📖 Úvod
Tento opadavý keř či menší strom je charakteristický svými stříbřitě šedými, úzkými listy, které jsou na rubu plstnaté, což rostlině dodává výrazný vzhled. Roste převážně podél vodních toků, na štěrkových náplavech a ve vlhkých půdách, často ve vyšších nadmořských výškách. Je to pionýrská dřevina, jež zpevňuje břehy a je cenná pro ekosystémy. Na jaře vytváří drobné jehnědy. Je oblíbená pro svůj okrasný potenciál, kde její stříbrné olistění vyniká. Má ráda plné slunce a dostatek vláhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, vzácněji malý strom (trvalka) o výšce 3-10 metrů s široce rozložitou, často vícekmennou korunou a celkovým elegantním vzhledem s tenkými, ohebnými větvemi a stříbřitě šedým olistěním.
Kořeny: Svazčitý, bohatě větvený a povrchový kořenový systém, velmi agresivní při hledání vody, tvořený hustou sítí tenkých kořenů.
Stonek: Mladé letorosty jsou tenké, ohebné, žlutohnědé až načervenalé, hustě bíle plstnaté; starší větve a kmen mají šedohnědou, podélně mělce rozpukanou borku; bez trnů.
Listy: Listy střídavé, krátce řapíkaté, velmi úzce čárkovité až čárkovitě kopinaté s celokrajným nebo jemně pilovitým, často s podvinutým okrajem; na líci matně šedozelené, na rubu hustě bíle až šedě plstnaté; žilnatina zpeřená, často zakrytá oděním; přítomny husté, jednobuněčné krycí trichomy tvořící plst.
Květy: Květy jednopohlavné (rostlina je dvoudomá), bez okvětních lístků, uspořádané v hustých, vzpřímených květenstvích zvaných jehnědy; samčí jehnědy jsou žluté díky prašníkům, samičí zelenavé; doba kvetení je v dubnu až květnu, před nebo současně s rašením listů.
Plody: Plodem je dvouchlopňová, plstnatá tobolka, která je zpočátku zelenavá, později světle hnědá, kuželovitého tvaru; dozrává v květnu až červnu a uvolňuje drobná semena s bílým chmýrem pro anemochorní šíření.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o dřevinu s původním areálem v horách střední a jižní Evropy a západní Asie, od Pyrenejí přes Alpy, Apeniny a Karpaty až po Kavkaz a Anatolii. V České republice je původním druhem, přičemž těžiště jejího výskytu leží v teplejších oblastech Moravy, zejména v úvalech řek jako Morava, Dyje, Bečva a Odra, kde roste na štěrkových náplavech; v Čechách je vzácnější, vyskytuje se například v Poohří a dolním Povltaví. Není považována za zavlečený neofyt.
Stanovištní nároky: Je to typická pionýrská dřevina štěrkových a písčitých náplavů podél horských a podhorských řek a potoků, osidluje také sesuvy a kamenité svahy. Jde o výrazně světlomilný (heliofilní) a vápnomilný (kalcifilní) druh, který preferuje dobře provzdušněné, propustné, skeletovité půdy s vysokým obsahem vápníku. Nesnáší zastínění a konkurenci jiných rostlin. Přestože roste u vody, je dobře přizpůsobena dočasnému suchu díky ochraně listů proti výparu a hlubokému kořenovému systému.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívala kůra, podobně jako u jiných vrb, pro obsah salicylátů ke snižování horečky, tišení bolesti hlavy a kloubů. Gastronomické využití nemá, není považována za jedlou. Technicky se její pružné pruty mohou používat v košíkářství, ale hlavní význam má v krajinném inženýrství pro zpevňování břehů a svahů ohrožených erozí. V okrasném pěstování je ceněna pro své stříbřitě šedé, úzké listy a nenáročnost, používá se jako solitéra, do živých plotů a v přírodních zahradách; zvláště atraktivní je poddruh s velmi úzkými listy, *subsp. angustifolia*. Ekologicky je velmi významná jako jedna z prvních jarních pastv pro včely a další opylovače díky časnému kvetení jehněd. Listy slouží jako potrava pro housenky řady druhů motýlů a poskytuje úkryt hmyzu a ptákům.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou fenolické glykosidy, především salicin a jeho deriváty jako salicortin a tremulacin. Tyto látky se v lidském těle metabolizují na kyselinu salicylovou, která má protizánětlivé, analgetické a antipyretické účinky. Dále kůra obsahuje významné množství tříslovin (taninů) a flavonoidů, které přispívají k jejím adstringentním a antioxidačním vlastnostem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata považována za jedovatou. Při nadměrném požití přípravků z kůry však může dojít k podráždění žaludku, nevolnosti nebo hučení v uších, což jsou příznaky předávkování salicyláty, podobné jako u aspirinu. Záměna je možná s jinými úzkolistými vrbami, především s vrbou košíkářskou (*Salix viminalis*), která má ale listy zespodu stříbřitě hedvábité a svrchu zelené a lesklé, zatímco popisovaný druh má listy plstnaté z obou stran (alespoň v mládí) a okraje podvinuté. Další možností je záměna s vrbou nachovou (*Salix purpurea*), ta má však listy většinou vstřícné nebo střídavě vstřícné (nikoli čistě střídavé) a jsou lysé, modrozelené.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy podle zákona č. 114/1992 Sb., ale v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii C4a, což značí vzácnější taxon vyžadující další pozornost a monitorování, neboť její přirozená stanoviště (štěrkové náplavy) jsou ohrožena regulacemi vodních toků. Mezinárodně není chráněna úmluvou CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) díky svému širokému areálu rozšíření.
✨ Zajímavosti
Latinský druhový název „eleagnos“ je odvozen z řeckých slov „elaia“ (oliva) a „agnos“ (drmek), což odkazuje na podobnost úzkých, stříbřitých listů s listy olivovníku nebo drmku. České jméno „šedá“ přímo popisuje charakteristické šedoplstnaté zbarvení listů a letorostů. V mytologii a kultuře sdílí obecnou symboliku vrb spojenou s vodou, Měsícem, smutkem, ale i s obnovou a pružností života. Zvláštní adaptací je silné plstnaté ochlupení (tomentum) na listech, které snižuje ztrátu vody odpařováním a chrání rostlinu před intenzivním slunečním zářením na otevřených, exponovaných stanovištích. Její schopnost rychle regenerovat z úlomků větví po povodních je klíčovou strategií pro přežití na dynamických říčních náplavech.
