📖 Úvod
Tento rychle rostoucí keř nebo malý strom je ceněný pro své dlouhé, pružné a nevětvené pruty. Listy má úzké, kopinaté, svrchu tmavě zelené a zespodu stříbřitě plstnaté. Preferuje vlhké půdy podél vodních toků a v mokřadech. Brzy na jaře se objevují nápadné jehnědy, které jsou důležitým zdrojem pylu pro včely. Díky své ohebnosti se hojně využívá v košíkářství a pro živé ploty. Je také významný pro stabilizaci břehů a jako pionýrská dřevina v narušených oblastech.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Keř nebo menší strom, trvalka, dosahující výšky 3 až 10 metrů, s korunou širokou, nepravidelnou až kulovitou, tvořenou charakteristickými dlouhými, přímými a velmi ohebnými letorosty (pruty), celkovým vzhledem je to rychle rostoucí, hustě větvená dřevina.
Kořeny: Kořenový systém: Bohatě větvený, svazčitý a povrchový kořenový systém s hustou sítí kořenů, která efektivně zpevňuje půdu a je velmi odolná vůči dočasnému zaplavení.
Stonek: Stonek či Kmen: Stonek je často vícekmenný a krátký; letorosty jsou velmi dlouhé (až 2 m), tenké, ohebné, zpočátku jemně plstnaté, později olysávající, zbarvené žlutozeleně, olivově až hnědě; borka na starších větvích a kmeni je šedozelená a mělce podélně rozpukaná; trny se nevyskytují.
Listy: Listy: Uspořádání je střídavé; listy jsou krátce řapíkaté; tvar je úzce až čárkovitě kopinatý, velmi dlouhý (10-25 cm) a úzký (do 2 cm), na obou koncích zúžený; okraj je celokrajný a typicky podvinutý; barva líce je tmavě zelená, matně lesklá a mírně svraskalá, rub je nápadně stříbřitě bílý díky hustým, přitiskle hedvábitým chlupům; venace je zpeřená s výrazně vystouplou střední žilkou na rubové straně; trichomy jsou jednobuněčné, krycí, hedvábné, hustě pokrývající rubovou stranu listu.
Květy: Květy: Jednopohlavné, dvoudomé, bezobalné, uspořádané v hustých, přisedlých, válcovitých květenstvích zvaných jehnědy, které se objevují před rašením listů; samčí jehnědy jsou žluté díky prašníkům dvou tyčinek, samičí jehnědy jsou štíhlejší a zelenavé se zeleným semeníkem; doba kvetení je od března do dubna.
Plody: Plody: Typ plodu je dvouchlopňová, úzce kuželovitá a chlupatá tobolka; barva je zelenavá, ve zralosti světle hnědá; tvar je podlouhlý, na vrcholu zašpičatělý; doba zrání je velmi rychlá, již v květnu, kdy tobolky pukají a uvolňují drobná semena opatřená bílým chmýrem pro šíření větrem.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy a západní Asie, na východ zasahuje až po Írán a západní Sibiř. V České republice je původním druhem, hojně se vyskytujícím především v nižších a středních polohách po celém území, zejména podél vodních toků. Jako užitková rostlina byla zavlečena do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde místy zplaňuje.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až podmáčené půdy na březích řek, potoků, v lužních lesích, na okrajích rybníků a v příkopech, často jako pionýrská dřevina na náplavech a rumištích. Je to výrazně světlomilný druh, který nesnáší zastínění. Vyžaduje hluboké, živinami bohaté půdy, které mohou být písčité, hlinité i jílovité, a dobře snáší široké rozmezí pH, od mírně kyselých po mírně zásadité.
🌺 Využití
Její hlavní význam je technický, především v košíkářství, kde se její ohebné a dlouhé jednoleté pruty (proutí) používají na výrobu košů, nábytku a tradičních pomlázek; pěstuje se také jako rychle rostoucí energetická dřevina pro produkci biomasy a pro zpevňování břehů a tvorbu živých plotů a staveb. V léčitelství se historicky využívala její kůra, sbíraná na jaře z mladých větví, která díky obsahu salicylátů působí protizánětlivě, analgeticky a snižuje horečku. Gastronomicky se nevyužívá a je považována za nejedlou. Ekologicky je velmi významná jako jedna z nejdůležitějších raně jarních včelařských rostlin, poskytující včelám i dalšímu hmyzu hojnost nektaru a pylu v době, kdy je jiných zdrojů poskrovnu; zároveň slouží jako živná rostlina pro housenky mnoha druhů motýlů a poskytuje úkryt ptactvu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou obsahovou látkou, definující její farmakologické vlastnosti, je fenolický glykosid salicin, z něhož se v těle metabolizuje kyselina salicylová, prekurzor aspirinu. Dále kůra obsahuje vysoké množství tříslovin (taninů), flavonoidy (např. kvercetin, luteolin), fenolické kyseliny a další glykosidy, které přispívají k jejím protizánětlivým a svíravým účinkům.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata považována za jedovatou, avšak konzumace většího množství kůry může kvůli obsahu salicylátů a tříslovin vyvolat podráždění žaludku, nevolnost či zvracení, podobně jako při předávkování aspirinem. Záměna je možná s jinými druhy vrb, které se mezi sebou snadno kříží, žádná z nich však není nebezpečně jedovatá. Od jiných druhů se spolehlivě odliší svými velmi dlouhými a úzkými listy (až 20 cm délky a jen 1-2 cm šířky), které jsou na rubu hustě bíle plstnaté a mají charakteristicky podvinutý okraj.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o běžný a hojný druh, který není chráněn zákonem. Ani na mezinárodní úrovni nepodléhá žádné specifické ochraně, není uvedena v přílohách CITES a v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je vedena v kategorii Málo dotčený (LC – Least Concern) díky svému širokému rozšíření a stabilní populaci.
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „viminalis“ je odvozeno od slova „vimen“, což znamená „proutek“ nebo „ohebná větev“, a přímo tak odkazuje na její tradiční využití v košíkářství. České jméno je přímým překladem tohoto významu. V kultuře je neodmyslitelně spjata s velikonočními tradicemi v podobě pomlázky. Vyniká extrémně rychlým růstem, její pruty mohou za jedinou vegetační sezónu dorůst délky i přes 3 metry, což z ní činí ideální rostlinu pro produkci biomasy a pro využití ve fytoremediaci, kde její kořenový systém efektivně čistí znečištěnou vodu a půdu od těžkých kovů a dalších polutantů.
