📖 Úvod
Tento mohutný opadavý strom je známý svou rychlou růstovou dynamikou a charakteristickými listy. Jejich svrchní strana je tmavě zelená, zatímco spodní strana je výrazně šedobílá a plstnatá, což vytváří nápadný dvoubarevný efekt. Kůra mladých jedinců je hladká a světle šedá, postupně se s věkem prohlubuje a tmavne. Preferuje vlhké půdy a často se vyskytuje podél vodních toků a v lužních oblastech. Je ceněn pro svůj rychlý růst a odolnost, představuje křížence dvou významných druhů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dosahující výšky 30-35 m, s mohutnou, široce klenutou a často nepravidelnou korunou a celkovým robustním, světlým vzhledem díky plstnatým letorostům a spodní straně listů.
Kořeny: Srdčitý, mělce a velmi široce rozložený kořenový systém s intenzivní tvorbou kořenových výmladků, které mohou být invazivní.
Stonek: Kmen je přímý a mohutný; borka je v mládí hladká, bělavě až šedozelená, ve stáří přechází v hluboce podélně brázditou, tlustou, tmavě šedou až černou kůru ve spodní části kmene; bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou řapíkaté (s často zploštělým řapíkem); vykazují heterofylii – na dlouhých výhonech jsou větší, trojúhelníkovitě vejčité až 3-5 laločnaté s hrubě zubatým okrajem, na krátkých větévkách menší, okrouhlé až široce vejčité s vlnitě zubatým okrajem; svrchu jsou tmavě zelené a lesklé, zespodu trvale šedě až bělavě plstnaté; žilnatina je zpeřená; trichomy jsou mnohobuněčné, hvězdovité, krycí, tvořící hustou plst.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, bezobalné; rostlina je dvoudomá; jsou uspořádány v převislých květenstvích typu jehněda; samčí jehnědy jsou tlusté, šedavé s červenými prašníky, samičí jsou štíhlejší a nazelenalé; kvete v březnu až dubnu před rašením listů.
Plody: Plodem je dvouchlopňová, kuželovitá tobolka, zpočátku zelená, ve zralosti světle hnědá, uspořádaná v plodenství (visící jehnědě); dozrává v květnu až červnu a uvolňuje drobná semena opatřená dlouhým bílým chmýrem pro větrné šíření.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o přirozeného křížence topolu bílého a osiky, který je v České republice považován za původní druh, jehož areál rozšíření zahrnuje velkou část Evropy (od Pyrenejského poloostrova po Ural), západní Asii a severní Afriku; v ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně především v teplejších oblastech termofytika a mezofytika, typicky v nížinách podél větších vodních toků, jako jsou Polabí, Pomoraví a Poodří, a jako pěstovaný byl zavlečen i do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde se může chovat invazivně.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná až polostinná stanoviště, je výrazně světlomilnou dřevinou a typicky roste v lužních lesích, na březích řek a potoků, v pobřežních křovinách, na vlhkých loukách a pastvinách, ale jako pionýrská dřevina dokáže osidlovat i sekundární stanoviště jako jsou pískovny, lomy či náspy; vyžaduje hluboké, vlhké až periodicky zaplavované, živinami bohaté půdy, které mohou být písčité, štěrkovité i hlinité, přičemž je tolerantní k pH a roste na půdách neutrálních až mírně zásaditých (vápnitých).
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívaly především listové pupeny a mladá kůra, z nichž se připravovaly masti (tzv. topolová mast) a odvary s protizánětlivými, analgetickými a močopudnými účinky díky obsahu salicylátů, používané zevně na hemoroidy, popáleniny, kožní záněty a revmatické bolesti; gastronomicky se nevyužívá a není považován za jedlý. Technicky je jeho měkké, lehké a málo trvanlivé dřevo využíváno hlavně v papírenském a celulózovém průmyslu, na výrobu dřevotřískových desek, překližek, zápalek, bedýnek a jako energetická biomasa. V okrasném pěstování se cení pro svůj rychlý růst, atraktivní stříbřitě šedou borku a dvoubarevné listy (svrchu tmavě zelené, zespodu šedě plstnaté), vysazuje se do velkých parků, krajinářských úprav, větrolamů a k rekultivacím, specifické kultivary jsou méně časté. Z ekologického hlediska je velmi významný, neboť poskytuje potravu a úkryt pro velké množství hmyzu, včetně larev motýlů (např. hranostajník vrbový) a brouků, jeho kořenový systém zpevňuje břehy a brání erozi a jehnědy na jaře představují jeden z prvních a nejdůležitějších zdrojů pylu pro včely a další opylovače.
🔬 Obsahové látky
Jeho vlastnosti definují především obsažené fenolické glykosidy, zejména salicin a populin, které se v lidském těle metabolizují na kyselinu salicylovou s protizánětlivými a analgetickými účinky, dále obsahuje třísloviny, flavonoidy (např. chrysin), pryskyřice a v pupenech také éterické oleje, které přispívají k jeho antiseptickým vlastnostem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata považována za jedovatou, avšak u citlivých jedinců s alergií na salicyláty (aspirin) mohou přípravky z kůry či pupenů vyvolat alergickou reakci; záměna je možná s rodičovskými druhy: od topolu bílého (Populus alba) se liší listy, které jsou méně hluboce laločnaté, spíše jen chobotnatě zubaté, a na rubu šedě, nikoliv čistě bíle plstnaté, zatímco od topolu osiky (Populus tremula) se odlišuje přítomností plsti na rubu listů (osika je má lysé) a méně zploštělým řapíkem, díky čemuž se listy nechvějí tak výrazně ve větru; žádná z těchto záměn nepředstavuje nebezpečí otravy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazen mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá žádné zákonné ochraně; na mezinárodní úrovni není uveden v seznamech CITES a jelikož se jedná o křížence, není samostatně hodnocen v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN, avšak oba jeho rodičovské druhy jsou globálně hodnoceny jako málo dotčené (Least Concern).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Populus“ pochází z latiny, kde označovalo topol a je spojováno se slovem „populus“ (lid), pravděpodobně proto, že tyto stromy byly často vysazovány na římských veřejných prostranstvích; druhové jméno „canescens“ je latinský výraz pro „šednoucí“ nebo „šedavý“, což přesně popisuje charakteristickou barvu plsti na rubu listů a mladých výhonů, český název je tedy jeho přímým překladem. Jakožto kříženec často vykazuje jev zvaný heterozní efekt, což znamená, že roste bujněji a dosahuje větších rozměrů než jeho rodiče. Má obrovskou schopnost vegetativního rozmnožování pomocí kořenových výmladků, díky čemuž může vytvářet rozsáhlé klonální porosty. V mytologii jsou topoly obecně spojovány se zásvětím, ale pro tento konkrétní hybrid neexistují specifické mýty.
