📖 Úvod
Tato nízká, polštářovitá trvalka je typická pro slunné, vápencové svahy a skalní stepi. Její drobné, eliptické listy jsou zespodu plstnaté, což jí dodává charakteristický šedozelený vzhled. Od května do července rozkvétá jasně žlutými květy s pěti korunními lístky, které se otevírají jen za slunečného počasí. Je to teplomilný druh, který se u nás vyskytuje vzácně a je chráněný. Adaptovala se na suché a výživově chudé půdy, je významným prvkem xerotermní vegetace.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Polokeř; trvalka; výška 5–20 cm; netvoří korunu, vytváří nízké, husté, polštářovité až kobercovité porosty; celkový vzhled je plazivý až vystoupavý, na bázi dřevnatějící, hustě olistěný a díky hustému odění šedoplstnatý.
Kořeny: Hlavní, silný, kůlový a hluboko kořenící systém s četnými postranními kořeny, který umožňuje přežití na suchých a skalnatých stanovištích.
Stonek: Lodyha je na bázi dřevnatějící, poléhavá až vystoupavá, bohatě větvená, tenká, oblá, hustě a krátce šedě až bělavě hvězdovitě plstnatá, bez trnů.
Listy: Uspořádání vstřícné; listy jsou krátce řapíkaté až téměř přisedlé; tvar čepele eliptický až úzce kopinatý; okraj celokrajný a často mírně podvinutý; barva na líci šedozelená a řídce chlupatá, na rubu hustě bělavě až šedě plstnatá; žilnatina zpeřená, ale často nezřetelná kvůli hustému odění; trichomy jsou mnohobuněčné, krycí, převážně hvězdovitého typu.
Květy: Barva sytě žlutá; tvar pravidelný, pětičetný, kolovitý, s pěti volnými korunními lístky a četnými tyčinkami; uspořádány v chudokvětém květenství, konkrétně v jednostranném vijanu, který připomíná hrozen; doba kvetení od května do července.
Plody: Typ plodu je trojpouzdrá tobolka otevírající se 3 chlopněmi a obsahující několik semen; barva ve zralosti hnědá; tvar vejcovitý až téměř kulovitý, na vrcholu chlupatá; doba zrání od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu od Španělska po Kavkaz, zasahuje také do severní Afriky a Malé Asie; jedná se o ponticko-panonský a submediteránní prvek. V České republice je původním druhem, jehož výskyt je však velmi vzácný a soustředěný do nejteplejších oblastí termofytika, především na jižní Moravu (Pavlovské vrchy, Znojemsko) a do Českého středohoří.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilný a suchomilný druh, který roste na výslunných skalních stepích, suchých trávnících a na kamenitých svazích, téměř výhradně na mělkých, skeletovitých a na živiny chudých půdách s bazickou reakcí, typicky na vápencovém či jiném zásaditém podloží. Nesnáší konkurenci vyšších rostlin a zastínění.
🌺 Využití
Využití v léčitelství nebo gastronomii není známo. Hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde se uplatňuje jako půdopokryvná a suchomilná skalnička, ceněná pro své šedozelené listy a žluté květy, ideální do suchých zídek a štěrkových záhonů. Z ekologického hlediska je cennou rostlinou pro opylovače, zejména včely a pestřenky, a poskytuje úkryt drobnému hmyzu v suchých, exponovaných biotopech, kde pomáhá stabilizovat půdu.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako ostatní zástupci čeledi cistovitých obsahuje především třísloviny (taniny), které mají svíravý účinek, a flavonoidy (např. kvercetin, myricetin), jež fungují jako antioxidanty a dávají barvu květům. Přesné složení specifické pro tento druh není podrobně prozkoumáno.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata. Záměna je možná s jinými druhy devaterníků se žlutými květy, zejména s devaterníkem velkokvětým nebo penízkovitým. Od nich se však spolehlivě odlišuje absencí palistů a úzkými, na rubu hustě bíle plstnatými listy, které celé rostlině dodávají charakteristický šedavý vzhled, na rozdíl od zelenějších listů ostatních zmíněných druhů.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený (§1) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. a ve stejné kategorii (C1t) je veden i v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Na mezinárodní úrovni v seznamu CITES uveden není a globální Červený seznam IUCN jej hodnotí jako málo dotčený (LC) z důvodu velkého areálu rozšíření, což je v kontrastu s jeho vysokým ohrožením na lokální úrovni.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno je odvozeno z řeckých slov „helios“ (slunce) a „anthemon“ (květ), což odkazuje na květy, které se plně otevírají pouze za slunečného počasí. Druhové jméno „canum“ znamená latinsky „šedý“ a popisuje barvu listů. Zajímavostí je pohyb tyčinek (thigmonastie) – při dotyku hmyzem se rozestupují do stran, čímž se zvyšuje šance na efektivní poprášení hmyzu pylem. Květy jsou navíc velmi krátkověké a často opadávají již v den svého rozkvětu.
