní, propustné a spíše chudší půdy, typicky na silikátovém podloží, jako jsou ruly a žuly. Vyhýbá se vápenci. Je přizpůsoben spíše sušším podmínkám a nesnáší zamokření, dobře snáší větrné a exponované polohy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se dříve využíval oddenek (Radix Polygalae) pro svůj obsah saponinů jako expektorans pro usnadnění odkašlávání, podobně jako jiné druhy z tohoto rodu, a také jako prostředek močopudný a potopudný; dnes je jeho medicínské využití zanedbatelné. Není považován za jedlou rostlinu a v gastronomii se nevyužívá. Technický význam nemá, avšak je velmi ceněnou a populární okrasnou rostlinou, pěstovanou především ve skalkách a vřesovištích pro svůj nízký, stálezelený poléhavý růst a atraktivní dvoubarevné květy. Byly vyšlechtěny kultivary jako ‚Grandiflora‘ s většími květy nebo ‚Purpurea‘ s růžovofialovými křídly. Ekologicky je významný jako medonosná rostlina poskytující nektar a pyl včelám a čmelákům a jeho husté polštáře poskytují úkryt drobnému hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou triterpenoidní saponiny, zejména senegin, které jsou zodpovědné za expektorační účinky. Dále obsahuje hořčiny (např. polyamarin), pryskyřice, sliz, třísloviny a v malém množství i metylsalicylát, který při rozemnutí listů způsobuje charakteristickou vůni připomínající libavku.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou. Požití většího množství, zejména oddenku, může kvůli obsahu saponinů vyvolat podráždění trávicího traktu, projevující se nevolností, zvracením a průjmem. Pro zvířata nepředstavuje vážné nebezpečí. Záměna s jinými nebezpečnými druhy je málo pravděpodobná díky jejímu charakteristickému vzhledu – nízký, stálezelený keřík s kožovitými listy a specifickými dvoubarevnými květy, které vzdáleně připomínají květy bobovitých, ale stavbou se liší. Lze si ji splést snad jen s jinými pěstovanými skalničkami, které však obvykle nejsou nebezpečně jedovaté.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen do Červeného seznamu cévnatých rostlin jako druh vyžadující další pozornost (kategorie C4a), což znamená, že se jedná o vzácnější taxon, který není přímo ohrožen, ale jeho populace jsou sledovány. Není chráněn zvláštním zákonem formou vyhlášky. V mezinárodních seznamech jako CITES uveden není a na globální úrovni Červeného seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený (Least Concern) kvůli stabilním populacím v Alpách.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Polygala“ pochází z řeckých slov „polys“ (mnoho) a „gala“ (mléko), protože se věřilo, že dobytek spásající tyto rostliny produkuje více mléka. Druhové jméno „chamaebuxus“ je složeninou řeckého „chamai“ (při zemi, nízký) a latinského „buxus“ (zimostráz), což výstižně popisuje nízký, keříčkovitý růst a listy připomínající zimostráz. České jméno zimostrázek je zdrobnělinou zimostrázu a vystihuje stejnou podobnost. Zajímavostí je jeho stálezelený charakter, což je adaptace na krátkou vegetační dobu v horách, a také složitá stavba květu s barevně odlišenými křídly a člunkem, která láká specifické opylovače.
