📖 Úvod
Jedná se o mohutný, opadavý strom pocházející z jihovýchodní Evropy, známý pro svůj robustní kmen a laločnaté listy. Jeho plody, žaludy, jsou obvykle menší a hojně produkované, což mu dalo výstižné jméno. Preferuje slunná stanoviště a dobře propustné půdy, daří se mu v teplejších oblastech. Je významnou součástí lesních ekosystémů, kde přispívá k biodiverzitě.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dosahující výšky 20-30 m, s mohutnou, široce vejčitou až kulovitou, často nepravidelnou korunou a celkovým vzhledem robustního opadavého listnatého stromu.
Kořeny: Mohutný hlavní kůlový kořen, který proniká hluboko do půdy, s bohatě větvenými a silnými postranními kořeny zajišťujícími stabilitu.
Stonek: Přímý, silný kmen pokrytý v mládí hladkou, později silnou, tmavošedou až černavou, hluboce podélně brázditou borkou, která se rozpadá na obdélníková políčka; bez trnů.
Listy: Uspořádání střídavé; krátce řapíkaté; tvar obvejčitý až eliptický s ouškatou bází, okraj pravidelně mělce laločnatý (5-8 párů laloků); barva svrchu tmavě zelená a lesklá, zespodu šedozelená až bělavá; venace zpeřená; na rubu hustá pokrývka z vícebuněčných krycích, hvězdovitých a jednoduchých trichomů.
Květy: Jednodomé, nenápadné, bez okvětí; samčí květy žlutozelené barvy uspořádané v převislých jehnědách; samičí květy načervenalé, jednotlivě nebo v malých skupinách v paždí listů; doba kvetení duben až květen.
Plody: Typ plodu je nažka (žalud), sedící v polokulovité číšce s přitisklými, šedě pýřitými šupinami; žaludy jsou vejcovitého až podlouhlého tvaru, zprvu zelené, ve zralosti hnědé barvy, často nahloučené po 2-6 kusech; doba zrání září až říjen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je jihovýchodní a střední Evropa s přesahem do Malé Asie, na Kavkaz a do severního Íránu; na území České republiky je původním druhem, nejedná se o neofyt. Ve světě je rozšířen především v Panonské pánvi, na Balkánském poloostrově a v Karpatech. V ČR se vyskytuje vzácně a roztroušeně, a to výhradně v nejteplejších oblastech termofytika, především na jižní Moravě (např. Pavlovské vrchy, Podyjí) a ve středních Čechách (např. Český kras).
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné, suché a teplé prostředí, typicky roste ve světlých lesích, tzv. teplomilných doubravách, na skalnatých svazích, v lesostepích a na vápencových výchozech. Z hlediska půdních nároků je výrazně vápnomilný (kalcifilní), vyžaduje mělké až středně hluboké, skeletovité, vysychavé půdy s bazickou až neutrální reakcí, nesnáší kyselé a zamokřené substráty. Je to výrazně světlomilná dřevina (heliofyt), která nesnáší zastínění a vyžaduje plné oslunění pro svůj růst, přičemž je vysoce odolná vůči suchu.
🌺 Využití
V léčitelství se využívá především kůra, která má díky vysokému obsahu tříslovin silné stahující (adstringentní), protizánětlivé a antiseptické účinky, historicky se používala k léčbě průjmů, zánětů v dutině ústní, kožních onemocnění a proti nadměrnému pocení. V gastronomii jsou žaludy jedlé až po důkladném zpracování, kterým se odstraní hořké a mírně jedovaté třísloviny, což obnáší jejich dlouhé máčení nebo vaření v několika vodách; následně se dají umlít na mouku pro pečení nebo upražit jako náhražka kávy. Technicky poskytuje velmi tvrdé, těžké a trvanlivé dřevo s vysokou výhřevností, využívané v nábytkářství, stavebnictví, bednářství a jako palivo. V okrasném pěstování se pro své specifické nároky využívá méně často, ale je cenný pro rekultivace a výsadby na extrémně suchých a vápnitých stanovištích; specifické kultivary nejsou běžně pěstovány. Má klíčový ekologický význam, neboť jeho žaludy jsou důležitou potravou pro mnohé živočichy (sojky, veverky, divoká prasata), poskytuje útočiště obrovskému množství druhů hmyzu a jeho květy jsou zdrojem pylu pro včely.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou hydrolyzovatelné třísloviny (taniny), zejména gallotaniny a elagotaniny, které jsou zodpovědné za adstringentní vlastnosti kůry a hořkost žaludů. Dále obsahuje flavonoidy, jako je kvercetin, triterpeny a různé fenolické kyseliny, které přispívají k jeho farmakologickým a ekologickým vlastnostem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je pro lidi a monogastrická zvířata (např. koně) mírně jedovatá při konzumaci syrových žaludů nebo většího množství listí, a to kvůli vysokému obsahu tříslovin, které mohou způsobit zažívací potíže, zácpu a ve vážných případech i poškození ledvin; pro přežvýkavce je méně nebezpečná. Po tepelné úpravě či vylouhování jsou žaludy bezpečné. Možnost záměny existuje především s jinými druhy dubů, hlavně s dubem zimním (Quercus petraea) a dubem pýřitým (Quercus pubescens), se kterými se navíc může křížit. Od dubu zimního se liší často srdčitou či ouškatou bází listové čepele a velmi krátkým až chybějícím řapíkem, od dubu pýřitého pak lysými či jen velmi řídce chlupatými letorosty a pupeny.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen do Červeného seznamu cévnatých rostlin jako ohrožený druh v kategorii C3. Není přímo chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh, ale jeho stanoviště jsou často součástí chráněných území. Mezinárodně není uveden na seznamu CITES. V globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern, LC), avšak na okrajích areálu, jako je ČR, jsou jeho populace zranitelné.
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „polycarpa“ je složeninou řeckých slov „polys“ (mnoho) a „karpos“ (plod), což odkazuje na typický růst žaludů v hustých svazečcích či hroznech; české jméno „mnohoplodý“ je přímým překladem tohoto latinského pojmenování. Jako součást rodu dubů sdílí hlubokou symboliku síly, dlouhověkosti a odolnosti v evropské mytologii, kde byl stromem zasvěceným bohům hromu. Jedná se o teplomilný relikt z teplejších meziledových období, který je skvěle adaptován na kontinentální klima s horkými a suchými léty, což mu umožňuje přežívat na extrémních stanovištích, kde jiné dřeviny selhávají.
