📖 Úvod
Tato masožravá rostlina pochází z vysokohorských vlhkých oblastí Jižní Ameriky, často roste jako zemní nebo vodní druh. Zaujmou její nápadné, zářivě žluté květy vystupující nad substrát. K lovu drobných bezobratlých využívá specializované podzemní či ponořené pasti – malé měchýřky. Tyto pasti fungují na principu rychlého nasátí kořisti. Postrádá pravé kořeny a je oblíbená pro svůj atraktivní vzhled a fascinující způsob lovu mezi pěstiteli masožravých rostlin.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Masožravá bylina, trvalka, vysoká 5-20 cm (výška kvetoucího stvolu), celkovým vzhledem jde o drobnou, nenápadnou pozemní rostlinu s podzemními lapacími orgány, z nichž vyrůstá jediný tenký, vzpřímený a bezlistý květní stvol.
Kořeny: Pravé kořeny chybí, kořenový systém je nahrazen systémem podzemních oddenků (stolonů) a jemných, vláknitých rhizoidů, které slouží především k ukotvení rostliny v substrátu.
Stonek: Viditelný stonek je ve skutečnosti vzpřímený, jednoduchý, bezlistý květní stvol, který je velmi tenký až nitkovitý, na průřezu oblý, hladký, bez přítomnosti trnů, obvykle zelené až načervenalé barvy.
Listy: Listy jsou silně redukované, vyrůstají střídavě z podzemních stolonů, jsou přisedlé, tvarem čárkovité až kopisťovité, s celistvým okrajem, barvy zelené až bělavé, se sotva znatelnou žilnatinou; typické krycí trichomy chybí, avšak na lapacích měchýřcích (přeměněné části listů) se nacházejí mnohobuněčné žláznaté trichomy.
Květy: Barva květů je sytě žloutková žlutá s červenohnědými paprskovitými skvrnami na patře, tvar je souměrný (zygomorfní), dvoupyský s velkým trojlaločným dolním pyskem a kuželovitou ostruhou, uspořádání je v řídkém, vzpřímeném hroznu nesoucím 1-5 květů; doba kvetení závisí na vlhkostních podmínkách, obvykle v období dešťů.
Plody: Typ plodu je kulovitá až vejčitá tobolka, která je v době zralosti hnědé barvy a obsahuje mnoho drobných semen; dozrává několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s rozsáhlým původním areálem zahrnujícím Evropu, Asii, Afriku a Austrálii, přičemž v České republice je původním druhem, nikoli zavlečeným neofytem. Celosvětově se vyskytuje v mírných až tropických oblastech vázaný na vodní prostředí. Na území ČR roste roztroušeně až vzácně, především v nižších a teplejších polohách, jako jsou rybniční pánve (Třeboňsko, Českobudějovicko), nivy velkých řek (Polabí, Pomoraví, Poodří) a v mrtvých ramenech.
Stanovištní nároky: Preferuje stojaté nebo jen mírně tekoucí, čisté vody, jako jsou rybníky, tůně, slepá říční ramena, rašelinné vody a zavodněné příkopy. Je to volně plovoucí rostlina, která nekoření v substrátu, a proto jsou pro ni klíčové vlastnosti vody; vyžaduje mírně kyselé až neutrální, na živiny chudé až středně bohaté (oligotrofní až mezotrofní) podmínky a je citlivá na eutrofizaci. Je výrazně světlomilná, potřebuje plné slunce pro svůj růst a kvetení a nesnáší zastínění. Jakožto vodní rostlina (hydrofyt) je plně vázaná na trvalé zamokření.
🌺 Využití
Využití v lidovém léčitelství ani v gastronomii není známo, rostlina je považována za nejedlou a žádné její části se nesbírají ani neupravují. Technický či průmyslový význam nemá. Pěstuje se však jako okrasná, zejména specialisty na masožravé rostliny, a to ve venkovních jezírkách, paludáriích nebo velkých akváriích pro své atraktivní květy; specifické kultivary se běžně nepoužívají. Její hlavní význam je ekologický: husté porosty jejích lodyh poskytují cenný úkryt a mikrobiotop pro vodní bezobratlé (hmyz, korýše) a potěr ryb, a zároveň se podílí na okysličování vody. Květy jsou opylovány hmyzem a mají tak menší včelařský význam.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými látkami jsou především trávicí enzymy produkované v lapacích měchýřcích, které slouží k rozkladu ulovené kořisti, jako jsou proteázy, esterázy a fosfatázy. Dále obsahuje běžné rostlinné pigmenty jako chlorofyly a karotenoidy pro fotosyntézu a flavonoidy (např. kvercetin) v květech, které jim dodávají barvu a chrání před UV zářením. Specifické farmakologicky významné alkaloidy či glykosidy nebyly podrobně izolovány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro hospodářská zvířata při náhodném požití, avšak není určena ke konzumaci. Nejsou známy žádné příznaky otravy. Záměna je možná především s jinými vodními rostlinami s niťovitě dělenými listy. Lze ji zaměnit s jinými druhy bublinatek (např. bublinatkou obecnou – Utricularia vulgaris), od kterých se spolehlivě liší detaily ve stavbě květu a zimních pupenů (turionů). Od vzhledově podobného, ale nepříbuzného růžkatce ponořeného (Ceratophyllum demersum), který není nebezpečný, se bezpečně odliší přítomností charakteristických lapacích měchýřků na listových úkrojcích, které růžkatec nikdy nemá.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený druh (§3) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena rovněž v kategorii ohrožený (C3). Mezinárodně není chráněna úmluvou CITES. V celosvětovém Červeném seznamu IUCN je díky svému rozsáhlému areálu hodnocena jako málo dotčený druh (LC – Least Concern), přestože na mnoha lokálních úrovních, včetně ČR, čelí silnému ohrožení kvůli znečištění a zániku vhodných vodních stanovišť.
✨ Zajímavosti
České rodové jméno „bublinatka“ odkazuje na drobné lapací měchýřky, které připomínají bublinky. Latinský název Utricularia pochází z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožený vak“, což je přímý odkaz na pasti. Druhové jméno vitellina je odvozeno z latinského „vitellus“ (vaječný žloutek) a popisuje sytě žlutou barvu květů. Největší zajímavostí je její masožravost a sofistikovaný způsob lovu; její lapací měchýřky fungují na principu aktivní podtlakové pasti, kdy je drobná kořist (prvoci, vířníci, drobní korýši) po dotyku spouštěcích chloupků nasáta dovnitř během milisekund, což patří k nejrychlejším pohybům v rostlinné říši. Nemá žádnou známou roli v mytologii. Na zimu přežívá pomocí specializovaných zimních pupenů, tzv. turionů, které klesají ke dnu.
